Paříž - Do francouzské metropole přijel legendární Kubánský národní balet. S klasickými představeními Giselle a Don Quijote zahájil soubor za přítomnosti své ředitelky a zakladatelky Alicie Alonsové přehlídku Taneční léto v Paříži.
Viengsay Valdésová, Annette Delgadová, Hayna Gutiérrezová a další: špičkový soubor, jehož sólisté údajně dostávají plat 50 USD měsíčně, je charakteristický dokonalou technikou spojenou s latinsko-americkým temperamentem a vzešlo z něj mnoho předních tanečníků světoznámých souborů.
V Grand Calais, postaveném pro Expo 1900 a nedávno renovovaném, bude soubor vystupovat každý večer do 3. srpna. Baletní mistři kubánského souboru povedou v rámci festivalu taneční lekce. Soubor se poté představí v Dánsku a Španělsku a na konci roku uvede stejné balety jako v Paříži v Belgii, Maďarsku, Itálii a Řecku.
Alicia Alonsová je dnes téměř slepá, přesto stále učí a říká, že dokonale zná všechny své tanečníky, jejich vnímání hudby a taneční výraz. Narodila se v roce 1921 v Havaně, s baletem začala v 8 letech. V 16 letech se vdala za svého spolužáka, tanečníka Fernanda Alonsa a odešli spolu do New Yorku. Brzy se jim narodila dcera Laura, kterou posléze poslali do Aliciiny rodiny na Kubu, aby se mohli věnovat extrémně intenzivním tréninkům. V roce 1941 diagnostikovali lékaři Alicii odchlípenou sítnici a tehdejší sólistka New York City Ballet se podrobila 3 operacím, během kterých strávila více než rok bez sebemenšího pohybu se zavázanýma očima na lůžku. Operace ale nepomohly a Alicia se musela vyrovnat se ztrátou periferního vidění. Kvůli tomuto omezení vyžadovala absolutní přesnost od tanečních partnerů, orientovala se podle silných světel a kolem jeviště byl natažen tenký drát. V roce 1943 zastupovala onemocnělou Alisii Markovou v hlavní roli v baletu Giselle a vzbudila nadšení, od roku 1946 byla první sólistkou souboru American Ballet Theatre.
V roce 1948 založila spolu se svým manželem na Kubě soubor Alicia Alonso Ballet Company, který zpočátku tvořili hlavně tanečníci z American Ballet Theatre, kteří měli volno. Alonsová soubor financovala z vlastních zdrojů a darů od bohatých rodin, v roce 1959 jí byla nabídnuta velká státní podpora a soubor se stal národním baletem Kuby. Vzhledem k zastávání cílů kubánské revoluce byla Alonsová odmítnuta ve Spojených státech, kde do té doby vystupovala jako přední sólistka, opět přijata byla až v roce 1975; na amerických i evropských jevištích tančila do svých 70 let.
Kromě vedení svého souboru Alonsová stále vyučuje na největší baletní škole na světě, Havanské baletní akademii, kterou zakládala.
