Praha - „Láska, to je pro mě ruská ruleta,“ prohlásil kdysi Freddie Mercury, zpěvák rockové skupiny Queen, pověstný jak svým uměním, tak i divokými večírky. Dožil se pouze pětačtyřiceti. Zemřel 24. listopadu 1991, pouhý den poté, co šokoval celý svět zprávou, že má AIDS. „Přišel čas, abych svým přátelům a příznivcům na celém světě řekl pravdu. Doufám, že každý z nich se spojí se mnou, mými lékaři a se všemi, kdo bojují proti této hrozné chorobě,“ praví se v jeho tehdejším prohlášení pro tisk.
Show skončila - Freddie Mercury prohrál s AIDS
Mercury, který o sobě prohlašoval, že má „vše, co se dá koupit, kromě štěstí,“ prožil nedlouhý, ale o to intenzivnější život. Na jevišti byl divoký, nespoutaný, extravagantní. Jeho vystoupení byla plná dramatických gest. Na pódiu se objevoval v těsných kombinézách s hlubokým výstřihem, baleťáckých kalhotách, v krátkých bolerkách, kožešinových pláštích, namalovaný a s nalakovanými nehty.
Ještě uhrančivější byl Mercuryho pěvecký projev. Právě Freddieho zpěv měl totiž velký podíl na tom, že skupina Queen zářila dvě desetiletí na špičce světové rockové hudby. Zpěvák s hlasovým rozsahem přes čtyři oktávy, skvělou technikou a frázováním si ale rozuměl i s operními pěvci. Se španělskou operní divou Montserrat Caballéovou dokonce natočil jedno ze svých dvou sólových alb nazvané Barcelona. Deska vznikla už s vědomím nemoci, stejně jako vynikající album Queen „Innuendo“ z roku 1991.
Příznačné je, že o svých hráčských schopnostech na klavír a kytaru neustále pochyboval, ačkoli složil největší písňové hity skupiny: Bohemian Rhapsody, We Are The Champions či Killer Queen.
Mercuryho asistent Peter Freestone: „Perfekcionismus a smích. Tyto dvě slova jsou nejdůležitější. Freddie měl skvělý smysl pro humor, hrozně rád se smál. V rozhovorech ale vidíte, že si schovává obličej, když se směje. On neměl rád svůj obličej, byl přesvědčen, že nevypadá dobře.“
Mercury, to je hudba, sex a rozmařilost
Kromě hudby ovládaly Mercuryho dvě další vášně - sex a utrácení peněz. „Nestřídmost je součástí mého já“ a „spím s kýmkoli, koho miluji,“ tvrdil Mercury, kterého přitahovala obě pohlaví. Jeho největší výstředností byl jeho osmadvacetipokojový dům v Kensingtonu, kde pořádal velkolepé divoké večírky. Freddieho životním krédem bylo, že „nuda je ta nejtěžší nemoc na celém světě“. Nebezpečí hrozící z bujarého způsobu života si ale začal uvědomovat příliš pozdě.
Na rozdíl od jiných výrazných tváří světové hudby není jasné, kde je Mercury pohřben a z jeho hrobu se tak nikdy nemohlo stát místo kultovních návštěv, jako v případě Jima Morrisona pochovaného na pařížském hřbitově Père Lachaise. „Nikdy nechtěl, aby se to lidé dozvěděli. Je to cosi, co lidé, kteří vědí, kde je pohřben, nikdy neřeknou. S Freddiem je zapotřebí oslavovat jeho život, spíše než se zaměřovat na to, že už mezi námi není. On si života užíval a přál by si, aby si lidé užívali a nesmutnili,“ říká Mercuryho někdejší asistent Peter Freestone.
Po Mercuryho smrti zbytek kapely dlouho odmítal myšlenku, že by Freddieho místo mohl zaujmout někdo jiný. Nakonec ale došlo na slova jednoho z posledních Mercuryho hitů Show Must Go On (Představení musí pokračovat) a legendární kapela začala koncertovat se zpěvákem Paulem Rodgersem. Na oživení Queen se odmítl podílet jen baskytarista John Deacon.
Freddie Mercury, vlastním jménem Farookh Bulsara, se narodil 5. září 1946 na ostrově Zanzibar do rodiny pársů, potomků starých Peršanů. Díky svému otci, jenž pracoval pro britskou vládu, se v Indii dostal do anglické internátní školy. Tam mu kamarádi začali říkat Freddie. Později se rodina přestěhovala do Anglie, kde Fred prodával oblečení z druhé ruky a studoval design na umělecké akademii v Ealingu. Podle jména mytického božího posla si v té době změnil příjmení na Mercury (v řecké mytologii Hermés, v římské Merkur).
Začátkem 70. let vytvořil spolu s kytaristou Brianem Mayem, bubeníkem Rogerem Taylorem a basistou Johnem Deaconem kvartet, považovaný dodnes rockovým světem za jednu z nejkvalitnějších sestav. Na světě byla skupina Queen, čili královna. Název také odkazuje na slangové označení homosexuála.
Rozhovor s Peterem Freestonem (zdroj: ČT24)