Kdo jsou lichožrouti?
Postavy, které žijí ukryty v každé domácnosti. Jsou to tvorové, kteří nám berou jednu ponožku. Lichožrout bere zásadně vždy jen jednu, takže nám zbude jen jedna lichá.
Inspirace ke knize pochází nejspíše ze života…
Ze života, ano, a navíc jsem dělal i takový průzkum, který ukázal, že ztráty ponožek jsou celosvětový problém.
Čím je pro vás Magnesia Litera?
Kdyby to byla cena Coca-Coly, asi bych byl nominovaný neprávem, protože Coca-Colu nepiji. Ale Magnesii občas ano. Myslím, že Magnesia Litera je dobrá cena, která zviditelňuje autory a knihy.
V čem je pro vás jiné psát pro děti?
Byla to docela práce a dost nebezpečná navíc, s lichožrouty by si člověk neměl moc zahrávat. Na druhou stranu to také byla ohromná zábava a zvláštní způsob návratu do dětství. Člověk když píše, dostane dětské oči a stane se na chvíli dítětem. To je vždy úleva od starostí.
Zkusíte třeba i jiný žánr?
V poslední době píšu hlavně pro děti. Společně s ilustrátorkou Galinou Miklínovou, která se mnou často spolupracuje i na textu. Teď mám na stole připravené rozpracované pokračování Lichožroutů. Hlavní hrdina Hihlík se vydá do Afriky, aby našel své rodiče, misionáře, kteří se tam starají o hladovějící lichožrouty. V Africe lidé totiž bohužel chodí dost často v sandálech naboso nebo docela bosky.
