Hra rozvíjí příběh dvou sester, které se po letech potkávají v domě, kde vyrůstaly. Zpustošený dům a dvě sousedky vyvolávají opět tíživé vzpomínky na dětství a rodiče. Otec musel pracovat v Jáchymovských dolech, matka trpěla strachem a pocitem samoty. Na lásku k oběma dětem jako by jim už nezbývalo dost sil. A právě téma lásky a bolesti se hra pokouší na základě vzpomínek postav zprostředkovat.
V hlavních rolích se představují Nina Divíšková (Květa), Eva Salzmannová (Sylva), Jana Boušková (Alenka) a Taťjana Medvecká (Helenka). „Pláč, když se stane úlevným, očistným proudem, který duši vymeje, je jenom dobře,“ domnívá se Medvecká. Podle režiséra Jana Kačera se hra musí dotknout každého, protože všichni si s sebou neseme minulost.
Reportáž Jiřího Svobody
„Jsem v protekční situaci, protože setkat se jako první v takovou krásnou hrou je vlastně štěstí,“ vyjádřil Kačer své potěšení nad posledním kusem Lenky Lagronové. Její zatím nejúspěšnější hrou je Terezka, za niž v roce 1997 obdržela Cenu Alfréda Radoka.
