Robert Wilson otevře oči při Kátě Kabanové

Praha – Robert Wilson, hvězda současné světové divadelní režie, nastudoval v pražském Národním divadle operu Leoše Janáčka Káťa Kabanová. Do hlavních rolí představení, které má být podle očekávání vrcholem divadelní sezony, obsadil mimo jiné Christinu Vasilevu (Káťa) a Evu Urbanovou (Marfa). Na první scénu se Wilson vrací po osmi letech, naposledy zde režíroval jinou Janáčkovu operu – Osud. "Když opravdu chci poslouchat hudbu, třeba jako Janáčka v této opeře, je daleko lepší, když jednoduše zavřu oči,„ uvedl v rozhovoru pro ČT Wilson. “Skutečnou výzvou pro operního režiséra je otázka: jsem schopen vytvořit něco na jevišti, co mi umožní, abych slyšel lépe, než když poslouchám hudbu se zavřenýma očima…?"

„Toto mimořádné nastudování je pro nás vrcholem operní sezony 2009/2010. Hluboký vhled do Janáčkovy hudby a strhujícího příběhu Káti transformuje divadelní mág Robert Wilson do skutečně originální scénické vize. Divák nového nastudování bude svědkem mistrovské jevištní stylizace v podání předních českých sólistů a sugestivním nastudování Tomáše Netopila,“ slibuje umělecký šéf opery ND Jiří Heřman.

Wilson je v Kátě Kabanové režisérem, scénografem a také autorem světelného designu. Janáčkova opera v jeho pojetí je působivá, světelně dokonalá až magická. Čisté, strohé linie, úsporná gesta a pohyby herců jsou režisérem na milimetry jasně dané, přesto nabité emocemi.

„Zkoušky jsou vždycky stresující a vyčerpávající, protože pan režisér bazíruje na sebemenším gestu, ale ví moc dobře, proč to dělá, protože výsledek je pak úžasný,“ uvedla ke spolupráci s renomovaným režisérem Eva Urbanová. Wilsonův precizní přístup se projevuje v každém detailu inscenace. Pohrává si pečlivě s dokonalým svícením a černé siluety herců vypadají jako loutky stínového divadla.

Kdo je Robert Wilson

Divadelní umělec, režisér a výtvarník, který syntézou zvuku, obrazu, textu a pohybu vytváří mimořádně sugestivní scény a instalace. Ve svých dílech využívá celou škálu uměleckých prostředků – pohyb, tanec, malbu, světla, užitý design, sochařství…

Wilson (* 1941) v roce 1968 založil experimentální divadelní společnost Byrd Hoffman School of Byrds, s níž vytvořil své první významnější práce. První z nich byly v roce 1969 The King of Spain a The Life and Times of Sigmund Freud. Později, již jako uznávaný vůdce tehdy vzkvétající manhattanské umělecké scény, zaměřil svoji pozornost mimo jiné na operu. Spolu s Philipem Glassem vytvořil dílo Einstein on the Beach (1976), operu, která trvala bez přestávky pět hodin. Následně začala jeho spolupráce s řadou významných divadel a festivalů. Je považovaný za jednoho z nejvyhledávanějších operních režisérů současnosti.

Káťa Kabanová je příběhem nešťastně zamilované ženy ve společnosti svázané pokřivenou morálkou. V operním světě je role Káti jedna z nejhezčích, jak potvrzují i slova její představitelky v pražské inscenaci Christiny Vasilevy: „Tahle role mně sedla na duši. Není lehké zazpívat Janáčka, ale je to krásné. Všechno skvěle navázal a propojil, je v tom neskutečná logika.“

Hudebníky povede šéfdirigent orchestru Národního divadla Tomáš Netopil. V pěveckých partech se představí Christina Vasileva / Maria Kobielska coby Kateřina/Káťa, Luděk Vele jako Savjol Prokofjevič Dikoj, Yvona Škvárová / Eva Urbanová coby Marfa Ignatěvna Kabanová nebo Aleš Briscein jako Boris Grigorjevič. V této sezoně bude Káťa Kabanová uvedena jen čtyřikrát: 26. a 28. června (premiéry) a 30. června a 1. července.

Robert Wilson se do Národního divadla vrátí už v příští sezoně, kdy bude režírovat činohru Věc Makropulos Karla Čapka se Soňou Červenou v hlavní roli.

MONOLOG ROBERTA WILSONA PRO ČT

Nikdy jsem nestudoval divadlo, nestudoval jsem hudbu, nestudoval jsem tanec. Věnoval jsem se architektuře a malířství. Když jsem poprvé vstoupil do divadla, to mi bylo asi dvacet, nelíbilo se mi, vlastně jsem ho nenáviděl. Všechna ta show na Broadwayi, v Metropolitní opeře, to pro mě bylo něco příšerného. Opera, ta hrozná groteskní gesta, ten podivný způsob hraní, jak v 19. století. Neměl jsem ji rád, protože byla vizuálně velmi ošklivá.

S operou mám pořád stejný problém, jako když jsem ji viděl poprvé. Když opravdu chci poslouchat hudbu, třeba jako Janáčka v této opeře, je daleko lepší, když jednoduše zavřu oči.

Skutečnou výzvou pro operního režiséra je otázka: jsem schopen vytvořit něco na jevišti, co mi umožní, abych slyšel lépe, než když poslouchám hudbu se zavřenýma očima…? Můj způsob práce je formální, nikoli přirozený, vyžaduje velkou koncentraci. Vypadá jednoduše, ale je hodně komplexní. Kdybych ho měl popsat, řekl bych, že se snažím vytvořit prostor, v němž by hudba byla lépe slyšet.

Jedním z velmi důležitých prvků divadla je naslouchání. Slyšíte dirigenta za pultem, techniky v zákulisí, nasloucháte velmi pozorně. Tím, že pozorně nasloucháte, pozorně naslouchá i publikum, a můžete také lépe vidět.

Když se zvednu a vyrazím do prostoru, poslouchá celé tělo. Není to naslouchání ušima, nýbrž nohama na podlaze. Je to jako když naslouchá medvěd grizzly, který slyší celým tělem.

Německý spisovatel Kleist prohlásil, že dobrý herec je jako medvěd. Nikdy se nepohne první, vždycky čeká, až se pohnete vy. Ezra Pound, když byl ve vězení v italské Pise, řekl, že čtvrtou dimenzí světa je klid, ticho a síla divoké šelmy. Od začátku kariéry mě přitahuje klid, moc klidu.

Jedním z nejdůležitějších prvků divadla je světlo, bez světla neexistuje prostor. Světlo vytváří prostor. Je to prvek, který vám umožňuje lépe slyšet a lépe vidět.

Ve formálním divadle, které dělám já, existuje určitý odstup, aby publikum bylo schopno vstoupit do prostoru. Mohou do inscenace vložit své myšlenky, zvu je, aby uvolnili představivost a myšlení. A co je pro mě hodně důležité, proč vůbec dělám divadlo, je ta chvíle, kdy publikum má čas na přemýšlení, normálně jsme příliš zaměstnaní a nemáme k přemýšlení čas ani prostor.

Všechny kusy, které jsem na divadle dělal, jsem nejprve zkoušel potichu. Dělal jsem Wagnerův Prsten Nibelungů, 17 hodin hudby, ale nejprve jsme zkoušeli potichu. Zvuk přichází až potom, i v tomto představení jsme nejprve zkoušeli pohyb, bez hudby.

To, co vidím, může být občas v protikladu k tomu, co slyším. Když je hudba velmi rychlá, zatímco pohyb herce je velmi pomalý. Vzniká tak napětí mezi tím, co slyším a co vidím. A právě to mi pomáhá lépe slyšet. Jako když chcete říct: Zabiju vás…

Chci vás zabít…

  • Eva Urbanová (Marfa Ignatěvna Kabanová) a Luděk Vele (Savjol Prokofjevič Dikoj) v Janáčkově opeře Káťa Kabanová autor: Ilona Sochorová, zdroj: Národní divadlo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1762/176193.jpg
  • Lenka Šmídová (Glaša) v Janáčkově opeře Káťa Kabanová autor: Hana Smejkalová, zdroj: Národní divadlo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1762/176199.jpg
  • Valentin Prolat (Tichon Ivanyč Kabanov), Kateřina Jalovcová (Varvara), Eva Urbanová (Marfa Ignatěvna Kabanová) a Christina Vasileva (Katěrina) v Janáčkově opeře Káťa Kabanová autor: Ilona Sochorová, zdroj: Národní divadlo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1762/176195.jpg
  • Káťa Kabanová autor: Hana Smejkalová, zdroj: Národní divadlo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1762/176198.jpg
  • Christina Vasileva (Katěrina) v Janáčkově opeře Káťa Kabanová autor: Ilona Sochorová, zdroj: Národní divadlo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1762/176191.jpg
  • Aleš Briscein (Boris Grigorjevič) a Christina Vasileva (Katěrina) v Janáčkově opeře Káťa Kabanová autor: Hana Smejkalová, zdroj: Národní divadlo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1762/176192.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 2 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 12 hhodinami

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
včeraAktualizovánovčera v 19:37

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
včera v 17:23

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
včera v 16:46

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
včeraAktualizovánovčera v 13:28

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026

Australský festival nechtěl autorku s palestinskými kořeny, desítky dalších také odřekly

V Austrálii museli zrušit literární festival poté, co účast na něm odvolalo více než sto osmdesát hostů včetně bývalé novozélandské premiérky nebo nositele Pulitzerovy ceny. Vyjádřili tak solidaritu s australskou spisovatelkou s palestinskými kořeny Randou Abdel-Fattahovou, které pořadatelé zrušili pozvánku v návaznosti na útok na Bondi Beach. Festival se autorce nakonec omluvil.
16. 1. 2026
Načítání...