Praha – Česká republika vyhlásila před dvěma týdny investiční pobídky pro filmový průmysl a zájem o ně je obrovský. Pobídky mají Česku navrátit pověst „Hollywoodu Evropy“, atraktivní lokality pro zahraniční produkce. Přesto je jejich osud nejistý, stejně jako financování českého filmu. Ministerstvo kultury ještě za Václava Riedlbaucha vypracovalo koncepci podpory české kinematografie a filmového průmyslu, ale Fischerova vláda už ji schválit nestačila. Součástí návrhu je otázka digitalizace zlatého fondu nebo zachování reklamy České televize coby pravidelného zdroje financí pro Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie.
Otazníky nad českou kinematografií a filmovým průmyslem
Peníze ministerstvo kultury aktuálně potřebuje mimo jiné na digitalizace zlatého fondu české kinematografie. Prvních dvě stě snímků, mezi nimi třeba Fričův Kristian nebo Vláčilova Markéta Lazarová, už bylo vybráno, na jejich převod ale ministerstvo potřebuje půl miliardy korun. Konkrétní návrh vypracovalo v Koncepci podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2010–2016. O jejím (ne)schválení rozhodne příprava státního rozpočtu na příští rok.
„Už tu byly v minulosti pokusy sehnat peníze od soukromých fondů, ale není to tak jednoduché,“ říká ředitelka karlovarského festivalu a členka výběrové komise Eva Zaoralová. „Pravděpodobně by u nás muselo být dost bohatých organizací a režisérů, kteří by byli s to svou osobností oslovit nějaké podniky. My jsme ale zdědili zelenou louku, je tu sice vžitý jistý druh mecenášství nebo sponzorství, ale nejde o tak velké sponzory, aby mohli pečovat o tak velká kulturní dědictví. To je zatím na státu,“ dodala.
Reportáž Maria Kubaše (zdroj: ČT24)
Důvodem je jistě také to, že většinu filmů, které vznikly do roku 1993, spravuje stát prostřednictvím Národního filmového archivu a Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie.
Reklama v ČT - žárovka, na kterou jsme si zvykli?
Odborníci i ministerstvo kultury se obecně shodují, že současné financování kinematografie je nevyhovující a zmatené. Nejlepším řešením by podle ministerstva bylo vypracování úplně nového zákona o kinematografii, respektive audiovizi, který by mimo jiné řešil i vícezdrojové financování fondu kinematografie. Stabilním příjmem fondu by měla být i část výnosu z reklam, které vysílá Česká televize.
To by znamenalo prodloužení platnosti tzv. diginovely (zatím do roku 2011), tedy prodloužení možnosti vysílání reklamy v ČT i po ukončení digitalizace televizního vysílání, na níž byly výnosy z reklamy z velké části určeny. Další pevná část ve výši 150 milionů korun ročně putovala podle slov generálního ředitele Jiřího Janečka do fondu kinematografie.
„Zbavovat se v podstatě osvědčeného zdroje bych pokládal za hrubou chybu. Nechal bych čas do skutečného růstu HDP v naší zemi, do dokončení důchodové reformy, a podle toho pak naložil s možnými zdrojovými prostředky,“ navrhuje kandidát na post ministra kultury Jiří Besser.
Generální ředitel TV Nova Petr Dvořák ale takové řešení, tedy zachování reklamy v ČT, považuje za nesystémové. „Celá ta situace kolem reklamy v ČT je umělá. Připadá mi, že se tu řeší zástupný problém. Reklama v ČT by měla být umlčována ne proto, aby se uškodilo české kinematografii, ale aby bylo umožněno novým hráčům vstoupit na trh a v rámci digitalizace přinést divákům nové kanály a tvůrcům potom nové potencionální partnery,“ namítá.
Navrhuje, aby stát ze svého rozpočtu přispíval ročně do fondu po dobu krize fixní částkou, například 150 miliony, která by ho tolik nezabolela. „Přechodová řešení jsou vždycky ta, která vydrží nejdéle. Je to, jako když si doma místo světla pověsíte holou žárovku, a když si na ni zvyknete, dokážete tak žít i několik let. ČT se tím, že se stává součástí reklamního trhu, dostává velká výhoda, protože její financování není na reklamě zdaleka závislé. Nemá tedy žádnou středně- nebo dlouhodobou strategii, jak se na trhu chovat, a my, kteří jsme na reklamním trhu závislí, máme konkurenta, který není standardní,“ přidává Dvořák další argument proti zachování reklamy ve veřejnoprávní televizi.
Staneme se Hollywoodem Evropy bez pobízení filmařů?
Koncepce kinematografie, kterou vypracovalo Riedlbauchovo ministerstvo, počítá také s tím, že i po letošním roce zůstane zachován princip investičních pobídek pro filmový průmysl. Na jeho základě bude stát producentům, kteří natáčejí v Česku, vracet pětinu nákladů. Pro letošek je připraveno 250 milionů korun, do příštích let se chystá 400 až 500 milionů korun ročně.
Česko by se tak mohlo opět zařadit mezi atraktivní filmařské destinace. „Doufám, že se vrátíme na úroveň, která zde byla na začátku tisíciletí, kdy objem byl přes dvě miliardy korun ročně, což bylo zhruba 70 procent obratu v českém filmovém průmyslu,“ doufá předseda Asociace producentů v audiovizi Pavel Strnad.
Zájem filmařů o pobídky je prý velký. Jedna z žádostí se týká prý i pokračování filmu Mission Impossible, který by se opět mohl natáčet v Praze. „Potvrdit to oficiálně nemůžu ani nechci, ale řekněme, že tak z 80 procent to pravda je,“ prozradil ministr kultury v demisi Václav Riedlbauch.
Aby se zvuk zahraničních filmových klapek ozýval v českých filmových ateliérech i nadále, měla by vláda zajistit fungování pobídek na několik let dopředu. Jejich osud ale je v tuto chvíli nejistý. „Když bude předložen důkaz, že pobídky jsou pozitivní ekonomický signál pro kinematografii, pro finance, pak si podporu zaslouží a budu za ně bojovat. Ale TOP 09 a Starostové jakékoliv plošné pobídky odmítají,“ uvedl k dalšímu vývoji situace kandidát na post ministerstva kultury Jiří Besser.
GALERIE
ČT