„Jsou to reprodukce detailů nebo celých uměleckých děl, především řemeslných detailů. Sloužily řemeslníkům ke kopírování a k takovému poučení, jak tehdy vypadalo umělecké řemeslo,“ vysvětluje ředitelka knihovny Uměleckoprůmyslového muzea v Praze Jarmila Okrouhlíková. Postupem času ale sbírka začala ztrácet na svém významu, především vzhledem k nástupu fotografie. Ve chvílích, když se uzavřela éra historismů, staly se tyto vzorníky na řadu let anachronismem. „Navíc se zlepšilo školství, to odborné, umělecké. Změnil se estetický vkus, už nebyl zájem o dekorativismus,“ dodává.
V současnosti znovu ožívá zájem o hlubší poznání vyjadřovacích forem minulosti, zejména v jejich přechodných stylech (manýrismus, historismy, secese). Tvarosloví nejrůznějších uměleckých oborů a architektury je dnes proto vnímáno nejen v poloze historického dokumentu, ale také jako inspirační zdroj nové tvorby. České odborné školství kvalitní knihy o slohových stavebních prvcích nepostrádá, problém je ale jejich obrazová stránka. To by měla Abeceda evropské architektury napravit.
Reportáž Maria Kubaše
„Dnešní povědomí o tom, jak vypadají ty jednotlivé skladebné a konstrukční prvky v architektuře, ať už jsou dekorativní povahy, nebo konstruktivní, velké není,“ říká kurátorka výstavy Eva Matyášová. Publikace není určena jenom odborníkům nebo průvodcům, ale všem, kteří chtějí pochopit vývoj evropské architektury. Výstava potrvá do 25. září.
