Praha - Po přibližně třech týdnech zkušebního provozu bude ve čtvrtek 16. 6. v 18 hodin slavnostně rozsvícena skulptura Krištofa Kintery Memento mori. Je umístěno symbolicky pod Nuselským mostem, pod nímž odešly ze života v průběhu jeho dosavadní historie stovky lidí. Neúplné statistiky uvádějí čísla v rozmezí 200–300. Kinterovo Memento mori není osamoceným autorovým dílem tohoto charakteru. Blízkého „příbuzného“ mohou zájemci najít v nizozemském Tiburgu, kde Kintera pracoval podobným způsobem a vytvořil dílo „Miracle“. Pražská instalace bude ještě doplněna o webovou stránku, která přinese dva protikladné pohledy na dobrovolný konec života, seznam krizových a intervenčních zařízení, diskusi, fotodokumentaci a jiné příspěvky k choulostivému tématu.
Kintera vytvořil pod Nuselským mostem pietní místo
„Memento mori je v umění žánr, který trvá už hodně dlouhou dobu. Volně přeloženo to znamená 'pamatuj na smrt' nebo 'pomni svoji konečnost'. To jsou např. lebky, které se objevují v barokních obrazech a mají tuto symboliku. Čili, je to spíše vzpomínka, upomínka, ale není to pomník ani památník sebevrahů. Dílo jsem vytvořil proto, že kdykoli se ocitnu pod Nuselským mostem, jsem naplňovaný stísněným pocitem z jeho nechvalně známé pověsti, v těch místech si vzalo život spousta lidí, hovoří se už o více než třech stovkách. Myslím si, že je potřeba na něj upozornit. Jde mi tedy o pietu,“ vysvětlil svůj záměr Krištof Kintera v rozhovoru pro ČT24.
„Očekávám, že přijetí bude nejednoznačné. Určitě se mnoho lidí s tím nebude moci ztotožnit nebo srovnat, ale musím říct, že jsem byl mile překvapen, že Praha 2 tu věc podpořila a pieta je zrealizována, čemuž jsem tedy dlouho nevěřil, že se to podaří,“ dodal umělec.
„Pro mne není umění jenom zábava. Umělci jsou velmi důležitý článek společnosti, jsou to lidé, kteří mají odvahu a potenciál přemýšlet jinak. Mají, jak já říkám, mentál vidět věci z úplně jiného zorného úhlu a to se nesmí podceňovat. A jestli je výsledek šokující nebo kontroverzní, je už věc druhá. Mementem mori jsem opravdu nechtěl šokovat, to téma je velmi choulostivé a ztvárnit ho není jednoduché, ale já věřím, že právě v jednoduchosti je síla, a proto jsem se rozhodl pro minimalistické, symbolické, nepopisné gesto,“ uzavřel rozhovor Kintera.
Krištof Kintera
už od počátku studií patřil mezi nejvýraznější osobnosti nejmladší generace. Prvním výrazným projektem je TO z roku 1996. Tento „domácí mazlíček“ z lakovaného laminátu se stal Kinterovým nerozlučným přítelem, provázel ho na nákupech, v metru, prostě všude, kam jeho pán zavítal. Předznamenal většinu principů, které se v Kinterově tvorbě objevují dodnes: nápaditý objekt vtahující autora i diváka do jiného (trochu posunutého) světa.
Propojení vlastního života s fiktivní „osobou“ rozvíjí Kintera i ve své další práci Plumbař (1995–1998). Přemýšlení o povaze umění, života a systému konzumní společnosti Kintera rozehrává i v Mluvičích. I následující objekty a instalace se odvíjejí od těchto témat, ať už se jedná o pohyblivou nákupní tašku (I am sick of it all!, 2003), kopulující vrtačku s vysavačem (Conflict of interests, 2004) nebo malého chlapečka mlátícího hlavou o zeď (Revolution, 2005).
Všechna Kinterova díla jsou technicky náročné objekty, které se pohybují, mluví, kouří se z nich nebo jiskří. Autor se pečlivě věnuje nejen jejich vzhledu, funkci, sdělení, ale i jejich mechanice.
