Brno - Ven od počítačů a výkresů vyhnal architekt Martin Rajniš, který do roku 1997 působil jako profesor na VŠUP v Praze a nyní je členem architektonického studia e-MRAK, studenty brněnské fakulty architektury VUT. Vlastníma rukama na dvoře fakulty za jediný týden postavili téměř šestimetrovou dřevěnou stavbu – napůl umělecké dílo, napůl trojrozměrné architektonické cvičení.
Fakulta architektury VUT v Brně byla iniciátorem workshopu, který má v podobném rozsahu následně proběhnout i na dalších českých, rakouských a německých univerzitách. Na koordinaci celé akce má velký podíl i Studentská obec Fakulty architektury (SOFA).
Smyslem workshopu je přiblížit studentům brněnské fakulty stavební řemeslo a uvažování architekta na příkladu realizace drobné stavby - dřevěné kupole. Skupina vybraných studentů na dvoře své alma mater zrealizovala návrh, jehož autorem je profesor Rajniš. Materiálem bylo hoblované smrkové řezivo.
„Už nám strašně dlouho chyběla nějaká práce rukama, tak jsme oslovili pana profesora Rajniše a s ním jsme se domluvili na této akci,“ přiblížila vznik workshopu Nela Gottvaldová ze Studentské obec fakulty architektury (SOFA).
Projekt posléze vznikl v úzké spolupráci profesora Rajniše a jeho kolegy ze studia e-MRAK a zároveň stále ještě studenta architektury Luboše Loibla. „Návrhy vznikaly asi během dvou měsíců, od Nely a od Martina, pak se dolaďovaly v ateliéru v e-MRAKU, kde jsme si prošli asi pěti různými variantami 15:15. Je to naskládaná hromada dřeva do tvaru kupole, která tady vznikla jako experimentální projekt,“ doplnil Loibl.
„Taky jsme tenhle projekt udělali proto, abychom se trochu přiblížili lidem, protože nám přijde, že spousta lidí se zdráhá spolupracovat s architektem třeba na svém rodinném domku, a přitom by to byl takový přirozený pochod,“ doplnila kolegu Gottvaldová.
Martin Rajniš miluje dřevo, protože jak sám tvrdí, je nám velice blízké. „Dřevo je nádherný materiál, dobře se z něj konstruuje, voní,“ říká profesor žákům, kteří si pochvalují, že se při praktické výuce naučili hodně z řemesla a také práci se stroji.
Stavba jako celek je inspirována objekty, které si staví lidé žijící například v Africe. Ovšem v rukách architekta Rajniše se proměňuje v umělecké dílo. „Je to hromádka dříví velmi sofistikovaně složená se silným citovým nábojem. Krajka z prkýnek, kde hlavní roli nehraje ta stavba sama, ale prolínání se okolí dovnitř. Až tohle bude stát v zeleni, tak budu šťastný jako blecha,“ uzavírá Martin Rajniš.
