Karlovy Vary – V dubnu 2011 se hrálo derby Sparty se Slavií. Režisér Pavel Abrahám utkání natočil, ovšem kromě rohového praporku v něm z dění na hřišti není vidět téměř nic. Kamery byly celou dobu otočeny do hlediště. Netradiční snímek Dva nula o tradičním fotbale soutěží na 47. ročníku karlovarského festivalu v sekci dokumentárních filmů.
Pro tvůrce filmu – režiséra Pavla Abraháma a scenáristu Tomáše Bojara – se fotbalový zápas stal kulisou pro portrét současné české společnosti. „Tribuna je zajímavé a vhodné prostředí pro společenský portrét,“ domnívá se Abrahám. „Tribuna má různá patra, stejně tak společnost. Mnoho různých lidí se soustředí na jednom místě nad jednou věcí, ale rozdílně ji prožívají.“
Do zaznamenání fotbalového zápasu se pustili po zhruba dvou letech obhlídek a zkušebního natáčení. Byl to experiment s otevřeným koncem, protože filmaři samozřejmě nemohli tušit, jak se bude zápas vyvíjet a co se bude dít, i když určitou strukturu filmu si předem promysleli. „Připodobňujeme to k panelovému domu, který je velmi racionálně navržený, geometricky uzpůsobený, ale v určitý den se do něj nastěhují první nájemníci a byty zaplní nepředvídatelným životem,“ poznamenal Abrahám.
Hlavními postavami jejich dokumentu jsou tak fanoušci obou klubů, návštěvníci VIP zóny, italští turisté, sázkaři či pracovníci ochranky. Kamery zachycují primitivní vášně, euforii, ale i momenty vystřízlivění, frustrace a agrese, jejichž nechtěně humorné i trapné vyznění podle anotace ve festivalovém programu připomíná ty nejvtipnější momenty ze snímků československé nové vlny.
Výsledný snímek se díky určité míře stylizace pohybuje na hraně dokumentárního a hraného filmu, podobně jako tomu bylo v předchozím projektu Pavla Abraháma a Tomáše Bojara, ve filmu Česká RAPublika o tuzemské rapové scéně.
„Byť se ty filmy v mnoha ohledech liší, svým duchem jsou si docela podobné,“ tvrdí Abrahám. „Oba dva uchopují, dalo by se říct, lidové téma a oba se ho snaží uchopit způsobem, který je nový a nevšední. Rapových filmů i fotbalových filmů byla natočena celá řada, tady byl pokus se na takovou zdánlivě probádanou oblast podívat úplně nově. S elementární sympatií k prostředí, ale zároveň odstupem.“
Výsledkem podle tvůrců nemělo být jedno konkrétní poselství, což koneckonců dokazují i mnohdy protichůdné reakce těch, kteří už film viděli. Jedni ho mají za veselý, jiní za temný snímek. Nicméně jeden základní postřeh Dva nula podle režiséra obsahuje: „Česká společnost má svoji demokratickou, rovnostářskou tradici, ale v jistý moment, zvláště ve vypjatějších chvilkách, se určité plebejství probouzí opravdu ve většině lidí.“
