New York - John Milton Cage, americký skladatel aleatorické experimentální hudby, spisovatel a tvůrce audiovizuálního umění, ovlivnil mnoho tvůrců, kteří usilovně hledali svoji osobitou cestu. Jeho asi nejznámější skladbou je 4'33", třívětá kompozice, skládající se z trojího otevření a zavření víka klavíru v přesně určených časových úsecích, aniž by však za celou dobu byl zahrán jediný tón. 12. srpna 1992 v New Yorku skončila jeho životní cesta plná hravosti, ale i tápání, velkých ztrát a deziluzí.
Nikdy nespoutaný experimentátor John Cage
Cage, který vystudoval výtvarné umění a hudbu a později nacházel inspiraci v Joyceovi a Duchampovi, moderním tanci, orientální filozofii, dokázal všechny tyto inspirační zdroje přirozeně začlenit do svého díla v překvapivých kontextech. Se smyslem pro experimenty i úctou k tradici neustále objevoval nové horizonty a prostory.
"John Cage byl radikální umělec, takže nic pro začátečníky. Měl ale i velký smysl pro humor,“ charakterizoval umělce kurátor Umělecké akademie Berlín Johanes Odenthal.
Narodil se 5. září 1912 v Los Angeles. Jeho otec byl vynálezce a matka spisovatelka. Ke komponování hudby se uchýlil během svého dvouletého pobytu v Evropě. Po návratu do USA studoval u Arnolda Schönberga a Henryho Cowella. V polovině 30. let začal skládat hudbu pro bicí nástroje. Přes své homosexuální sklony se v roce 1935 oženil s dcerou pravoslavného kněze Xenií Andrejevnou Kaševarovou. Roku 1938 se s ní odstěhoval do Seattlu, kde poznal mladého tanečníka Merce Cunninghama, jenž se později stal jeho životním partnerem i uměleckým spolupracovníkem. V roce 1942 se Cage se ženou odstěhoval do New Yorku, o tři roky později se s ní rozvedl a přijal Cunninghama za svého životního partnera, a to až do své smrti v roce 1992.
Výstava ke 100. výročí narození Johna Cage
John Cage a fenomén ticha
Objevil fenomén ticha jako hudební ekvivalent ryzí nicoty a osvojil si myšlenku rovnocennosti všech bytostí Stvoření. Odmítal jakýkoli hierarchický pořádek a prosazoval rovnoprávnost úmyslně, ale také neúmyslně vyluzovaných a vydávaných zvuků a hluků. Z buddhismu také vychází jeho přesvědčení, že musí mít každá věc možnost svobodného rozvoje.
V roce 1952 měla premiéru jeho později legendární skladba „4´33´´“. Jednotlivé věty - 33´´, 2´40´´ a 1´20´´- interpretoval David Tudor tak, že před zahájením vždy zavřel víko klavíru a ukončil skladbu jeho otevřením.
Cage tímto porušoval zavedená tabu a zacházel se zdroji zvuku. Jeho přístup nebyl destruktivní, ale naopak, organizoval zvuky a události. Jeho další představení získaly charakter multisenzorických divadelních událostí. Vášnivě se zajímal i o výtvarné umění. Snažil se pracovat s kouzlem náhody, takže na svá plátna lepil náhodné novinové otisky.