Roura jako my

Karlovy Vary - „Je to film o životě. O rouře, kterou jde plyn z Ruska, abyste si ráno mohli uvařit vajíčka a kafe. A platit za to velké peníze,“ shrnul svůj snímek ukrajinský režisér Vitalij Manskij. Jeho dokument Roura, road movie podél transsibiřského plynovodu, soutěží na karlovarském festivalu.

Stavba potrubí Urengoj-Pomary-Užhorod spojila v roce 1983 zásoby zemního plynu západní Sibiře s jeho evropskými spotřebiteli. A právě lidé jsou tím, co Manského na jeho cestě nejvce zajímalo. „Vypráví o životě na planetě Zemi. O tom, čím žijeme, proč jsme takoví, jací jsme, co nás spojuje a co nás rozděluje,“ říká o snímku Manskij. „O různých podobách života v různých koncích Evropy. Ukazuje každodenní, rutinní život a snaží se v něm najít zrnka, z nichž vyrůstají různé národy, různé kultury, různé státy, různé politiky.“

Vizuálně propracovaný dokument zachytil výlov zamrzlé sibiřské řeky plné mrtvých ryb, svatbu v oprýskané panelákové budově v Chabarovsku, pravoslavnou mši v odstaveném železničním vagonu i psí boudu z vyřazené pračky - vše výmluvně ilustruje často absurdní všednodennost. „Baví mě Vitaliho smysl pro absurditu a nadsázku,“ podotkl k dokumentu jeden z producentů, také dokumentarista Filip Remunda.

Zneklidnňující portrét transsibiřského plynovodu, na němž je stále závislá většina Evropy, vznikl v rusko-německo-české koprodukci. Objevit by se měl i v českých kinech. „Jednáme o kinodistrubici, protože je to film, který hovoří obrazy, největší zážitek je ho vidět na plátně. A pochopitelně ČT jako koproducent ho uvede na svých obrazovkách,“ potvrdil Remunda.