Většina lidí chce vypadat líp, ale nechce pro to nic udělat. A pak jsou takoví, co přijdou do fitka a řeknou: „Udělejte ze mě bejka!“ Dělat jim osobního trenéra, tak jako Daniel Lugo, je pěkný opruz, tak proč to nepojmout opravdu osobně a něco na tom netrhnout?
Pot a krev – gumy z posilovny (ne)mají na víc!
Většina režisérů chce natočit kultovní blocbuster, ale nějak na to nemá. A pak přijde takový Michael Bay, vymlaskne Skálu a všichni milovníci akčního žánru si sednou na zadek a začnou spokojeně mručet. Když pak zabodoval s Mizery, Armageddonem a Transformers, vzniklo mylné zdání, že každý Mistrův explozivní pšouk je cool.
Teda aby bylo jasné, on možná takový skutečně je, což ovšem nevylučuje to, že i nadále pouhým pšoukem zůstává. Tak jako tento opus akčního a spektakulárního mága Michaela Baye, který není ničím jiným, než jinak natočenou vypalovačku na standardní, ničím nezajímavé a mnohokrát omleté téma. Pot a krev (kterýžto český název se nerýmuje tak pěkně jako anglický originál Pain and Gain) je trochu vyčpělá, prefabrikovaná a překvapivě nízkorozpočtová bayovka, která stála produkci „jen“ nějakých dvacet šest milionů dolarů, a tak nějak spoléhající na to, že forma utáhne nezáživný až stupidní obsah.
Tohle členové fanklubu nepochybně dokáží ocenit, jiní se budou snažit „záchranářsky“ docpat do řídkého a neoriginálního příběhu alespoň transcendentální teze o nenaplněném americkém snu a zbytek těch, kterým je jméno režiséra u paty, si bude říkat, že tohle natočil někdo, kdo filmově zajímavě vidí a má zmáknuté řemeslo, jenom mu do ruky strčili blbý, prázdný a neoriginální scénář, se kterým se velká díra do hlavy divákovi neudělá (i když se sem tam bude bavit a občas i něčemu zasměje).
Řídký děj, odehrávající se někdy mezi říjnem 1994 a červnem 1995, ničím zvláštním nepřekvapí a úsměvné tvrzení, že byl natočen podle skutečných událostí, se snad může opírat jen o reálný fakt, že se mezi námi skutečně vždycky najdou nějaká ta vypatlaná paka, která neodhadnou vlastní možnosti (či spíše limity) a odvážně se pokusí nahradit biceps hlavou, což nemůže (a to kupodivu ani ve filmu) dobře dopadnout. Napumpovaní anabolickými a androgenními steroidy a růstovými hormony, zblblí vlastním body buildingem, zpitomělí chroupáním Stanozololu nebo Clomidu a zaplaveni testosteronem, vedoucím v případě chemicky nahoněného Adriana až k disfunkční erekci, dospějí pod vlivem ambiciozního Luga k snadno akceptovatelnému závěru, že by si zasloužili něco lepšího, protože mají na víc.
Základní dvě pravidla, s nimiž do toho Lugo (ústřední figura i ústřední pako Mark Wahlberg) jde, jsou jednoduchá jako přímý záběr v benchpressu: Opravdu velcí lidé sahají vždycky výš, než kam mohou dosáhnout, a obecně se populace dělí na hráče a sráče, přičemž jde o to, zabydlet se v té první kategorii. Takhle to chodí a takhle je to podle Luga jednoduché a vy už asi tušíte, že on i jeho kámoši - sexuálně vytuněný Adrian (základní trojku spíše doplňující Antony Mackie) a z lochu, kde konečně našel Boha, čerstvě propuštěný Paul (neskutečně nabušený Dwayne Johnson, který vypadá jako ten, co se vrací do wrestlingové arény) - nejsou zas až tak velké myslivny. A tomu odpovídá i jejich narychlo upatlaný plán na výživné a snadné zbohatnutí, který dokazuje, jak subtilní je hranice mezi genialitou a debilitou.
Elementární teze, se kterou lze beze zbytku souhlasit, říká, že je blbé být pořád švorc (nemít na Ferrari, holky a barák v Karibiku) a že to musí přestat! Genialita jejich plánu, jak již bylo naznačeno, spočívala v jeho až stupidní jednoduchosti. Jeho podstatou byly tři kroky: Najít chlápka, co je ve vatě, obrat ho o jeho nezasloužené prachy a učinit ze Spojených států amerických ještě daleko lepší místo než momentálně je (a to alespoň pro ně). V teoretické rovině tohle nemá chybu, v praxi se může ukázat, že je to jeden velký a nezvládnutý průšvih. A to také byl…
- Pot a krev / Dwayne Johnson, Tony Shalhoub, Mark Wahlberg zdroj: CinemArt
- Pot a krev / Anthony Mackie, Mark Wahlberg zdroj: CinemArt
Jen obtížně se odhaduje, o co vlastně v tomto případě Bayovi šlo, a zda tady usiloval o divnou černou komedii, akční komedii se silným sociálním kontextem či tragikomickou metaforu o nenaplněném a nezničitelném americkém snu - nebo se prostě chtěl jen tak bavit a očekával, že se k němu ostatní (tak jako většinou) prostě přidají. Puzen nějakým vnitřním, ale prakticky nevystopovatelným záměrem tak chaoticky vrší snadno předpověditelné situace, o kterých víte, že přijdou nejen proto, že to jsou ohraná žánrová klišé, ale také proto, že vám mnohé dopředu prozradí flashbacky, s jejichž „bonzáckou“ pomocí je děj posouván a zároveň dopředu prozrazován.
A tak jedinými překvapivými momenty jsou ty, kdy si říkáte, zda Michael náhodou neopisoval od Cohenů a kam až je odhodlán a schopen zajít, v očividné snaze o žánrové ozvláštnění a jinakost - viz amatérsky zprasené, husté dobíjení zazobaného a na kost pracně ohlodávaného Victora Kershawa (možná nejzábavnější figura ansámblu, srandovně nezničitelný Tony Shalkhoub), kterého fakt není snadné zabít. Jenomže když to neudělají, budou mít velké potíže!
Symptomatickým rysem Bayova castingu je, že v něm, s výjimkou jedné vydřené čivavy (jež se nepočítá) a starosvětského soukromého očka Eda Harrise, který jakoby sem ale zabloudil z úplně jiného filmu (nebo je to Bayova nostalgická reminiscence na Skálu?), nenarazíte na postavu, která by vzbuzovala sympatie a soucit, což platí nejen o agresorech, ale překvapivě i o jejich obětech. Všichni jsou tak trochu omezení, ujetí, jednorozměrní, ale hlavně nudní babráci, což by v rámci žánru bylo ještě docela nosné, kdyby to bylo úsměvné, zábavné a vtipné. Jenomže tam, kde by měl být Michael Bay odlehčený, je těžkotonážní a příliš zaujatý snahou dodat žánrovce přesah, jakousi přidanou hodnotu, která místo toho, aby vás nakopla a odvázala, spíše irituje a prudí.
Ambiciózní svalovec Mark Wahlberg je hajzl k pohledání a jen on ví, čeho všeho by byl při ještě delší (byť i tak dlouhé) stopáži schopen. Nabušená pumpa, spirituálně prozřevší, ale v zásadě pořád latentně dementní Dwayne Johnson působivě vlní mamutí svalovinou, ale je třeba přiznat, že tady kromě kulturistických póz a wrestlingových chvatů předvádí i cosi jako zárodek svébytného herectví. Nejsubtilnější z velké trojky Anthony Mackie má kromě „syndromu zmarněného falu“ hlavně problém, kde pravidelně shánět čerstvé mateřské mléko, které nutně potřebuje kvůli přísunu laktózy, mastných kyselin a oligosacharidů. V zásadě je tu spíše do počtu a vcelku zdařile dává najevo, že je mu to šumák. No a omlácený klient fitka, neobezdušitelný Tony Shalhoub, hledá někde zbytek svého nosu a také někoho, kdo by těmhle osvaleným magorům zatnul tipec.
Je to v skutku barvitá skvadra, která se tu, neortodoxně koučovaná rozparáděným Michaelem Bayem, sešla, a vám je celou dobu tak trochu fuk (nezaměňovat s fuck), jak to s nimi dopadne. Pokud jste toho hodni, vesmír (nebo kdo?) vám to dá - další z existenciálních tezí Daniela Luga (jehož nejnabušenějším orgánem rozhodně není mozek), která se ale naplnila. Nakonec totiž dostali, o co si koledovali. Trochu se přitom zapotili, prolili nějakou krev, šlohli nějaké prachy a chvíli si to užívali. Když o tom tak přemýšlím a rozhlížím se kolem sebe, po tomhle divném světě a lidech, kteří nechtějí jen to, co mají jiní, ale hlavně aby to tihle jiní už neměli, vlastně tahle bayovina není zas až tak daleko od reality. A Mistr zas tolik nepřeháněl, když tvrdil, že točil podle skutečných událostí.
POT A KREV / PAIN AND GAIN. USA 2013, 129 min, české titulky, od 15 let, 2D. Režie: Michael Bay. Scénář: Christopher Markus, Stephen McFeely. Kamera: Ben Seresin. Hudba: Steve Jablonsky. Hrají: Mark Wahlberg (Daniel Lugo), Dwayne Johnson (Paul Doyle), Antony Mackie (Adrian Doorbal), Tony Shalhoub (Victor Kershaw), Ed Harris (Ed DuBois), Rob Loddry (John Mese), Ken Jeong (Johnny Wu), Rebel Wilsonová (Robin Pecková). V kinech od 8. srpna 2013.