Krocaní život není žádné peříčko. Totální masakr nastává každý čtvrtý čtvrtek v měsíci listopadu. Ten den většina z hejna zjistí, že je celou dobu lstivě krmili jen proto, aby je teď mohli sežrat a navrch si dát dýňový koláč. Animovaní krocaní koumáci Reggie a Jake, ale nemíní čekat, až do nich začnou cpát kaštanovou nádivku a vydají se proti proudu času, aby zásadně změnili tradiční jídelníček na Den díkuvzdání.
Tenhle animák je celý od začátku do konce vymyšlený, až na mluvící krocany, kteří si myslí, že jim farmáři dávají do zobáku, protože je mají rádi. Jasně, že je mají rádi, ale do zlatova upečené a pak na talíři se sladkými bramborami a brusinkovou omáčkou. Jak se pak má jeden těšit na svátky, když vás pak oškubaného nacpou kaštanovým sajrajtem, sešijí bílou nití, křídla a nohy pro jistotu přitáhnou k tělu provázkem, který vám (považte) nakonec potupně přivážou k biskupu. S tímhle už fakt moc nenaděláte. A to vás ještě posypou nasekaným rozmarýnem a při pečení pro jistotu občas propichují, což by si mohli odpustit, protože při sto osmdesáti stupních po čtyřech hodinách vyměkne i ten nejtužší krocaní frajer.
Reggie miloval život v hejnu, kde ho všichni považovali za prudiče, ale on se tu (navzdory tomu) cítil jako součást něčeho většího. To je na krocana poměrně slušná intelektuální reflexe, která zároveň signalizuje, že s tímhle ptákem budou ještě potíže. A to se potvrdilo, když místo na pekáči skončil jako prezidentem omilostněný krocan v Camp Davidu a posléze spojil své ptačí síly s Jakem, který ho přibral do své (nyní již dvoučlenné) Ligy za osvobození krocanů. Úkol je jasný, prodychtit se do vládního stroje času a zakřiveným časoprostorem si odskočit do roku 1621, kdy to všechno začalo, což je třeba změnit tak, aby se napříště na Den díkuvzdání neservírovalo krocaní, ale třeba lívance a pizza.
Časem už cestoval leckdo, ale krocani tu, pokud vím, mají tentokrát premiéru. Zažívají tak znovu první Den díkuvzdání a udělají všechno pro to, aby se velká krůtí žranice tenhle den nekonala. Blbé na tomhle rodinném animáku je, že i lehce retardované americké dítě, které se každý rok v téhle době cpe krůtím a nádivkou, ví, že jim to tehdy nějak nevyšlo. A tak se bude jen útrpně dívat, jak se Reggie a Jake zbytečně pinoží za svým ptačím snem a scenárista ohýbá přes koleno finále tak, aby se člověk nažral a krůta zůstala živá. Jakoby se tvůrci spokojili jen s výchozí ideou krocaního cestování proti proudu času za účelem změny stravovacích návyků na Den díkuvzdání a nepočítali s tím, že i animák může být (a také je) konfrontován s realitou. A ta je dnes ke krocanům stejně nemilosrdná jako ta v roce 1621, kdy z prvního odchyceného hejna zbyla jen hromada ohlodaných kostí.
Pro naše děti, které pravidelné krocaní hody v listopadu tak masivně nezažívají (a jsou v tomto měsíci spíše zajeté na svatomartinskou husu), je tohle docela obyčejný čtvrtek, kdy si zajdou na něco třeba k MacDonaldovi. A protože to pro ně není zas až tak osobní a pravidelně odžívané téma, tak mohou Ptačí úlet chápat jen jako lehce dobrodužné a v zásadě ne příliš akční ani výrazně legrační putování podivínských ptáků časem, ze kterého nebudou zas až tak vydřené, byť film je barevný, pohyblivý, slušně animovaný a vesele kolorovaný. A to je asi tak všechno. Přičíst je k tomu možné už jen vcelku ucházející, povinný český dabing, alternativní 2D a vcelku příliš neviditelný 3D formát, tradiční výchovné kydy Velkého krocana o tom, že se nikdy nesmíš vzdávat a pár krocaních vajec na založení příštího hejna. Dětem se bude líbit, že se tu táta obětoval pro hejno, které miloval a postavil do jeho čela svoji dceru, která si řádně načechrá peří a bude bojovat, aby ho zase dala do fazóny.
To ovšem nemění nic na tom, že tenhle Ptačí úlet se sice docela slibně rozletěl, ale poměrně rychle začal už jen hluše plácat křídly a v divném slepenci, místo kulminujícího závěru, dospěl k problematické pointě. Na vině je zejména scénář, který zajímavý nápad zpočátku nadějně a posléze již jen vlažněji zpracovává, jak se nad ním začne stále markantněji vznášet stín bezradného finále. Jakoby se tu naplnilo lehce modifikované pravidlo, které říká, že mnoho scenáristů je krocanova smrt. Když to tak všechno sečtu a podtrhnu je to vlastně nechtěně drsný animák, který nemůže mít v realitě ukotvený šťastný konec, což se u rodinných animáků (vcelku právem) očekává. Dětem se prostě nedá zatajit, že se krocani za Velkou louží na Den díkuvzdání dál ve velkém požírají a Reggieho a Jakeova mise tedy selhala. Ostatně k tomu byla odsouzena od samého počátku. Říkám si ale, že i beznadějný, ale dobrým úmyslem vedený a statečný pokus se někdy může počítat.
FREE BIRDS/PTAČÍ ÚLET
USA 2013, 91 min., český dabing, přístupný, 2D+3D. Režie: Jimmy Hayward. Scénář: Jimmy Hayward, Scott Mosier, David I. Stern, John J. Strauss. Hudba: Dominic Lewis. Hrají (hlasy): Owen Wilson/Martin Dejdar (Reggie), Woody Harrelson/Karel Heřmánek (Jake), Amy Poehlerová (Jenny), Colm Meaney (Myles Standish), Dan Fogler (guvernér Beadford), Kaitlyn Maherová (prezidentova dcera).
V kinech od 31. října 2013
