Stou premiérou divadelního spolku Kašpar, působícího v Divadle v Celetné, je Terminus. Jeho autor Mark O'Rowe pochází z Dublinu, má rád krváky a patří k nejzajímavějším irským autorům své generace. Terminus je hra plná rýmů, ovšem natolik drsně současná, že vám ta „poezie“ po chvíli ani nepřijde.
Terminus v tempu doby
„Myslím, že jsem poprvé zarýmoval spíš omylem, ale pak jsem to udělal znovu a již záměrně… Psát ve verších mi přišlo jako dobrý experiment,“ říká dramatik strhující dvouhodinové fabulace, která - naštěstí pro živočišný drive hry - není rozdělena přestávkou. Koncept inscenace je záživný, pracuje s principem prolínání, nečekané pointy a kauzality. Osudy třech hlavních aktérů spolu nakonec souvisejí mnohem více, než se zdá v několika prvních obrazech.
Své příběhy zde naplno odžívají statečná dobrovolnice krizové linky a nešťastná matka v jedné osobě, navenek nenápadný sadista v rychlém autě a vášnivá mladá zrzka plná života, kterou zachrání tajemný démon. Verbálnost díla - a jeho melodramatičnost - jednotlivé pasáže příběhů spojují. Možná, že někdo tak veliké množství slov najednou nesnese a bude se ošívat, jelikož jde i o pojmy z vulgárního rynku a autor diváka nešetří popisem různých morbidit a exkrementů. Cool dramatiku zdobí černý humor, kusu nechybí gradace a proměna nálad.
GALERIE
Terminus / Ladislav Hampl autor: Martin Svoboda, zdroj: Divadlo v Celetné
Terminus přináší erotické napětí a obscénní obrazotvornost jak z Utrpení knížete Sternenhocha Ladislava Klímy. Slovní ekvilibristika nepůsobí díky výkonům herců formálně, jejich vysoké nasazení podporuje grotesku i napínavý triller. Popisné pasáže ožívají temperamentem režisérem trefně vybraných osobností. Alternující Alena Doláková a Martina Prášilová, Barbara Lukešová i Ladislav Hampl fungují jako zasvěcenci moderní ďábelské mise, v níž se objevuje téma milenecké i rodičovské zrady, nechtěného těhotenství, spiknutí, vraždy, odpudivých i přitažlivých démonů.
Nesmělý začátek v nezhasnutém sále, kde zpívá Ladislav Hampl anglicky populární song, se brzo promění v nebezpečně se řítící vozík horské dráhy. Dynamice napomáhá točna, která je základem detailů zbavené prázdné scény Lukáše Kuchinky. Světla jsou civilně bledá, místy se žlutým filtrem. Postavy se konfrontují jen se svým oblečením (kostýmy Jany Jurčové), nerozptyluje je žádná zástupná rekvizita či dekorace. Více tak vynikne syrovost děje, který se odehrává v současném Dublinu. Hlavní roli má slovo ve všech podobách a rytmech.
Terminus / Barbara Lukešová, Alena Doláková
Osobitost překladu Ester Žantovské zvyšuje atraktivitu poslechu zvláštní slovní hudby. „Ty krásné úderné anglické rýmy s téměř neomezenou variabilitou do češtiny zkrátka s takovým efektem nepřevedete,“ tvrdí skromně překladatelka a dodává: „Chybí nám například to obrovské množství rýmovatelných jednoslabičných slov, kterými O'Rowe dociluje až rapového efektu.“ Nicméně česká verze rozhodně nenudí. Inscenace má progresivní střih, pestrý slovník a atmosférickou muziku, která naskočí pod text vždy ve správné chvíli. Frázi „kurva drát“ uslyšíte mnohokrát, stejně jako „a do prdele“. Monology do sebe těsně zapadají a společně posouvají paralelní linie vyprávění.
Každý má cosi temného v osobní historii. Fabulace funguje jako terapie. „Můžu být ráda, že mám démona, co se takto snaží, svírá mě ve svých pažích… Tak už mě pomiluj… a rozkládám se jako želé… svíjím se v křečích malé smrti,“ popisuje splynutí s démonem zrzka a náramně si to užívá. Učitelka a dobrovolnice help linky překoná sebe samu a ve jménu spravedlnosti a nového života dokáže i zabít. Nebezpečný pokrytec v obleku má dvě tváře, řítí se autem- životem jako v horečce, místo benzinu adrenalin. Dojde i na souboj duše s tělem.
Terminus / Ladislav Hampl
Chcete pocítit, jaké to je letět střemhlav z jeřábu? Terminus, poprvé inscenovaný před šesti lety v Dublinském Abbey Theatre, dávají v Divadle v Celetné v režii Marka Němce 13., 14. a 20. listopadu v 19:30. Už na jaře 2010 inscenovalo Terminus v režii Martiny Schlegelové Divadlo Letí ve Švandově divadle. V obou případech došly spolehlivě všechny tři hlavní postavy své osudové „konečné stanice“, na kterou hra názvem upomíná. Terminus je poctivá nevratná katarze… Možná mohla být trochu kratší. Paměť herců versus dlouhé monology, klobouk dolů!
