Portrét je otisk člověka v čase, říká Luďek Rathouský, člen umělecké skupiny Rafani. Jeho autoportrét je doslova autentický, biologický otisk sebe sama. Místo barvy použil autor svoji vlastní krev, kterou smíchanou s heparinem, aby se nesrážela, nanášel na papír pomocí speciální stříkací pistole. „Smyslem jeho počínání není šokovat, nýbrž zachovat svůj DNA kód,“ vysvětlil spolukurátor výstavy Edmund Čučka.
Tradičnější přístup k papíru představuje soubor původně šesti velkoformátových ilustrací, které kreslil Tomáš Smetana dva roky, mikrotužkou, pět a až osm hodin denně. „Tento obraz je z knížky, která se jmenovala Zatoulaní psi, a byla to taková konceptuální pohádka, kterou jsem vytvořil při narození své dcery Antonie,“ popisuje Smetana.
Mladý Slovák Ašot Haas propojuje virtuální svět se světem reálným. Jeho grafiky na papíře jsou v podstatě naskenované a pomocí světelného laseru vypálené křivky, rozfázované pulsování hmoty a energie. Na výstavě můžete ale vidět třeba také papírovou sochu Michala Cimaly nebo dosud nezveřejněné kresby Davida Černého.
