Praha - Zvolit si v šestadvaceti letech pro první album virtuózní houslový repertoár, vyžaduje velkou kuráž. Jiřímu Vodičkovi nechybí nejen odvaha, ale ani bravurní technika a muzikálnost, které mu umožňují vybrat si na sólový debut virtuózní repertoár pro sólové housle. Slyšet ho hrát Paganiniho prý vzbuzuje pocit, že není na světě nic snazšího.
Jiří Vodička „se předvádí“ při Violino solo
Jiří Vodička: Mám zálibu ve virtuózních věcech (zdroj: ČT24)
Pro svůj debut chtěl Vodička podle svých slov vymyslet něco trošku jiného, a přitom klasického, aby se odlišil od jiných nahrávek. „Mám zálibu ve virtuózních věcech, od malička jsem se jimi předváděl svým rodičům a svému okolí,“ vysvětlil svůj konečný výběr sólista Janáčkovy filharmonie Ostrava a člen Smetanova tria.
Album je hudebním průřezem od baroka po současnost. „Desku jsem pojal, jak se říká, od Vlacha po Bacha. Byť zaměřena je na virtuózní skladby, chtěl jsem, aby začínala barokním kusem a končila moderní skladbou,“ podotkl Vodička.
Svou desku jsem pojal, jak se říká Od Vlacha po Bacha, byť zaměření bylo převážně na virtuózní skladby, tak jsem chtěl, aby začátek byl barokním kusem a zase to končilo moderní skladbou. Vybral díla od Paganiniho, Kreislera, Ysaÿe, Ernsta či Bacha. „Nejsilnějším momentem při natáčení pro mě byl Král duchů Heinricha Wilhelma Ernsta. Natáčel jsem ji v den, kdy se mi narodila dcera,“ prozradil. Skladba pro něj byla náročná nejen obtížností a tragickým obsahem, který bylo třeba vystihnout i přes radostnou novinu, ale i proto, že ji předtím nehrál, připravoval ji pouze pro svůj sólový debut. Album s názvem Violino solo pokřtil v polovině listopadu.