Pravděpodobně nejznámější lékárnou na Malé Straně je lékárna U Černého orla na rohu Zámecké a Nerudovy ulice v domě s číslem popisným 203. Právě tam si chodili už ve středověku Pražané pro mastičky a léčivé roztoky. A právě tam sahají kořeny firmy Zentiva. Z drobné lékárny se stal nadnárodní gigant, který začátkem října koupila americká investiční společnost Advent International – údajně za zhruba 49 miliard korun.
Když se ohlédneme 530 let zpět, původně ve středověku na rohu ulic Nerudovy a Zámecké na pražské Malé Straně stávaly dva domy. Jeden sloužil jako lékárna, říkalo se mu Apatyka. Mezi nejznámější majitele patřil císařský rada Jan Daniel Kapr z Kaprštejna. Jeho osud však nebyl příliš šťastný. Vypráví se, že se do jeho ženy zakoukal Adam Zápský ze Zap. Milostný trojúhelník skončil vraždou Kapra z Kaprštejna a Adam Zápský po něm lékárnu převzal.
Ale vůbec nejslavnější éra lékárny u Černého orla je propojena s rodem Fragnerů. První z nich, Benjamin, přišel do lékárny na praxi během svých studií na pražské univerzitě. Údajně pro něj nastávající tchán lékárnu koupil roku 1857. Benjamin Fragner se zasloužil o velký rozkvět podniku. Ještě za jeho působnosti byla lékárna rozšířená a vyráběly se tady místní speciality. Na jeho činnost pak navázal jeho syn Karel a následně i Benjaminův vnuk Jiří.
Podniku se dařilo a bylo potřeba rozšířit výrobu a najít vhodné prostory. První produkci léků společnost spustila roku 1930 v závodě ve vesnici Dolní Měcholupy. Závod dostává příznačný název Továrna Benjamin Fragner – a později Zentiva.
„Starýho Pepu Matouška si pamatuju. Ten seděl vedle dražírny. Vlastně, jeho manželka stále chodí pomáhat na tabletáž,“ vzpomíná Petr Kollmann, který se kdysi vyučil ještě pro společnost Léčiva a v Zentivě tak dělá už 35 let.
Rodinu Matoušků zná v Zentivě snad každý
Dvaasedmdesátiletý Josef Matoušek je však ještě větší rekordman, ve firmě strávil přes padesát let. Teď je v důchodu. V Zentivě nyní pracuje jeho syn, který je ředitelem IT oddělení, a jeho dcera jako asistentka. A mezi služebně staršími zaměstnanci prý koluje i úsměvné rčení, že „kdyby rodina Matoušků měla psa, tak i ten by tady pracoval“.
Pepa Matoušek byl ještě dítě, když v hornoměcholupské firmě Fragner pracoval jeho otec a on mu jako kluk nosil do práce obědy. Do Léčiv pak nastoupil jako učeň na praxi a po vyučení nastoupil do Léčiv Žižkov, kde se vyráběla pevná léková forma – tedy tablety. V Léčivech Žižkov byly zpočátku jednoduché, pomalé stroje a převažovala ruční práce.
„Potom začaly přicházet nové výkonnější stroje: tabletovací linky, fluidní sušárny, granulovací a adjustační stroje. Po plnění léků pouze do skla přišly blistrovací stroje z Německé spolkové republiky a poté z Itálie,“ popisuje Matoušek.
A pak v roce 1978 přešla výroba ze Žižkova do farmabloku v Měcholupech, kde je dosud. Na více než 144 tisících metrech čtverečních tam sídlí pražský výrobní závod, včetně toho nejcennějšího – výzkumu a vývoje firmy, která ročně vyrobí a distribuuje více než 350 milionů balení léků.
„Vždy mě naplňoval ten pokrok kolem mě. Když jsme například z reléového ovládání přešli na polovodiče, to byl šok. Ty inovace ale byly postupné, jedna po druhé a vždy zůstávala logika, bavilo mě se učit a přijít na problém a vyřešit ho,“ dodává Matoušek.
„Já začínal taky na dražírně, tam se cukrový potah dával na tablety, tam jsem byl operátor. Šest let. Za mě bylo potahovaných tablet hodně, daleko víc než v současné době,“ vzpomíná třiapadesátiletý Kollmann na své začátky v roce 1983.
„Když jsem přišel, ještě za komunistů, tak jsme začali dělat smluvně pro někoho brufen, dával se na ně klasický cukrový potah, dnes jsou potahy bez chuti, jen aby se ta nepříjemná chuť izolovala,“ vysvětluje. „Mám to v živé paměti, jak se na každou tabletku tisklo ‚brufen 400',“ usmívá se.
Petr Kollmann si pak postupně prošel pozicemi dispečera, mistra, vedoucího provozu mastiček, stihl během toho vystudovat a dokončit v roce 2005 Vysokou školu chemicko-technologickou. Teď je ředitelem speciální výroby, která má dvě oddělení – a on šéfuje jednomu z nich. „Masti, injekce a výrobu hormonů mám na starosti já,“ říká. Dnes už ale řídí hlavně lidi, i když technologii výroby samozřejmě zná. Ta se však výrazně změnila.
- Neoriginální, takzvané generické léky ušetřily podle České asociace farmaceutických firem (ČAFF), která sdružuje jejich výrobce, českému zdravotnictví za deset let asi 136 miliard korun. Generická léčiva mohou farmaceutické firmy vyrábět poté, co jejich původním výrobcům vyprší patentová ochrana. Zpravidla to trvá několik let.
- Úspory přinesly podle výkonného ředitele asociace Martina Mátla zejména léky na vysokou hladinu cholesterolu v krvi, vysoký krevní tlak, psychická onemocnění, mozkové příhody a nemoci srdce. „Dvě třetiny denních dávek, které užívají čeští pacienti, jsou generika. Jedná se asi o třetinu výdajů ze zdravotnického systému,“ uvedl Mátl.
Masti už se tady v tento moment nevyrábí, rozhlíží se v jedné z několika výrobních budov Zentivy. Některá výroba se s odchodem dosavadního vlastníka – francouzské nadnárodní skupiny Sanofi – přesunula do různých jiných závodů do zahraničí.
„Sterilní masti ale vzhledem k tomu, že to je taková hodně unikátní část výroby, se přesunuly na farmablok. Výroba by měla začít na začátku příštího roku,“ vysvětluje Kollmann.
Petr Kollmann zažil zrod Zentivy, chod firmy pod Sanofi a teď i aktuální osamostatnění se společnosti s investičním vstupem americké Advent International. To základní – výroba generických léčiv, tedy neoriginálních léků, které jsou prakticky stejně účinné jako originál, jen vyrobené vlastními technologiemi, zůstává. Mezi jednotlivými obdobími chodu společnosti však rozdíl byl. A podle pamětníků vynikalo zvláště jedno.
Příchod Sanofi znamenal pro všechny změnu
Zatímco přechod z Léčiv na Zentivu jako mistr Petr Kollmann moc nevnímal, přechod pod Sanofi ano. „To jsem pocítil,“ říká, stejně tak jako další zaměstnanci, kteří už něco pamatují.
Do roku 1989, kdy ještě podnik fungoval jako Léčiva, byly léky podle Kollmanna takzvaně „nic moc“. Zaměstnanci brali poměrně nízké platy a hodně z nich tak odcházelo třeba do Barev a laků, kde byly vyšší mzdy. „Po roce 1989, to je to, na co asi lidé, co tady jsou služebně nejdéle, vzpomínají nejraději. To byla doba rozkvětu, hodně se tady investovalo za pana inženýra Jiřího Michala,“ říká Kollmann.
„Pro mě bylo důležité, že náš pražský závod byl lídr všeho, my jsme byli pupek světa, my jsme zaváděli naše standardy do Rumunska, do Turecka i na Slovensko poté, co se všude koupily závody. Ale tím příchodem Sanofi… se to změnilo. Za prvé jsme byli generická firma, za druhé jsme museli začít přejímat standardy od velkého korporátu,“ vysvětluje.
Takovým poznávacím znamením v období před Sanofi bylo i podle dalších služebně starších zaměstnanců to, že byli na firmu hrdí. „Hrdý jsem byl třeba na fakt, že jsme byli čtvrtí v hodnocení TOP firem v České republice. Před námi byly jen banky a ČEZ,“ řekl Matoušek.
Zaměstnanci, a nejen oni, čekají, co se bude dít dál. Nastane s americkým kapitálem restart? „Je to ještě příliš krátká doba na to, aby se to dalo posoudit. Ale myslím, že hodně lidí by tomu chtělo věřit tak jako já,“ říká Kollmann. I když je z něho cítit obava, že už v lidech není takový patriotismus jako dříve. „Teď je tady hodně nových lidí. A ti nemají takovou sounáležitost jako dřív,“ míní Kollmann.
Plány má však Zentiva velké. Chce se stát evropských lídrem v oblasti generik, ale i volně prodejných léků. Jako je třeba zmíněný ibalgin nebo brufen, který se vtiskl do paměti Petru Kollmannovi už za jeho mladších let.
