Češi stráví v práci vůbec nejvíce času v Evropské unii. Tvrdí to čeští odboráři, podle kterých například zaměstnanec v sousedním Německu za celý život pracuje v součtu o devět let méně než Čech. Odboráři proto chtějí prosadit zkrácení pracovní doby o třicet minut denně – podle nich je to nutné pro ekonomický růst země. Zástupci průmyslu však nesouhlasí. A i podle ekonomů by mohl takový krok českou ekonomiku zpomalit.
Méně práce za stejný plat? Odbory mají pro Česko nový cíl, lákavý sen však může zadřít ekonomiku
Dlouhá pracovní doba a nízké mzdy - to je podle odborů současná tvář českého pracovního trhu a je potřeba ji změnit. „Je to dlouhodobá záležitost, ne něco, co chceme mít zítra. Víme, že otázka zkracování pracovní doby souvisí s vývojem mezd a produktivity. Česko však stojí před otázkou orientace svého hospodářského modelu,“ řekl webu ČT24 hlavní ekonom Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Martin Fassmann, který upozorňuje na aktuální heslo odborářů: 'konec levné pracovní síly'.
Podle předsedy konfederace Josefa Středuly je každopádně mezi délkou pracovní doby a výší mezd překvapivá souvislost – čím delší čas stráví lidé v práci, tím méně peněz najdou na výplatní pásce. „Myslíme si, že to je velice signifikantní. Takže z našeho pohledu tlak na postupné zkracování pracovní doby je naprosto logický a navíc je tu tlak na zaměstnavatele, protože si myslíme, že není vždycky nutná tak dlouhá pracovní doba,“ uvedl před pár dny pro tisk.
Podle ČMKOS si musí právě teď Česko zvolit, zda chce směřovat ke zkracování doby po vzoru vyspělých ekonomických zemí nebo dále prodlužovat již tak dlouhou pracovní dobu. A to pak podle odborářů souvisí s tím, zda chce ČR nadále prosazovat „politiku levné ekonomiky, tedy nízkých mezd, podhodnoceného kurzu měny, nízkých daní a zejména politiku nízce ceněného produktu“, nebo se chce vydat cestou „rozvoje efektivnosti, rychlého růstu postaveného na výsledcích vědy a výzkumu a produkci vysoce konkurenčních a také výrazně lépe oceněných produktů“.
obrázek
Aktuálně tak odbory požadují zkrácení pracovní doby na 37,5 hodiny týdně, 5 týdnů dovolené a zvýšení minimální mzdy na 13 700 korun měsíčně.
„Zatímco růst minimální mzdy o 1500 korun se v horizontu dvou let jeví jako realistický, ostatní požadavky jsou vzhledem k napjaté situaci na trhu práce obtížně prosaditelné. Snížení pracovní doby i zvýšení dovolené totiž povede k nutnosti přijímat nové zaměstnance. Na trhu práce však chybí pracovní síla a nově vytvořená pracovní místa nebude kým obsadit,“ hodnotí požadavky hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček.
Kolik kdo odpracuje
Méně času v práci – místo dnešních 40 hodin týdně (respektive 42,5 včetně přestávek) 37 a půl – by mohli zaměstnanci podle odborů trávit už za tři nebo čtyři roky. „Souvisí to samozřejmě s náběhem digitalizace a se spoustou dalších věcí. V Německu je třeba 35hodinová doba v průmyslu generálně, takže máme ještě v tomto směru co dohánět. Myslíme si, že ten základní směr zkrácení ze 40 hodin na 37,5 je bez problému dosažitelný,“ věří Josef Středula.
Požadavek na zkrácení pracovní doby by se podle některých odborářů mohl objevit nicméně už v kolektivních jednáních na rok 2019. Pokud by skutečně prošel, Česko by se tak přiblížilo vyspělým zemím, jako je Francie či Německo, kde lidé pracují výrazně méně. Nejméně přitom z vyspělých států pracují Němci (1368 hodin ročně), Dánové (1407) nebo Nizozemci (1424 hodin), naproti tomu Češi stráví ročně v práci 1756 hodin, podobně jako třeba Italové s 1718 hodinami ročně.
Bude půlhodina denně stačit, nebo je to jen začátek?
Zkracování pracovní doby není ničím novým – je to trend započatý už v 18. století. Tehdy bylo běžné pracovat i 18 hodin denně. A až v první polovině 19. století se pracovní doba snížila na 12 hodin denně. „Nám známá osmihodinová pracovní doba byla uzákoněna po vzniku Československa v roce 1918,“ připomíná analytik Křeček.
Po sto letech je ale podle něho namístě otevřít diskusi, zda by bylo možné pracovní dobu opět zkrátit a následovat země v západní Evropě. Načasování této diskuse, jak již zmínil, však považuje vzhledem k situaci na trhu práce za nešťastné.
Pracovní doba se zkracuje (počet hodin za rok na zaměstnanou osobu)
„Je to legitimní požadavek, o kterém budou se zaměstnavateli jednat,“ souhlasí i ekonom Komerční banky Viktor Zeisel. A předpokládá zároveň, že střednědobým cílem je dostat pracovní týden na 35 hodin, tak jak je to například ve Francii. „Ale domnívám se, že nakonec úspěšné nebudou,“ uzavírá.
Ani podle analytika Next Finance Jiřího Cihláře česká ekonomika stále není technologiemi zásobena natolik, aby zkrácení pracovní doby nemělo z dlouhodobého hlediska negativní vliv na ekonomiku. „Jednoduše z pohledu produktivity práce se stále Německu díváme na záda. Zkrácením pracovní doby by proto vznikla potřeba najímat nové zaměstnance, které ale trh nyní nenabízí,“ vysvětluje.
A za vyloženě nebezpečné považuje úvahy o zkrácení pracovní doby ve všech profesích na celém území České republiky. „Pražský trh práce se nedá srovnat se situací například v Moravskoslezském kraji. Výsledkem plošného nařízení na zkrácení pracovní doby by nakonec byl pomalejší ekonomický růst,“ konstatuje Cihlář.
Zpoždění 50 let za Západem
Výrazně delší pracovní doba je však podle hlavního ekonoma ČMKOS Fassmanna typická pro méně vyspělé závislé ekonomiky subdodavatelského typu. „Vzhledem k nižším stupňům zpracování v produkčním řetězci a s tím spojenému nižšímu ocenění produktu zvyšuje Česko produktivitu extenzívním způsobem, tedy vyšší zaměstnaností připadající na jednotku vytvořeného produktu a delší odpracovanou dobou,“ vysvětluje.
A dodává, že aktuálně se tak země v délce pracovní doby nachází na úrovni západních zemí okolo roku 1970, tedy v období před zásadní technologickou změnou vynucenou ropnými šoky.
A odstupu zhruba padesáti let od vyspělých ekonomik dosahuje Česko i v oblasti mezd. „Délka pracovní doby a výše mezd jsou dvěma projevy nízké produktivity práce v Česku. A ta - a od ní odvozená nízká hodinová sazba mzdy - snižuje u zaměstnance cenu jeho volného času. To vede k tlaku na prodlužování odpracované doby,“ vysvětluje Fassmann.
Tyto snahy však při současné relativně dlouhé pracovní době v Česku mohou vést za hranice snesitelnosti, míní.
Rozdíl v odpracované době ve firmách s kolektivní smlouvou a bez
Hospodářská komora (HK) není sice zásadně proti zkracování pracovní doby, ale míní - stejně jako Svaz průmyslu a dopravy - že Česko na to není ještě připravené a nemá dostatečnou produktivitu práce.
„U nás není tak rychlý růst produktivity, respektive není taková úroveň produktivity jako v Německu, kde se odbory inspirují,“ uvedl pro ČT prezident HK Vladimír Dlouhý.
Norsko doženeme možná za 500 let
Češi nedostihnou Nory v nákladech práce, ani pokud euro bude silnější o deset procent (pozn. kurz 24,3 Kč/euro)
Snaha o zkrácení pracovní doby v Česku tak dlouhodobě naráží na problém nízké oficiálně vykazované produktivity práce a s tím spojené velmi nízké úrovně českých mezd. Pokud se podíváme na přehled toho, za jak dlouho dosáhnou české náklady práce úrovní typických pro vyspělé země, není to radostný pohled.
I kdyby koruna posílila o zhruba deset procent v porovnání s aktuální situací, Norsko nedostihne nikdy. To by se povedlo až při kurzu 21,60 korun/euro a trvalo by to téměř pět set let. Pro srovnání nákladů s Německem pak Česko při tomto kurzu potřebuje čtyřicet pět let, v případě kurzu 24,30 pak téměř 60 let.
„Nevím, jestli si odbory uvědomují, že i třeba v tom Německu, o kterém hovoří, s tím (krácením pracovní doby) je také spojeno krácení mezd. Tamní dohoda znamená, že zaměstnanci mohou pracovat třeba dobrovolně jenom 28 hodin týdně, ale musí akceptovat zkrácení mezd,“ dodává Dlouhý. Německé odbory IG Metall totiž uzavřely po dlouhých jednáních a vlně stávek nedávno se zaměstnavateli dohodu o mzdách a pracovní době průmyslových pracovníků v kovoprůmyslu a elektrotechnice s možností pracovat po dobu až dvou let místo standardních 35 jen 28 hodin týdně.
Navíc proti zkracování pracovní doby nyní stojí i akutní nedostatek pracovních sil v řadě oborů. „Dnes v oborech, kde zaměstnanci chybí, je těžké pokrýt zakázky přesčasovou prací, takže by to mělo i neblahý vliv na zaměstnance, protože když snížíte pracovní dobu, ještě zvýšíte tlak, který na ně je, aby zakázky splnili ve stanovené a požadované době,“ uvedla pro Radiožurnál viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy Milena Jabůrková.
HDP na odpracovanou hodinu (v EUR, rok 2016)
„U nás to samozřejmě souvisí i s nedostatkem na trhu práce, prostě nejsou lidově řečeno lidi, protože zkracování pracovních úvazků v tom stávajícím, jak já říkám, minulém světě, třeba již od sedmdesátých let ve Francii, bylo spojeno s obdobím vysoké nezaměstnanosti, tak se krátily úvazky. Ale byla to spíše reakce na zpomalení ekonomiky a velkou nezaměstnanost, u nás je to trochu populismus, chtít zvyšovat rychle minimální mzdu, když se mzdy stejně zvyšují, chtít snižovat pracovní dobu, když máme zoufalý nedostatek pracovní síly,“ doplňuje. Souhlasí ale s tím, že z dlouhodobého hlediska bude plošné krácení pracovní doby stále častější.
„Se změnou v produktivitě se blížíme do úplně jiného světa, díky vývoji technologií lidé pracují u počítačů a ten, kdo chce pracovat ve dne v noci, třeba 12–16 hodin, tak vůbec nesedí na pracovišti,“ dodává Dlouhý.
Záleží ale na konkrétních profesích. „V čím dál tím větším množství profesí, dokonce i v těch třeba do budoucna dělnických nebo inženýrských a dalších, bude práce segmentována do míst, kde si to těžko dovedeme dnes představit, třeba na lehátku u moře,“ usmívá se Dlouhý.
Náklady práce vzhledem k odpracované době (rok 2016)
Řada podniků umožnuje krátit pracovní dobu už dnes. Ne vždy to ale jde tak jednoduše – krátit čas při zachování stejné výplaty. Jak uvedl pro web ČT24 ředitel komunikace obchodního řetězce Albert Jiří Mareček, v případě maloobchodu by jakékoliv krácení úvazku třeba o zmíněnou půlhodinu znamenalo vlastně totéž, jako navýšit o dalších 1,25 procenta mzdu. Albert mzdy loni zvyšoval o 32,5 procenta a jen ta letošní část znamená v rozpočtu firmy náklady půl miliardy korun navíc.
„Zaměstnancům nabízíme již nyní částečné úvazky i flexibilní pracovní dobu. Abychom však dokázali otevřít obchody a obsloužit naše zákazníky, je v současné situaci na trhu práce a nedostatku lidí snižování úvazků obtížně představitelné,“ konstatuje Mareček.
A uvádí příklad: kdyby se 15 zaměstnancům o půl hodiny zkrátila pracovní doba na 7,5 hodin, pak by to znamenalo potřebu zaměstnat jednoho dalšího člověka na 7,5 hodin, protože by jinak člověk u pokladny chyběl.
Na druhou stranu podle Marečka zkrácené úvazky a flexibilní pracovní dobu již řada zaměstnanců využívá - krátí se jim však o to i plat. A podobně to je i u obchodního řetězce Lidl. Ten přišel před časem nejen s navyšováním mezd, ale také s nabídkou krácených úvazků.
„Zkrácené úvazky nabízíme našim zaměstnancům v prodejnách ve větší míře od loňského roku, aby si mohli lépe skloubit náročnou práci a osobní život. A navíc, souběžně s letošním výrazným navýšením mezd jsme zároveň rozšířili nabídku zkrácených úvazků i na 25 hodin týdně,“ řekla webu ČT24 mluvčí řetězce Zuzana Holá.
Ilustrační foto
Zájem o kratší úvazky roste, doba jim nahrává
- Job sharing jsou vlastně 2 částečné úvazky, při kterých zaměstnanci sdílejí jednu pracovní pozici a zastanou tak plný úvazek. Sdílející zaměstnanci si po dohodě s nadřízeným rozdělují úkoly i pracovní dobu a nesou společnou zodpovědnost za plněné úkoly.
- Není výslovně upraven zákoníkem práce. Jak bude sdílení práce realizováno, záleží na dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci.
- V západní Evropě je to naprosto normální jev a formou job sharingu si vydělává každý čtvrtý zaměstnanec, kdy konkrétně například v Německu je to každý pátý, ale ve Velké Británii už každý druhý. V Česku nabízí job sharing jen sedm procent firem a organizací.
- Bezproblémově funguje třeba u recepčních, u přepážkových pracovnic na poště, v bance nebo na úřadech, ale může fungovat i ve výrobě, skladech.
Kratšími úvazky reagují podle ní na celkovou situaci na trhu, kde je o ně stále větší zájem. „V uplynulém roce požádalo o zkrácený úvazek téměř dva tisíce zaměstnanců a v současnosti tak pracují na kratší úvazek přibližně dvě třetiny zaměstnanců v prodejnách. Podle naší zkušenosti při náboru nových zaměstnanců je právě možnost zkrácených úvazků jedním z faktorů, které motivují uchazeče k zaměstnání v prodejnách Lidl,“ dodává.
I v tomto řetězci odpovídá výše mzdy vždy poměrově výši konkrétního úvazku a vychází ze mzdy pro plný, tedy čtyřicetihodinový úvazek. Podle Holé je však vzhledem k nedávnému navýšení mezd, kdy nástupní mzda na pozici prodavač(ka)/pokladní činí při čtyřicetihodinovém úvazku 28 tisíc korun a po dvou letech práce 30 286 korun, mzda atraktivní i při zkráceném úvazku.
A pro úplnost dodává, že nástupní mzda při nejčastěji využívaném úvazku 35 hodin týdně činí v celém Česku 24 500 korun, při třicetihodinovém úvazku pak 21 tisíc korun, po dvouletém zapracování 26 500 při úvazku 35 hodin, resp. 22 714 korun při úvazku 30 hodin týdně.
Dva zaměstnanci za cenu jednoho
Sdílené úvazky (více o nich viz box vpravo), kdy dva zaměstnanci sdílejí jednu pracovní pozici a zastanou tak plný úvazek, nebo obecně částečné úvazky sice nejsou v Česku tak rozšířené, ale právě s akutním nedostatkem lidí v různých profesích se poměrně rychle rozšiřují, potvrzují ekonomové. Podobně je na tom například i práce z domova.
Nedávný průzkum Sodexo Benefity ukázal, že pro zaměstnance je stále důležitější dostatek volného času a ruku v ruce s tím roste právě i zájem o flexibilní pracovní dobu. Využívá ji už každý třetí zaměstnanec, zkrácenou pracovní dobu pak každý desátý.
Ne všude je však zavedení „homeoffice“ či pracovní flexibility možné. „Pokud pracují na směnný provoz a výroba na sebe navazuje, potřebují lidi na celé úvazky v daném čase na daném místě,“ připomíná Zeisel. Přitom právě ve výrobních oborech chybí lidé nejvíce.
Současná doba je ale unikátní v tom, že pozice zaměstnanců sílí a pokud si tedy mají vyjednat třeba nějakou formu zkráceného úvazku, mají k tomu ideální příležitost. „Měly by vznikat právě na základě dohod mezi zaměstnancem a firmou a nikoliv tlakem shora. Na druhé straně si ale všichni musí uvědomit, že za menší porci práce nemůže zaměstnanec žádat stejně vysokou výplatu a Česká republika stejně dobré ekonomické výsledky,“ říká Cihlář.
A znovu připomíná, že na omezení pracovní doby můžeme myslet až ve chvíli, kdy se produktivita práce v Česku dostane do úplně jiných výšin.