Praha – Sociální katastrofa. I tak se hovoří o plánech na uzavření černouhelného Dolu Paskov, který vlastní společnost OKD z impéria Zdeňka Bakaly. Stát chce přimět akcionáře firmy alespoň k tomu, aby se propouštění rozložilo v čase, což by mělo jeho dopady na region zmírnit. Jenže soukromý vlastník ztrátovou těžbu logicky dotovat nechce a stát na něj nemá žádné páky. Ještě před deseti lety tahal za nitky mnohem víc, protože vláda vlastnila skoro polovinu akcí OKD. Způsob, jakým ji prodala, dodnes vyvolává pochybnosti a soudní spory.
Počátkem 90. let se ani OKD nevyhnula restrukturalizace, která zasáhla celý zdejší průmysl. Některé části společnosti byly vyčleněny do jiných firem, zároveň v dolech probíhal útlum těžby. Firma se přeměnila na akciovou společnost. Tu nejprve zcela vlastnil stát, později prodal 40 % akcií v kuponové privatizaci drobným investorům a investičním fondům. I tak ale v jeho rukou stále zůstávala většina, což mu zajišťovalo kontrolu nad společností.
O majoritu stát nepřipravil prodej akcií, ale rozhodnutí valné hromady akcionářů. K němu došlo v roce 1997, když akcionáři odsouhlasili snížení základního jmění společnosti OKD. Důvodem tohoto rozhodnutí byly ztráty, které firma utrpěla v době restrukturalizace.
Snížení základního jmění samo o sobě není ničím neobvyklým, vlastníci firem k němu přistupují běžně a zcela v mezích zákona. Jenže v případě OKD to mělo pro stát, respektive Fond národního majetku, bolestné důsledky. „Nevím, kdo to tehdy vymyslel, ale základní jmění nebylo sníženo plošně, ale jen na úkor podílu fondu, který tak ztratil v OKD většinu,“ připomněl v rozhovoru pro Reportéry ČT Jan Juchelka, který byl v letech 2002 až 2005 předsedou výkonného výboru Fondu národního majetku.
V době, kdy Fond národního majetku přišel o kontrolu nad firmou, navíc začal akcie OKD, které nebyly ve vlastnictví státu, skupovat Stanislav Pros, ostravský podnikatel zaměřený na obchody se státy bývalého východního bloku a údajně také někdejší agent StB. Poté, co se mu podařilo získat i pětiprocentní balík akcií, který do té doby držely severomoravské obce, vystupoval v roce 1998 na valné hromadě OKD již jako majoritní vlastník firmy.
Z Ostravy na Kypr a zase zpátky
Jenže Prosovým cílem nebylo vlastnit OKD, nýbrž jeho akcie výhodně zpeněžit. To se mu podařilo ještě téhož roku. Svůj podíl prodal nově založené společnosti Karbon Invest a tu pak obratem koupili uhlobaroni Petr Otava, Viktor Koláček a Jan Przybyla. Okolnosti založení Karbon Investu, respektive prodej akcií OKD této společnosti, se později dostaly do hledáčku policie i soudů. Ekonom Tomáš Ježek, který bývá považován za otce kuponové privatizace, jej označil za „kapitálový incest“.
O co šlo? OKD nejprve koupila od Otavy, Koláčka a Przybyly jejich vlastní skupinu K.O.P., do níž patřily mimo jiné Českomoravské doly. Za koncern zaplatila 3,9 miliardy korun, z čehož zhruba 2,5 miliardy si půjčila od IPB. Otava s Koláčkem vzápětí poslali 2,4 miliardy korun nově založenému Karbon Investu, který za ně koupil téměř poloviční podíl v OKD.
A právě tato platba staví celou sérii obchodů kolem OKD do podezřelého světla. Vyvstává totiž otázka, zda by téměř polovina OKD neměla stát více, když firma krátce před tím koupila za téměř 4 miliardy společnost K.O.P., což by mělo o tuto sumu hodnotu OKD zvýšit. I to později přitáhlo k důlnímu gigantu pozornost kriminalistů.
Touto „zvláštní“ transakcí však příběh ovládnutí OKD uhlobarony neskončil. Koláček a Otava vzápětí poslali zbylé zhruba 1,5 miliardy korun na účet kyperské společnosti Lagur Trading Limited a koupili tak 100 % akcií společnosti Karbon Invest i s již zmíněným podílem v OKD. Kdo byl vlastníkem společnosti Lagur, není jisté, nicméně policie se domnívá, že to mohl být opět Pros.
V hledáčku policie
Vyšetřování trvalo roky. Výsledkem byl spis čítající 30 tisíc stran. A v roce 2003 konečně padlo obvinění, podle kterého měli Otava, Koláček a Przybyla připravit Českomoravské doly o 2,1 miliardy korun. Soud se táhl až do roku 2009. Uhlobarony nakonec osvobodil pro nedostatek důkazů. Poškozená firma totiž tvrdila, že jí žádná škoda nevznikla.
Státní zástupce Karel Kalda se chtěl proti rozsudku odvolat, což u verdiktů soudů první instance bývá zvláště ve spletitých hospodářských kauzách obvyklé. Sepsal odvolání a dal je na vědomí svému nadřízenému Martinu Suchému. Ten si dal s finálním rozhodnutím na čas. Poslední den, kdy bylo možné odvolání podat, pak Kaldovi mailem nařídil, aby se neodvolával. Pro odvolání prý podle něj nebyl důvod.
Handl se státním podílem
Komplikovaná cesta OKD ze státních do soukromých rukou pokračovala v roce 2004, kdy se stát rozhodl prodat svůj zbývající podíl ve firmě. Šlo o balík necelých 46 % akcií. Fond národního majetku si pro účely prodeje nechal svůj podíl ocenit externími znalci ze společnosti VOX Consult a z Komerční banky. Ti vyčíslili hodnotu státního podílu na 2,08 miliardy korun.
O prodeji firmy jednal poté stát exkluzivně s Karbon Investem, který ovládal více než polovinu akcií OKD a měl tak v těžební společnosti rozhodující vliv. Karbon Invest postupně předložil několik nabídek na odkup státního podílu. Krátce poté, co znalci ocenili státní podíl, nabídl Karbon Invest za 46 % akcií 2,25 miliardy korun.
S konkurenční nabídkou ve výši 3,1 miliardy korun se následně přihlásila firma Penta Finance. Jenže státní orgány na ni nebraly zřetel – údajně kvůli tomu, že přišla jen několik málo hodin před tím, co vláda rozhodla o privatizaci OKD. Vláda Vladimíra Špidly, v níž měl prodej OKD na starosti tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka (ČSSD), následně prodala svůj podíl v OKD Karbon Investu.
Jenže poté zasáhl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a prodej zastavil. Cenu, kterou měl Karbon Invest zaplatit, považoval za příliš nízkou a výběrové řízení za netransparentní. Skutečnou tržní cenu státního podílu vyčíslil na 3,5 miliardy korun. Přihlédl přitom mimo jiné k nabídce Penta Finance a k ceně akcií OKD na burze. Ty se počátkem roku 2004 prodávaly za necelých 300 korun za akcii, cena, kterou měl zaplatit Karbon Invest, však odpovídala jen zhruba 200 korunám.
Po verdiktu antimonopolního úřadu se jednání mezi státem a Karbon Investem rozjela nanovo. Firma v nich navýšila cenu, kterou byla ochotna za státní balík akcií zaplatit, na 4,1 miliardy korun. Novou nabídku předložila také Penta – vyšplhala se na 4 miliardy korun. Grossova vláda se staronovým ministrem financí Sobotkou sáhla po vyšší nabídce a v září 2004 byla konečně podepsána smlouva o odkupu státního podílu společností Karbon Invest. Tato smlouva zakotvila i často skloňované časově neomezené předkupní právo nájemníků na byty OKD. To každého nájemníka opravňuje k zakoupení bytu, v němž žije, za pevně stanovenou cenu - údajně ve výši 40 tisíc korun -, pokud by vlastník byty prodával.
Co nezvládla policie, zvládl Bakala
Po odkupu státního podílu vlastnil Karbon Invest skoro 96 procent akcií důlního gigantu. Na podzim 2004 se však již znovu prodávalo. Karbon Invest i s jeho „černou perlou“ koupila společnost Charles Capital, patřící kyperské společnosti RPG Industries, za kterou stojí český finančník Zdeněk Bakala.
Že je novým majitelem OKD, oznámil Bakala pouhých šest dní poté, co Karbon Invest koupil státní podíl v dolech. Zároveň finančník připustil, že obchod připravoval s původními majiteli rok dopředu. To potvzuje i zveřejněná korespondence mezi oběma stranami - společnost Charles Capital podle ní dávala při jednání o nákupu státního podílu v OKD Koláčkovu Karbon Investu instrukce a schvalovala všechny kroky nákupčích.
Kolik Charles Capital za Karbon Invest a s ním i OKD zaplatil, to ani jedna ze smluvních stran nikdy nezveřejnila. V médiích se nejčastěji spekulovalo o sumě v rozmezí 10 až 12 miliard korun. Jasné není ani to, kde Bakala potřebné peníze vzal. Něco zřejmě pocházelo z prodeje Bakalovy investiční banky Patria Finance - prodal ji skupině KBC -, jak ale spočítali na základě rozvodového vyrovnání Bakaly a jeho americké manželky Reportéři ČT, šlo zřejmě jen o mizivé procento z celé částky. Bakala později ústy svého mluvčího sdělil, že si drtivou část peněz na nákup Karbon Investu půjčil od bank – jmenovitě od Citibank, Erste, UniCredit. Ty to ovšem s ohledem na bankovní tajemství nikdy nepotvrdily.
Navíc obchod byl uzavřen v době, kdy majetek Otavy a Koláčka obstavila policie kvůli podezření z tunelování OKD. Jak tedy vůbec mohli Karbon Invest Bakalovi prodat? „Tyto akcie nám nebyly na výzvu vydány. Nebylo v našich silách zjistit, kde se nacházejí,“ komentoval případ státní zástupce Kalda. Nutno ovšem dodat, že akcie byly anonymní, jinými slovy jména vlastníků nebyla nikde zapsána a akcie prakticky patřily tomu, kdo je zrovna držel v ruce. Nedosáhl na ně tedy ani soud, který navíc později oba uhlobarony osvobodil.
K Evropské komisi
Privatizace OKD se už dostala i do Bruselu. Počátkem roku 2005 si u Evropské komise stěžovala na průběh privatizace 46 % státního podílu v OKD Penta Finance, která při něm ostrouhala. Bruselští úředníci ovšem na její kritice prodeje neshledali nic, co by odporovalo unijním pravidlům, a tak případ shodili se stolu.
Jenže když v roce 2006 Krajský soud v Ostravě rozhodoval o zániku a rozdělení OKD, vstoupil na scénu nový expertní posudek hodnoty OKD, což rozvířilo nové pochybnosti o tom, zda Grossova vláda při prodeji státního podílu nepochybila. Znalci z Ernst & Young v něm hodnotu důlního gigantu k 31. prosinci 2005 vyčíslili na téměř 52,34 miliardy korun. Tržní hodnotu samotného státního podílu pak ocenili na 24 miliard korun.
Právě tímto znaleckým posudkem se ohánělo Sdružení nájemníků BYTYOKD.CZ, když v roce 2008 zamířilo s novou stížností na výši ceny, za kterou stát svůj díl prodal, do Bruselu. Komise případ znovu otevřela, analyzovala okolnosti prodeje včetně pohybu ceny akcií OKD na burze a konkurenční nabídku Penty. V roce 2011 pak případ uzavřela se stejným výsledkem: konstatováním, že cena odpovídá tržním podmínkám.
Zpátky k českým soudům
Ani to ale neudělalo za pochybnostmi ohledně prodeje OKD definitivní tečku. Loni v červnu totiž protikorupční policie obvinila znalce Rudolfa Douchu, který je podepsaný pod oceněním OKD připraveným pro stát společností VOX, z vypracování nepravdivého znaleckého posudku. Státu podle detektivů měla vzniknout škoda ve výši 3,4 miliardy korun.
Doucha jakékoliv pochybení odmítá. Argumentuje mimo jiné tím, že na zpracování posudku měl pouhé tři týdny, OKD se navíc prodalo za mnohem vyšší cenu. Soudní verdikt, který by mohl vnést nové světlo do celé kauzy prodeje státního podílu, však zatím nepadl.
Bakala mezitím díky OKD vydělával. Půjčku, kterou si vzal od konsorcia bank a jejíž výše se odhaduje zhruba na 10 miliard korun, pohodlně splatil, když jeho NWR, jejíž součástí je i OKD, vstoupila v roce 2008 na burzu. Bakala sám jako třetinový vlastník akcií NWR vydělal 41 miliard korun, dalších 17 miliard inkasoval na ziscích firmy.
Konec zlatých časů
Vstup NWR na burzu, do nějž se zapojilo hned osm velkých investičních bank, je dodnes považován za mistrovský kousek, který se v českých podmínkách už zřejmě zopakovat nepodaří. Podle analytiků se marketingu NWR podařilo vstup na burzu výborně zpropagovat. K úspěchu emise pomohlo mimo jiné to, že NWR těsně před tím skokově zvýšila odhad zásob uhlí, které může vytěžit. Zatímco v roce 2007 je odhadovala na 150 milionů tun, počátkem roku 2008 to bylo již 419 milionů tun. NWR do nich totiž připočetla i zásoby v polském dole Debiensko, tam ale firma v době, kdy vstupovala na burzu, ještě neměla licenci k těžbě. A nedošlo ani na akvizice regionálních konkurentů, které firma taktéž investorům slibovala.
Znalce věci to nepřekvapuje. „NWR byla vždycky z podstaty svého fungování vysokonákladového producenta rizikovou akcií. Navíc obecně je 'přifukování' potenciálu rozvojových projektů celkem běžnou záležitostí. Pro investory je prostě důležité číst vedle různých powerpointových prezentací i reporty, kde je vše uvedeno v reálných číslech,“ zhodnotil postup firmy analytik České spořitelny Petr Bártek.
Jinak to vidí politici. Podle prezidenta Miloše Zemana si měl právě ze zisků, které vynesl vstup NWR na burzu, udělat Bakala rezervy, které by nyní mohl použít na záchranu Paskova. Jenže zachraňovat ztrátový důl, kde se těží z velkých hloubek, což tamní uhlí prodražuje, podnikatelům žádný zákon nenařizuje.
Nelegální není ani to, že jiná firma z Bakalova impéria - RPG Byty - ručí za dluhopisy, které vydala letos na jaře, celým svým majetkem, tedy i někdejšími byty OKD. A to je další věc, která Ostravsko hněte. O privatizaci bytů už totiž místní usilují dlouhá léta, avšak právě kvůli zástavě nebude zřejmě ani nyní masový prodej bytů na pořadu dne.
