Až do milionů se můžou vyšplhat náklady na ošetření a převoz člověka, který se zraní nebo onemocní v zahraničí. Konzuláty a ministerstvo zahraničních věcí ročně řeší stovky případů nedostatečného pojištění.
Při cestách do ciziny bez pojištění ani ránu. Náklady na ošetření bývají astronomické
Lidé by si na dovolenou měli s sebou brát českou kartičku pojištěnce, v Evropské unii zaručuje základní akutní ošetření. Jakékoli další náklady včetně převozu do Česka ale nemocní hradí sami - proto ministerstvo doporučuje připojištění s dostatečnými limity i na cesty po Evropě.
Své o nezbytnosti pojištění ví průvodkyně a cestovatelka Radka Tkáčiková. V dubnu 2012 spadla z třicetimetrového svahu v Himaláji. Měla tříštivou zlomeninu ruky, zápěstí i páteře, 5 zlomených žeber a otřes mozku. Na vrtulník čekala pět hodin. Jednu dobu to pak zase vypadalo, že léčba bude dražší než limit uvedený v pojištění.
Pojišťovna jí navzdory doporučení českého i nepálského lékaře navíc odložila převoz. Později uznala chybu a péči kompletně uhradila. Mezitím se Tkáčiková uzdravila. Jako průvodkyně doporučuje svým klientům, aby četli podmínky smluv, zvlášť u levného pojištění.
„Mají spoustu omezení, je tam třeba omezení do nadmořské výšky - někdy 3,5 tisíc metrů, někdy tři, někdy pět tisíc,“ uvádí. Hlídat by si lidé měli také limity pojistného plnění.
Snad každý zastupitelský úřad, jeho konzulární úsek se ročně setkává s tím, že řeší případ občana, který není dostatečně pojištěn, uvedl náměstek ministra zahraničí pro řízení sekce právní a konzulární Martin Smolek.
Ministerstvo zahraničí sice pomůže, lidé ale musí vše zpětně uhradit ze svého. Péče je často mnohem dražší než v Česku.
„Pro nejtěžší pacienty v resuscitační péči můžeme počítat 20-25 tisíc denně. V Evropě je to klidně pěti až desetinásobek té ceny v českých korunách. A pokud jdeme za moře, tak to jsou zase násobky té evropské ceny, upozorňuje přednosta Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče 2. LF a FN Motol Tomáš Vymazal.
A drahý je i převoz, který lidé bez připojištění hradí ze svého. Například vrtulník v Nepálu, který letěl i pro Radku Tkáčikovou, stál 4 tisíce dolarů na hodinu, tedy přes 90 tisíc.
Nejčastějšími komplikacemi na dovolené bývají průjmy a další zažívací potíže - u jedné z pojišťoven tyto případy loni tvořily celou třetinu škodních událostí. Časté byly i virózy kvůli klimatizacím a úrazy nohou a rukou.
Kromě limitů pojištění je potřeba, aby si lidé pročetli i podmínky a informovali se, zda pojištění jejich aktivity pokrývá.
Podmínky nejen pojišťoven, ale i leteckých společností by si měli pečlivě pročíst také lidé trpící cukrovkou. Personál jim většinou může nabídnout uchování inzulinu v chladničce. Vysoké teploty totiž mohou snížit jeho účinnost.
Rady pro diabetiky
V případě, že se diabetik chystá cestovat letadlem, je dobré, pokud si u svého lékaře vyzvedne inzulinový pas. V tom jsou uvedeny údaje o jeho zdravotním stavu.
Inzulin těžko snáší jak vysoké, tak i velmi nízké teploty. Lékaři proto nedoporučují dávat ho při cestě letadlem do kufru - v nákladovém prostoru hrozí jeho znehodnocení.
Přihlédnout je nutno i při cestování do hor, v některých výškách některé glukometry přestávají udávat přesné hodnoty a zejména inzuliové pumpy nemusí fungovat tak, jako v naší nadmořské výšce.
V případě cukrovky i dalších chronických nebo vážných onemocnění je tedy dobré si předem zjistit, zda pojišťovna v zahraničí případné komplikace spojené s danou chorobou uhradí.