Vůbec nejvyšší inflace v polistopadové éře nastala už v roce 1991, tehdy vzrostla o 56,6 procenta. Příčinou byly reformy související s přechodem na tržní ekonomiku. Liberalizovaly se ceny a zahraniční obchod, nastala devalvace měny a zavedena byla například i směnitelnost koruny. Svou roli zřejmě sehrálo i zrušení takzvané záporné daně, v důsledku čehož výrazně stouply ceny výrobků.
V roce 1991 tak sice průměrná nominální mzda vzrostla o přibližně 500 korun, ve skutečnosti ale po očištění od vysoké inflace byla o osm stokorun nižší než v roce 1990.
Při pohledu na vývoj mezd očištěných od inflace je navíc vidět, že se výdělky dostaly na hodnotu z roku 1990 až po pěti letech.
Pokles, tentokrát ale cyklický
Další období, kdy si Češi vydělali méně, i když byla jejich nominální výplata vyšší, byl rok 1998. Recesi v roce 1997 tehdy totiž vystřídalo období nízkého ekonomického růstu a inflace se dostala přes 10 procent.
„V letech 1999 a 2000 se i přes zpomalení míry inflace do vývoje mezd přelila nízká ekonomická aktivita v české ekonomice a rostoucí míra nezaměstnanosti. Na rozdíl od situace na počátku 90. let byl tento vývoj ovlivněn nepříznivým cyklickým vývojem české ekonomiky,“ vysvětluje Polanský.
A po cyklickém propadu nastal opět růst. „Předkrizové období (2005 až 2007) bylo velmi podobné současné situaci. Nezaměstnanost se dostávala na rekordní minima a mzdy musely růst rychleji než ekonomika. Zaměstnavatelé neměli kde brát pracovní sílu a přetahovali se o ni proto mezi sebou pomocí mezd,“ říká ekonom Komerční banky Viktor Zeisel.
A pak přišla krize a mzdy … rostly
V době, kdy se dostala finanční krize na své nejhlubší dno, tedy v roce 2009, reálná mzda v Česku paradoxně rostla. „Stálo za tím hlavně propouštění nízkopříjmových pracovníků. V zásadě se mzdy moc nezvedaly, ale z výpočtu vypadávali ti, kteří průměr nejvíce snižovali,“ dodává Zeisel.
„Nebýt finanční krize 2008, průměrná mzda by nyní mohla být kolem 33 tisíc korun.“
Michal Brožka
Období 2012 a 2013 je pak jediné za posledních 25 let, kdy klesly jednak mzdy očištěné o inflaci, ale i výdělky nominální – to znamená jediné období, kdy si průměrný Čech oproti předchozímu roku pohoršil i na výplatní pásce.
Od roku 2014 začala česká ekonomika opět stoupat. Mzdy ale zůstaly trochu pozadu, protože firmy potřebovaly nejprve zalepit poměrně hluboké díry po recesi.
„Pro firmu je relativně nákladné propouštět během recese své kvalifikované zaměstnance a navíc jim obvykle nemůže snížit mzdy. Proto jde často větší část dopadů negativního vývoje ekonomiky na úkor firem (zisků, investic) a jen menší část se odrazí ve mzdách. Navíc po recesi jsou i odbory mírnější ve svých požadavcích a jejich vyjednávací síla se zvyšuje postupně s tím, jak zrychluje ekonomický růst,“ doplňuje analytik České spořitelny Polanský.
„Kdysi dávno byli lidé, kteří věřili, že doženeme Evropu. A opravdu až do roku 2008 jsme ji doháněli. Platy rostly a my bohatli. Teď sice platy také rostou, ale rostou pomaleji než na západě, takže už nám zase ujíždí vlak.“
Vladimír Pikora
Mzdy nyní sice v nominálních hodnotách nerostou tak výrazně, ale díky nízké inflaci zrychlují reálné výdělky. A podle analytiků by měly jak nominální, tak reálné mzdy slušně růst i v letošním roce.
