Český film si vynahrazuje loňské „sucho“. V prvních měsících letošního roku patří snímky českých tvůrců k nejnavštěvovanějším. V loňském roce se přitom poprvé po dlouhé době nepodařilo ani jednomu českému zástupci proniknout mezi desítku filmů s největším počtem diváků. Tématu se věnovala páteční Devadesátka. Hosty byli režisér Petr Jákl a ředitelka Státního fondu kinematografie Helena Bezděk Fraňková, kteří odpovídali na otázky.
Českým filmům loni chyběl hit, letos si zatím nemohou stěžovat
Poslední rok nebyl pro český film nejšťastnější. Po dlouhé době se žádný z českých zástupců nedostal mezi deset nejnavštěvovanějších filmů. Nejlépe si vedla komedie Život je život, na kterou přišlo ani ne 260 tisíc diváků a na prodejích lístků utržil 33 milionů korun. Přes dvě stě tisíc diváků se dostal ještě Fotograf. O rok dřív přitom český film vévodil žebříčku návštěvnosti. Pohádkové Tři Bratry Jana Svěráka zhlédlo v kinech 661 tisíc diváků a jeho tržby byly 73,5 milionu korun.
Ředitel programu Aleš Danielis ze společnosti CinemArt, která má na českém trhu největší podíl kinopremiér, se nedomnívá, že by za loňskými výsledky stála dramatická proměna zájmu diváků. „Jen shodou okolností nebyl uveden film, který by diváky výrazněji zaujal,“ uvedl Danielis. Podle Jana Bradáče z distribuční dvojky Falconu je pryč určitá hegemonie českého filmu proti první dekádě nového tisíciletí. „Zůstává otázkou, zda se vrátí na svá původní divácká čísla v dlouhodobém trendu,“ dodal ředitel Falconu.
Přelom roku 2015 a začátek toho nového ukázal, že svou atrakci český film proti tomu zahraničnímu úplně neztratil.
Že čeští tvůrci úplně neztratili diváky, přitom dokládají hned první měsíce letošního roku. Dva zatím nejúspěšnější filmy pocházejí z tuzemska – komedie Padesátka, která startovala ještě na konci loňského roku, ale diváky sbírala až letos, a historický snímek Lída Baarová. Oba filmy dokonce výrazně překonaly loňský nejúspěšnější český film, když každý z nich zhlédlo přes 350 tisíc diváků.
„Již přelom roku 2015 a začátek toho nového ukázal, že svou atrakci český film proti tomu zahraničnímu úplně neztratil,“ podotknul Bradáč. „Očekávám, že se k českým hitům začátku roku, jakými se staly Lída Baarová nebo Padesátka, do konce roku 2016 ještě jeden nebo dva tituly přidat mohou,“ dodal. Zájem je podle něj zatím slibný, velmi však záleží nejen na volbě tématu filmu, ale i na tom, jakou reklamní formou je divákovi nabízen.
Danielis pak předpokládá, že podíl návštěvnosti českých filmů letos opětovně překoná 20 procent. „Stále existuje výrazná skupina diváků, kteří jsou ochotni se na český film do kin přijít podívat. Není to ovšem samozřejmé, diváci si vybírají. Nejdou do kina jen proto, že jde o český film,“ upozornil.
- Život je život - 258 274 diváků
- Fotograf - 201 053 diváků
- Vybíjená - 186 438 diváků
- Hodinový manžel - 175 472 diváků (premiéra 2014, celkem 231 407 diváků)
- Babovřesky 3 - 173 738 diváků
- Gangster Ka - 151 722 diváků
Nabídka je pestřejší, film musí diváka získat
O diváky přitom musí české snímky tvrdě bojovat se zahraniční konkurencí. Zdá se totiž, že nabídka v kinech je čím dál pestřejší. „Digitální forma uvádění filmů je pro producenty výrazně levnější, a proto logicky roste počet filmů, které jsou kinům nabízeny,“ poznamenává Danielis. Před deseti lety mělo podle údajů Unie filmových distributorů nahlášenou premiéru v kinech necelých dvě stě snímků. V roce 2013 to bylo skoro tři sta snímků.
„U některých filmů lze dopředu jejich úspěch nebo neúspěch očekávat, na druhé straně jsou stále filmy, které dokáží překvapit,“ dodal Danielis. Podle Bradáče nicméně dlouhodobě platí, že „padesát nejnavštěvovanějších filmů roku se podílí na více než 80 procentech všech diváků, kteří přijdou ročně do českých kin.“
- V roce 1989 bylo v Česku 2025 kinosálů nabízejících celkem 563 tisíc sedadel. V roce 2015 evidoval Český statistický úřad jen 629 kin s celkovou kapacitou 203 tisíc míst.
Kina jich přitom počítají méně než v nedávné minulosti, jak ukazují statistiky na serveru Česko v datech. Po revoluci návštěvnost kin prudce propadla z více než padesáti milionů v roce 1989 na přibližně devět milionů v polovině devadesátých let. Od té doby se stabilně pohybuje okolo desetimilionové hranice návštěvnosti. Nejvíce lidí v jednom roce od té doby přišlo před šesti lety, tehdy si lístek koupilo více než třináct a půl milionu lidí. Po následném mírném propadu pak kina poslední roky sledují stabilní přírůstek. Vloni zašlo na film do kina opět téměř třináct milionů lidí.
Stále existuje výrazná skupina diváků, kteří jsou ochotni se na český film do kin přijít podívat. Není to ovšem samozřejmé.
Na návštěvnost může mít vliv několik věcí. Inflace se nevyhnula ani lístkům, takže během dvaceti pěti let podražily z několika korun na průměrnou cenu 129 korun v loňském roce. Cenu ženou nahoru dražší lístky v multiplexech nebo příplatky za projekce ve 3D. Naopak jednosálová kina se snaží multikinům konkurovat i příznivější cenou. Rozšiřují se také možnosti, jak filmy sledovat. Kromě legální cesty v podobě nosičů jako DVD nebo Blu-ray či rozvíjející se cesty on-line distribuce umožnil internet také snazší dostupnost nelegálních kopií.
Multikina se i přesto těší rostoucím tržbám, za loňský rok utržila rekordních 1,67 miliardy korun. Připadá na ně asi 75 procent celkových tržeb kin a až 70 procent všech diváků. Vrchol své obliby ale zažila v roce 2009, kdy měla 89procentní podíl na trhu.
Dobrá kritika návštěvnost zajistí
Úplně jinou otázkou je kvalita uváděných filmů, nebo tvorba, která by svým provedením mohla konkurovat atraktivním zahraničním velkofilmům. „Je pravda, že do kin se někdy dostávají i filmy, které tam svojí kvalitou nepatří, ale kina i diváci jim to většinou velmi rychle dají najevo. Prostě dnes nemůžete počítat, že někdo čeká s otevřenou náručí, až váš film přijde do kina,“ zhodnotil Danielis.
Kvalita se nicméně nemusí úplně odrážet na statistikách návštěvnosti. Když vezmeme dva vítěze letošních výročních cen Český lev a Cen české filmové kritiky, tak jejich návštěvnost zůstává na úrovni desítek tisíc. Kobry a užovky zhlédlo na velkém plátně 94 tisíc diváků, film Ztraceni v Mnichově se nedostal ani mezi padesát nejnavštěvovanějších filmů a v kině je zhlédlo nejspíš méně než třicet tisíc lidí. Naopak filmy, které lidé na Československé filmové databázi hodnotili mezi nejhoršími, jako Babovřesky 3 nebo Vánoční kameňák, si loni své diváky našly.
Jde ale o to, jestli se na filmech nepromítá i nedostatek financí. Část peněz mohou filmaři získat ze státního fondu, část ale musejí shánět u producentů a sponzorů. V parlamentu je nyní novela, díky níž má Státní fond kinematografie dostávat od státu pravidelné příspěvky, a to 180 až 200 milionů korun ročně. Cílem je podle ministerstva kultury vytvoření nového stabilního zdroje podpory kinematografie. Peníze mají směřovat mimo jiné právě na podporu výroby českého filmu.
Otázka bude, jestli může být zaručeno smysluplné rozdělení prostředků. Pokud byl zmíněn úspěch Lídy Baarové v kinech, je nutné připomenout i to, že předloni rozdělil radu fondu spor při udělování grantů, kdy nejvyšší částku 15 milionů korun udělili tomuto filmu režiséra Filipa Renče. Recenze nakonec byly k filmu většinou kritické.
Fond jinak získává peníze na granty z jednoprocentního odvodu z každé prodané vstupenky do kina, výnosu z autorských práv na filmy natočené v době státního monopolu a odvodů ze zisků komerčních televizí.
„Producenti jsou stále více závislí na podpoře tvorby z veřejných zdrojů, a tak malá skupina vyvolených často rozhoduje o tom, zda film získá dostatečný objem zdrojů a je možné jej vytvořit. Nebo se výroba z ekonomických důvodů oklešťuje, což má negativní vliv na jejich kvalitu,“ okomentoval ředitel programu distribuční firmy CinemArt, která v některých případech vystupuje i jako koproducent.