Banky v eurozóně dobře zvládají negativní dopady mimořádně nízkých úrokových sazeb. Uvedl to člen vedení Evropské centrální banky (ECB) Benoit Coeuré. Dodal, že největší problémy evropského bankovního sektoru nejsou důsledkem uvolněné měnové politiky centrální banky.
ECB: Dopad nízkých sazeb umí banky kompenzovat jinými zdroji
Akcie evropských bank se letos dostaly pod tlak kvůli obavám z negativního dopadu nízkých úrokových sazeb na jejich ziskovost.
ECB v rámci snahy o posílení hospodářského růstu a odvrácení deflace snížila svou hlavní úrokovou sazbu na rekordní minimum 0,05 procenta. Depozitní sazbu srazila až na minus 0,3 procenta, což znamená, že banky musejí za peníze uložené u ECB platit.
Řada bank je schopna pokles úrokových příjmů kompenzovat vyšším objemem úvěrů, nižšími úrokovými náklady, nižší tvorbou rezerv a kapitálovým příjmy.
Coeuré dal nicméně najevo, že za největší problém evropských bank považuje záležitosti zděděné z dřívějšího období, například špatné úvěry či špatné podnikatelské modely, které s měnovou politikou ECB nesouvisejí. Upozornil rovněž, že by bylo mnohem škodlivější, kdyby centrální banky žádná opatření na podporu ekonomiky nepodnikala. S nízkými sazbami se loni musely vypořádat tuzemské banky.
Coeuré těmito výroky podle agentury Reuters podtrhl připravenost ECB k dalšímu uvolňování měnové politiky. Analytici předpokládají, že centrální banka příští týden přikročí k dalšímu snížení depozitní sazby. Nevylučují ani rozšíření takzvaného kvantitativního uvolňování měnové politiky, které zahrnuje nákupy vládních dluhopisů a dalších cenných papírů.
Bostl: Evropský bankovní sektor je v křeči (zdroj: ČT24)
Ekonom: Současná politika ECB spíše škodí
Hlavní ekonom společnosti Colosseum František Bostl se domnívá, že současná politika ECB spíše škodí, než je k užitku a je podle něj otázkou, zda se to neprojeví i na ekonomice. Myslí si, že další tištění peněz, odkup dluhopisů a záporné úrokové míry nepomohou například Řecku s dluhy a Španělsku s 25procentní nezaměstnaností. Tady jde o nutnost strukturálních změn, které musí dělat samy vlády.
O evropském bankovním sektoru si Bostl myslí, že sice není v krizi, ale je v křeči. Banky se stále perou s vlastnictvím dluhopisů problémových zemí, které se opět mohou dostat do potíží - Itálie, Španělsko, Řecko. Finanční ústavy by tak musely tyto úvěry prodávat - opět by skončily v centrální bance.
Možná je to i záměr více motivovat banky, aby se zbavovaly toxických úvěrů. Ale je to experimentální pokus, který vůbec nemusí vyjít dobře.
Na české banky má podle ekonoma politika ECB značný vliv, protože jsou satelity evropských bank. Bostl zmínil i možnost, že by se z českých bank „ztrácela“ likvidita, kterou by potřebovaly jejich evropské centrály. Ať už ve formě dividend či jiných forem kapitálu. Na druhé straně mají české banky velkou výhodu, že nevlastní dluhopisy problémových států.