Praha - Spolujízda je nový fenomén, který postupně nahrazuje autostop. Jde o relativně bezpečný a levný způsob cestování, kterému v Česku přichází na chuť stále více lidí. V zahraničí, zejména v Německu a ve Francii, je poměrně běžným způsobem dopravy. Češi se teprve učí.
Stopaři ze silnic asi úplně nevymizí, přesto si tento způsob cestování vybírá stále méně lidí. Pohodlnější a jistější je totiž domluvit se s někým předem, například přes sociální sítě nebo přes nově vznikající agentury. Výhoda spolujízdy spočívá v tom, že většinou víte, s kým pojedete a kdy. Nedílnou součástí společného cestování je ovšem pravidlo, že řidiči přispějete na náklady, což u autostopu nebývá. Samozřejmě se může stát, že na portálech, které se spolujízdou zabývají, svoji jízdu nenajdete. Pak nezbývá než stopovat a doufat, že vám nějaké auto v brzké době zastaví.
Spolujízdu využívají hlavně studenti
Spolujízda je rychlejší, pohodlnější i levnější než hromadná doprava. Bývá spolehlivá a umožňuje potkat nové lidi. V současné době ji využívají především vysokoškolští studenti. 70 procent uživatelů tvoří muži. Může to být způsobeno tím, že se méně bojí spolujízdy využívat, ale také tím, že v dobách svého studia řídí častěji. Další část tvoří obchodní zástupci nebo lidé, kteří cestují často, mají neobsazené auto a chtějí místa nabídnout, aby pro ně byla jízda aspoň trochu výhodnější.
Důvodů proč vzít spolujezdce je několik. Sníží se náklady na cestu a získáte společníka. „Když je zataženo nebo bouřka, může člověk i zaklimbat, takže když vedle mě sedí nějaký spolujezdec, tak se bavíme a vždycky se dozvím něco zajímavého,“ říká Jan Škoda, který využívá spolujízdu jako řidič i jako pasažér. „Skutečnost, že si můžu s někým zajímavě popovídat mi pomáhá zvýšit mou vlastní bezpečnost,“ dodává.
První forma spolujízdy vznikla v Česku již v 90. letech, kdy začaly vznikat specializované agentury zprostředkovávající zájem mezi uchazečem o spolujízdu a řidičem, který má auto a dostatek místa. Tato forma spolujízdy se dále rozvinula díky mobilním sítím, kdy se mohli řidič se spolujezdcem navzájem flexibilně domluvit.
První agenturu si v České republice otevřel Vít Dosoudil už v roce 1998. Inspiroval se v Německu, kde má spolujízda mnohem delší historii. Takzvané „mitfahr“ centrály tam existují v každém větším městě už bezmála padesát let. V Berlíně je jich dokonce několik a všechny se uživí. „Já tímto způsobem jezdil ze Stuttgartu do Prahy a byl jsem překvapený, jak dobře tato služba funguje. Když jsem do jedné centrály zavolal a zeptal se, jestli mají nějaké volné auto do Prahy, řekli mi - ano, dnes můžete jet ve tři, ve čtyři a v osm, vyberte si. Protože tato služba byla mnohem levnější než autobus nebo vlak, tak jsem ji začal využívat a divil se, proč to nefunguje v Čechách,“ vypráví Dosoudil, zakladatel portálu Spolujízda.cz.
Do zahraničí nebo jenom do centra
V Česku existují tři typy spolujízdy. Prvním typem jsou spolujízdy zahraniční, které směřují většinou z Česka do Německa, Rakouska či Francie. Druhý typ spolujízdy představuje pravidelné týdenní dojíždění například z Ostravy do Prahy a na konci týdne zase z Prahy do Ostravy. Třetím typem, na který se zatím portály příliš nezaměřují, jsou každodenní jízdy do práce. Může se jednat o dojíždění na větší vzdálenost nebo o příměstskou dopravu z okrajových částí Prahy do centra.
