Pane Švejnare, z průzkumu společnosti Ipsos pro Fórum Zlaté koruny vyplynulo, že více než dvě třetiny Čechů jsou přesvědčeny o tom, že korupce je jedním z největších problémů ČR v současnosti. Jak se na to díváte Vy jako člověk, který žije dlouhodobě v zahraničí, a má tedy možnost srovnání? Je Česko podle Vás ve srovnání se zahraničím výjimkou – zemí, kde je korupce zakořeněná silněji než jinde?
Není zde zakořeněná silněji než v mnoha zemích, avšak oproti vyspělým zemím je u nás méně potírána.
Jaké jsou podle Vás nejlepší nástroje boje proti korupci? Existuje vůbec nějaký univerzální recept, jak ji potírat, který by mohly aplikovat všechny země bez rozdílu?
Jsou některé univerzální principy, které je dobré používat v boji proti korupci. Mezi nejdůležitější patří transparentnost a postih. Jestliže existuje transparentnost státních zakázek, lobbingu a všech ostatních aktivit spojených se státní správou, tak je těžké korupci používat. Jestliže existuje postih, tak je nebezpečné anebo alespoň nákladné provádět korupci.
Jan Švejnar o korupci na Fóru Zlaté koruny
Švejnar hovořil o korupci také v úterý na Fóru Zlaté koruny. Poukázal zde na nepříznivý vliv napodobování na bujení úplatkářství. „Reciprocita je normálním jevem lidského chování, a tudíž jestliže jsme v korupčním prostředí, kde je nám korupce nabízena, je požadována, tak lidé, kteří by se jinak nechovali korupčně, se začnou chovat korupčně,“ upozornil. Vystoupení Jana Švejnara můžete pustit zde, záznam celého fóra je pak k dispozici na webových stránkách Zlaté koruny.
Boj s korupcí je pouze jednou z priorit Nečasovy vlády. Další jsou pak reformy v sociální, důchodové, daňové oblasti nebo ve zdravotnictví. Sociální partneři (odbory i zaměstnavatelé) nicméně vládě vyčítají, že v reformách je řada chyb a že na ně doplatí všichni občané. Jak se na tuto otázku díváte Vy? Na čí stranu se kloníte a proč?
Některé reformy, jako například reforma prvního pilíře důchodového systému, jsou dobře připravené. Jiné, jako například založení druhého (fondového) pilíře, nejsou dostatečně dopracovány.
Doporučil byste vládě udělat v reformách nějaké zásadní změny?
Ano, měla by zavést jeden nízkonákladový, široce diverzifikovaný fond v druhém pilíři. Lidé by měli být do tohoto fondu automaticky zapsáni s tím, že podle úvahy mohou přemístit své vklady jinam.
Jak se díváte na plánovanou stávku proti reformám? Mají podobné protesty vůbec smysl? Nezpůsobí to naopak ekonomice škody, na jejichž krytí se pak budou muset hledat další finanční zdroje?
Stávka vždy způsobuje škody a ze strany občanů je správné ptát se, proč se vyjednávající strany nemohou dohodnout před stávkou na výsledku, který nakonec uskuteční po stávce.
Není vyhrožování řeckým scénářem, které s oblibou užívá vláda, v českých podmínkách poněkud předčasné? Dluh v poměru k HDP zůstává relativně nízký, a nebýt hospodářské a finanční krize, tak by ani deficity zřejmě nebyly nijak závratně vysoké.
Ano, hrozit řeckým scénářem v našich podmínkách nedává smysl. Jsme sedmá nejméně zadlužená země v EU a naše situace není tragická. Nicméně je potřeba uskutečnit reformy, abychom se během příštích deseti či dvaceti let do řeckého scénáře nedostali.
V poslední době se kvůli ekonomické situaci Česka a také kvůli dluhové krizi v eurozóně dostala na druhou kolej otázka zavedení eura v ČR. Bylo by podle Vás vhodné euro v dohledné době přijmout? A na kdy byste zavedení jednotné měny v Česku případně načasoval?
Česká republika je velmi otevřená a obchoduje především s eurozónou. Naše podniky tudíž trpí silnými výkyvy ve směnném kurzu koruny vůči euru. Z tohoto důvodu též mnohé podniky, které by mohly existovat, neexistují. To znamená, že máme nižší zaměstnanost, hrubý domácí produkt a míru blahobytu. Z těchto a z dalších důvodů je pro nás výhodné vstoupit do eurozóny.
Nebyl by vstup Česka do eurozóny v tuto chvíli drahou záležitostí? Členské země eurozóny musí pomáhat Řecku, Irsku, Portugalsku, aby zachovaly stabilitu jednotné evropské měny, a to něco stojí.
Není to tak jednoznačné. Velká Británie není členem eurozóny a podílí se na záchraně Irska. Slovensko je členem eurozóny a nepodílelo se na záchraně Řecka. Maďarsko není členem eurozóny a je první zemí, které byla poskytnuta Evropou (a též Mezinárodním měnovým fondem a Světovou bankou) pomoc.
A co Španělsko? Myslíte si, že se ze svých finančních problémů dostane, anebo mu budou muset státy eurozóny také podávat pomocnou ruku?
Španělsko si vede celkem dobře, ale není vyloučeno, že bude potřebovat krátkodobou pomoc.
A poslední otázka: Budete se znovu ucházet o prezidentský post?
Děkuji za optání. Zatím o tom neuvažuji.
