Příklad z praxe:
Jakub a jeho spoluhráčka Alžběta jsou čtyřnásobnými mistry Česka ve smíšené čtyřhře. Doma nemají konkurenci, jenže na měření sil se světovou špičkou zase nejsou finance. „Můj sen je účast na olympiádě a samozřejmě na mistrovství světa. To je takový turnaj, myslím si, kvůli kterému to děláme,“ vysvětluje Jakub.
Založili proto stránky na Facebooku, přes které prosí veřejnost o podporu a hledají sponzory. Jejich případ rozhodně není ojedinělý.
„Velmi často se stává, že sportovci zůstanou doma - zvlášť u menších sportů,“ podotýká Jiří Kejval, místopředseda Českého olympijského výboru.
Peněz ve sportu je potřeba dvojnásobek
Celkem jde do sportu přes 12 miliard korun ročně. Potřeba by byl ale zhruba dvojnásobek. Peníze totiž nechybí jen v reprezentaci. „Variant na financování sportu je celá řada, ale nejvíc na sport dávají sportovci (80 procent), zhruba 10 procent dává stát a zbývajících 10 procent jde ze sponzorských darů. V ostatních státech je podíl sportovců nižší než 70 procent,“ řekl Jiří Kejval.
Někteří sportovci obrátili zrak k hazardu. Senát totiž nyní schválil novelu, která do sportu přihraje 400 milionů ročně tím, že změní systém daní u kurzových sázek. Sportovci teď ladí společný názor i na automaty. Jejich striktní zákaz prý nic neřeší. I odtud totiž plynou peníze, na které by mohli dosáhnout.
Z jednoho automatu jeho majitel průměrně odvede na daních 76 tisíc korun ročně. Osmdesát procent z toho patří obci a ta může tyto peníze poslat právě na sport.
