Praha – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který hájí barvy státu při arbitrážích a pracuje denně s textem zákona, sám paradoxně čelí trestnímu oznámení. Podalo jej občanské sdružení, podle kterého úřad zadával zakázky na výpočetní techniku za přemrštěné ceny a navíc zcela bez soutěže. Výsledkem je software, který státní správa zatím ani nemůže využívat.
Drahý státní registr budov vyvolává podezření z korupce
Podle studie, kterou připravilo kladenské občanské sdružení Acta Non Verba spolu s Nadačním fondem proti korupci, vydávají státní instituce na pořízení a provoz informačních technologií obvykle kolem 15 tisíc korun na uživatele ročně. Úřad pro zastupování státu ale ostře vybočuje. Mezi lety 2010–2012 utratil za IT agendu ročně přes 70 tisíc korun v přepočtu na jednoho zaměstnance.
Z 360 milionů korun, které úřad v posledních třech letech za IT projekty zaplatil, spolkla drtivou většinu jediná zakázka – „Centrální registr administrativních budov“ – ten má mimo jiné evidovat údaje o státních kancelářských prostorách (viz rámeček). Registr vyšel na 255 milionů korun.
„To je poměrně hodně, podíváme-li se na to, že oni už předtím měli obdobný program, který splňoval všechny ty databázové prvky a Centrální registr administrativních budov je jen jeho nadstavba,“ tvrdí ředitel společnosti Acta Non Verba Vojtěch Razima. „Dvě stě padesát pět milionů korun je navíc jen díl celkové ceny, není to částka, která by zohledňovala náklady na to, že někdo tu databázi naplní daty. Náklady na roční provoz systému se navíc odhadují na 40 až 50 milionů korun,“ dodal s tím, že vysoké náklady na systém vzbuzují korupční podezření.
Cílem centrálního registru budov je udělat pořádek v kancelářských prostorách, které vlastní nebo si pronajímá stát. Celkem v něm má být zaneseno téměř pět tisíc staveb. Registr bude shromažďovat například údaje o celkové ploše kanceláří, počtu úředníků v nich nebo spotřebě energií v daném objektu. Půjde z něj také zjistit, kolik stát utratí za správu budov nebo jejich pronájem.
Příběh zakázky je vlastně klasický: bez soutěže se zakázka zadá konkrétní firmě s argumentem, že nikdo jiný by to stejně neuměl. V tomto případě úřad oslovil amerického výrobce softwaru IBM. Ten mu totiž dodal v roce 2004 komplexní Informační systém o majetku státu (ISMS), a protože úřad chtěl, aby oba systémy byly kompatibilní, nemohl dle úředníků nový systém vyrobit nikdo jiný.
Roli navíc hrála i ochrana autorských práv k původnímu systému. „V případě zadání zakázky otevřeným řízením by nebylo možné ze strany zadavatele dodržet zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace vůči ostatním dodavatelům, neboť žádný jiný dodavatel by neměl oprávnění k užití, aktualizaci či změnám ISMS,“ sdělil portálu ČT24 mluvčí úřadu Robert Hurt.
Od stolu se cena posoudit nedá
Podobný postup státních institucí ovšem v minulosti již několikrát kritizoval Nejvyšší kontrolní úřad s tím, že přidělování zakázek bez soutěže otvírá prostor pro korupci a je nesmírně rizikové. Závislost na jediném dodavateli si totiž v řadě případů orgány státní správy vytvářejí uměle, aniž by to bylo vzhledem k povaze systémů bezpodmínečně nutné. Jedním z nástrojů, jak soutěž zcela vyloučit, jsou právě licence a autorská práva ke staršímu softwaru.
Ekonomové a experti z IT branže přitom upozorňují, že posoudit, zda není cena zakázky přemrštěná, je bez soutěže takřka nemožné. „Například ve stavebnictví, kde přesně víte, kolik kubíků betonu potřebujete, a víte, kolik stojí metr krychlový betonu, tak je možné cenu zakázky odhadnout. Ale u IT systémů to ve své podstatě téměř nejde, protože je těžké předem stanovit, kolik hodin vývojáři a kodéři stráví nad danou zakázkou,“ uvedl ekonom a expert na problematiku veřejných zakázek VŠE Jan Pavel. Výslednou cenu zakázky navíc ovlivňuje například i to, jak často se bude budoucí systém zálohovat. Bez srovnání ušitého na míru konkrétního projektu tak nelze od stolu odhadnout férovou cenu.
Stanovisko úřadu
„Po prověření údajů zveřejněných společností Acta Non Verba musíme konstatovat, že jsou nepravdivé a publikované částky jsou několikanásobně navýšené oproti skutečnosti. Navíc systém CRAB je určen pro celou státní správu, a tudíž nelze náklady na jeho pořízení a správu přičíst pouze Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových,“ zdůraznil mluvčí Hurt. Které konkrétní částky nesouhlasí, nicméně nespecifikoval.
Jeden za 5, druhý za 255
Cena, za kterou Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových systém evidence kanceláří pořídil, vzbuzuje otazníky i ve srovnání s obdobnými zakázkami z jiných oblastí. Například cenu Centrálního registru smluv, jehož vznik se snažili v roce 2012 iniciovat někteří poslanci, předkladatelé návrhu vyčíslili na pouhých 5 milionů korun. Šlo přitom o podobně rozsáhlou databázi jako v případě registru budov. Veškeré uzavřené smlouvy by do ní muselo vkládat na 15 tisíc státních institucí a firem.
Cena registru budov by nicméně mohla být alespoň částečně ospravedlnitelná, kdyby z něj plynuly očekávané přínosy. „Kdyby byl Centrální registr administrativních budov plnohodnotně nasazen, tak by mohl přinést úspory až 800 milionů korun ročně,“ připomněl vedoucí katedry informačních technologií VŠE Jiří Voříšek, spoluautor studie NERVu, která zavadení registru budov státu doporučila.
V polovině cesty
Ale právě plnohodnotné využití systému zatím pokulhává, a slibované úspory tak zůstávají na papíře. Chybí totiž zákon, který by přiměl k zadávání dat do systému příspěvkové organizace státních úřadů. Ten sice vláda Petra Nečase poslala do sněmovny letos v březnu, jenže poslanci ho do srpnového rozpuštění dolní komory schválit nestihli. Novela tak spadla pod stůl.
Výsledkem je, že ze zhruba 5 tisíc budov, které má dle odhadů státní správa ve vlastnictví, jsou do registru zaneseny kompletní informace jen o 1 366, informoval úřad pro zastupování státu. „Plnohodnotné využití registru tedy zatím není možné. Očekávané efekty zatím nebude možné naplnit,“ konstatoval Jiří Voříšek.
Kdy se podaří přijmout potřebnou legislativu, která by umožnila plné využití databáze, není jasné. Sněmovna, která vzejde z předčasných voleb, totiž nemůže převzít normu, která zůstala na stole jejím předchůdcům. Bude tedy záležet na nové vládě, zda bude registr považovat za důležitý a umožní jeho fungování. Pokud ne, může se stát, že daňoví poplatníci zaplatí stovky milionů za software zbytečně.
Fakta o úřadu
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových vznikl v roce 2002 z iniciativy vlády Miloše Zemana, která si od něj slibovala zefektivnění hospodaření se státním majetkem. Původně mělo jit o finanční prokuraturu, která by dalším orgánům státu poskytovala odborné právní služby v oblasti majetku. Nakonec nová instituce převzala také část agendy od zrušených okresních úřadů.
Nyní úřad zaměstnává na 1 800 lidí. Jeho úkolem je reprezentovat stát v soudních řízeních, jednat se správními úřady a dalšími institucemi v otázkách týkajících se státního majetku. V praxi to je poměrně široké spektrum agendy z různých oblastí. Úřad v minulosti například zastupoval ČR v arbitráži se společností Diag Human, která se domáhá od Česka více než desetimiliardového odškodnění za zmařený obchod s krevní plazmou. Za ministerstvo financí pak úřad jednal v kauze Mostecké uhelné společnosti.
Na druhou stranu ale spadají do kompetence úřadu i mnohem jednodušší úkoly - například jednání o prodeji a převodech státních pozemků nebo dražby budovy, kterých se chce stát zbavit. V neposlední řadě zajišťuje také likvidaci padělaného textilu zabaveného při policejních raziích.