Zelená bunda Václava Havla, kterou ještě jako tehdejší disident nosil v přelomových chvílích roku 1989, se v Praze vydražila za 2,76 milionu korun včetně aukční přirážky. Vyvolávací cena ikonické parky, v níž mimo jiné pronesl svůj projev 25. listopadu 1989 na Letenské pláni, jež se stala místem největší manifestace proti komunistické moci v Československu, činila dvě stě tisíc korun.
Součástí vydraženého díla byl i Havlem vlastnoručně psaný text datovaný 21. února 1989, kdy jej Obvodní soud pro Prahu 3 odsoudil k devítiměsíčnímu trestu vězení za účast na protestech během výročí sebeupálení Jana Palacha. Rukopis obdržela Havlova švagrová Dagmar, kterou při vstupu do soudní síně objal a povedlo se mu bez povšimnutí Státní bezpečnosti zasunout psaní do jejího kabátu.
Stejně jako bunda se ve prospěch rekonstrukce Paláce Lucerna dražily i dva obrazy, které Havel namaloval v 50. letech. Obraz nazvaný Autoportrét Vincenta van Gogha, který je volnou variací na jeden z výtvarníkových slavných autoportrétů, se prodal za 550 tisíc korun. Expresivní malba Krajina se sluncem, která pochází také z pozůstalosti Havlova bratra Ivana, se prodala za šest set tisíc korun.
Pořadatelé z aukční síně Galerie Kodl k dražbě Havlových obrazů uvedli, že o výtvarném talentu mladého Václava Havla se doposud vědělo jenom v okruhu jeho nejbližších, a to ještě pouze mezi přáteli z raného mládí. Obrazy na předaukční výstavě Galerie Kodl potěšily oko sběratelské veřejnosti a obdivovatelů prvního českého prezidenta, vyvolaly ale i nedůvěru a pochybnosti o původu těchto děl.
Prověřování pravosti výtvarných děl
Galerie Kodl proto požádala Ústav pro prověřování pravosti výtvarných děl Trinity Art Research o vypracování odborné analýzy. Při badatelské rešerši bylo objeveno i několik dalších olejomaleb. Dávní přátelé z předrevolučních časů vlastní přinejmenším pět obrazů, uvádí Galerie Kodl. Jedním z těch, kterým Václav Havel věnoval svou olejomalbu, je sochař a malíř Jaroslav Róna. K obrazu připojil Václav Havel i speciální věnování.
Dramatik Václav Havel inklinoval i k výtvarnému umění. Mimo jiné pak byl v roce 1990 spoluzakladatelem Ceny Jindřicha Chalupeckého, určené etablujícím se výtvarným umělcům. Sám se netajil tím, že se v oblasti výtvarného umění rád pohybuje, a dokonce i vlastnil díla několika významných tvůrců. Havel maloval zejména pro radost a z osobní potřeby. Dochovaných děl, ať již olejů, či kreseb, tak není mnoho. Většinu z nich věnoval svým přátelům. Talent zdědil zřejmě po matce Boženě Havlové, rozené Vavrečkové, jež byla absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze.
