Portrétoval královnu, s princem Williamem si hrál. Sochař Franta Bělský se dostal z Brna až k nejslavnější rodině světa

Reportážní dokument České televize Portrétoval jsem anglickou královnu od londýnského zpravodaje ČT Bohumila Vostala odhaluje strhující osud českého sochaře Franty Bělského, který bojoval s nacisty i komunisty a za studené války trávil s královnou Alžbětou II. a její rodinou dlouhé hodiny.

Video Dokument ČT24 Portrétoval jsem anglickou královnu
video

Dokument ČT24 Portrétoval jsem anglickou královnu

Zdroj: ČT24

„Udělal jsem portréty čtyř generací královské rodiny. Já se tak trochu stanu spojkou mezi světem smrtelníka a lidmi, kteří musí hrát roli nadlidskou. Žít v olympijských výškách. Často v pohádkovém prostředí,“ řekl sochař Franta Bělský v unikátní nahrávce rozhovoru s básníkem Ivanem Jelínkem pro československou redakci BBC v roce 1985, kterou čeští diváci mohou slyšet od té doby poprvé. Bělský zemřel v roce 2000 ve věku devětasedmdesáti let, dokument o něm vysílá ČT k jeho nedožitým stým narozeninám, které připadají na 6. dubna.

Jako český válečný veterán se stal královským rekordmanem. Portrétoval královnu matku, prince Philipa, Andrewa, Williama i Alžbětu II. „Není větší pocty pro jakéhokoliv umělce, který pracuje v Británii, než když má sezení s královnou,“ říká ředitel londýnské galerie Philip Mould Lawrence Hendra. Výročí spojených s neznámým osudem Bělského je tak více: letos například uplynulo 25 let od návštěvy Alžběty II. v Česku, královna také letos oslaví 95. narozeniny a princ Philip stovku.

Bělského osud řešil Beneš i Masaryk

Bělského příběh nezačal v komnatách Buckinghamského paláce, nýbrž v Brně. Rodina Bělského po okupaci v roce 1939 musela kvůli svému židovskému původu uprchnout z Československa do Londýna. Bělského babička zemřela ještě při transportu do Terezína, dalších dvacet bratranců, sestřenic, tet a strýců nacisté vyvraždili v koncentračních táborech. Franta Bělský se v Londýně zapsal na československou ambasádu jako dobrovolník do armády a čekal, až se dostane do Francie, kde působila československá armádní divize. Francouzská válečná kariéra ale netrvala příliš dlouho.

„Zachránil nás příkaz Winstona Churchilla, aby nás posbíralo několik lodí, co pluly Středozemním mořem. Já jsem byl na lodi Northmore, která byla z půlky plná uhlí. S dalšími asi sedmnácti sty vojáky. Bylo tam ubytování jen pro jedenáctičlennou posádku,“ popsal Bělský v nahrávce staré půl století pro Hlas Ameriky. Unikátní záznam byl po celou dobu v Churchillově muzeu v Americe a doposud nebyl v Česku zveřejněn.

Osud Bělského pak dokonce řešil prezident Edvard Beneš. Ministr obrany byl proti, aby Bělský nastoupil na Královskou kolej umění v Londýně. Bál se, že stipendia pak budou chtít využívat i další a oslabí to tříapůltisícovou exilovou armádu. Do sporu se vložil i ministr zahraničí Jan Masaryk v dopisu, který byl nyní po osmdesáti letech pro ČT odtajněn Vojenským ústředním archivem v Praze.

„Připadne stipendium těm, kteří se dobrovolné službě vojenské vyhnuli, a bude snad i napříště odpíráno těm, kteří se v dobách kritických chovali jako Čechoslováci?“ psal Masaryk Benešovi, jehož kancelář pak s názorem ministra souhlasila. Bělský se tak věnoval sochařství a například ve Westminsterském opatství vytvořil pamětní desku československým vojákům a letcům či parašutistům Josefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi v Praze.

Manželka se stala karikaturistkou

Po válce žil šťastně s ženou Margaret v Praze, pak ale přišel osmačtyřicátý rok a poměry se zhoršily. Komunistický režim začal trestat Bělského nevlastní bratry. Právníka Zdeňka Bělského nuceně vystěhoval z pražského bytu do Lovosic a připravil o hodnost plukovníka. Hrdinu ze západní fronty Otakara vyslýchala StB a KSČ ho označila za vesnického boháče.

Komplikace přišly i do umělcova života. Se svou ženou nesměli vydat knihu Svět za kanálem, která sice byla podle komunistické cenzury pravdivá, ale právě proto KSČ po Bělských chtěla, aby do ní vložili propagandu proti Anglii - což pár odmítl.

Komunistickou cenzurou zakázaný rukopis knihy Svět za kanálem
Zdroj: ČT

„Bylo jasné, že bychom se dožili dost nepříjemného osudu, kdybychom zase nevypadli,“ prohlásil Bělský. Smrt ministra zahraničí Jana Masaryka ho zasáhla a po druhé emigraci vytvořil a v Londýně vystavil jeho posmrtnou masku. Margaret se stala první karikaturistkou ve slavné Fleet Street, kde sídlily největší britské deníky, karikaturistku z ní předtím chtěl mít i režim v Československu, což odmítla.

Královna Alžběta II. byla korunovaná v červnu roku 1953. Hlavou anglikánské církve, ozbrojených sil a řady dalších zemí se stala v pětadvaceti letech. Byla to ovšem královna matka, kterou Bělský v 60. letech zachytil jako první z windsorské dynastie. Pro portrét jí mohl vybrat i šperky, a pak vytvořil i její podobiznu na pamětní minci.

Bělského podobizna královny matky na pamětní minci
Zdroj: ČT

Královna matka k Bělským jezdila tančit

S královnou matkou měl Bělský poměrně důvěrný vztah. Již dříve byl ostatně svědkem toho, jak Britům za války dodávala odvahu a po boku krále Jiřího IV. zůstala v bombardovaném Londýně. „Královna ke mně chodila, tehdy ještě byly poměry v Londýně tak zvláštní, že si ke mně mohla zajet autem bez doprovodu,“ uvedl. On kouřil cigarety a poslední královna Indie s manželkou karikaturistkou v kuchyni tančily bez bot na Edith Piaf.

Nebyla to ale jen královská rodina, jíž se Bělský věnoval. Pro Churchillovo muzeum v americkém Fultonu vytvořil sochu Winstona Churchilla při přehlídce československé armády v Anglii. Pomohl mu v tom i hollywoodský herec Douglas Fairbanks Jr., který znal královskou rodinu a na Bělského upozornil tvůrce Churchillova muzea v USA. Bělský vzpomínal na první setkání s Churchillem v armádě.

„Jednoho dne dorazil Winston Churchill. Zastavil se před každým vojákem, podíval se mu hluboce do očí, jako by ho hypnotizoval. Pak přišel ke mně. Bylo to, jako by to trvalo celou věčnost, když se na mě díval a já na něj. Řekl jsem si, že možná jednou udělám sochu tohoto muže,“ vzpomínal. Před půl stoletím byl Bělský osobně při převozu Churchillovy sochy do Ameriky. Byl to pro něj životní zážitek.

Churchillova socha v USA od Franty Bělského
Zdroj: America’s Churchill Museum

„Byl to zřejmě nejkrásnější let, na jakém jsem kdy byl. Obří letoun VC10 měl v prázdném trupu jen tu bednu a vzadu pár sedadel, kde jsme seděli já se ženou a několik dalších lidí,“ prohlásil. Hned po sametové revoluci ostatně pro Prahu vytvořil Churchillovu bustu. Ne každý Bělského model a socha však v Británii skončily na piedestalu. Některé jejich majitelé sešrotovali, jiné se ztratily, někdy se je podařilo zachránit.

Alžběta II. má „humor jako šotek“

V Londýně vytvořil jako první zahraniční umělec bustu admirála Cunninghama na Trafalgarském náměstí a rok po Chartě 77 i památník Janu Palachovi, u kterého se pak organizovaly protestní pochody směrem k ambasádě ČSSR v Londýně. Pak už mu diář zaplňovali další členové královské rodiny, například princ Philip, vévoda z Edinburghu, s nímž Bělský udržoval korespondenci a mluvil o válečných veteránech.

Snem snad každého portrétisty však je, aby mu seděla modelem královna Alžběta II. Bělskému se splnil. Vše se odehrálo v Buckinghamském paláci. „Já si vždycky myslím, kdo z toho má největší švandu, jsou moji přátelé. Pro mě to je prostě fuška,“ komentoval to Bělský.


Bělský si ve žlutém přijímacím pokoji během šesti sezení s Alžbětou II. nechal postavit plenty, aby ho při práci nerušily honosné dekorace. O královně říkal, že má „humor jako šotek“. „Je s ní vskutku vždy zábava,“ doplnil. Podle kurátora Bělského pozůstalosti Petera Cannona-Brookse byl Bělský dědicem českého klasického sochařství. „Jak královna, tak princ Philip se podepsali na model sochy. Co já vím, tak to je naprosto unikátní,“ říká.

Bělského největší úspěch nastal v 80. letech, kdy monarchie zažila oživení obliby. Syn královny princ Andrew, který tehdy působil jako pilot ve válce o Falklandy, docházel do Bělského ateliéru osobně. Bělský mohl také v 80. letech v Kensingtonském paláci zvěčnit prince Williama ve věku tří let.

„Já to musel dělat v dětském pokoji. Nejdřív, aby si na mě zvykli, aby se se mnou obeznámili, abych nebyl příliš cizím, tak jsem tam šel k nim na svačinu. Byla při tom princezna Diana. Nejdřív se mě zeptal, jestli jsem přišel s helikoptérou. To je pro něho obvyklý způsob cestování,“ sdělil Bělský s tím, že s malým princem při hraní lezl po podlaze a snažil se zachytit jeho výraz.

S královskou rodinou byl Bělský zachycen jen jednou, a to u Downing Street 10 při odhalení sochy lorda Mountbattena. Mountbatten byl velitelem spojeneckých vojsk v jihovýchodní Asii. V Irsku ho při atentátu zabili teroristé IRA. Bělský měl na sobě vojenské řády z 2. světové války, včetně českých. V normalizačním Československu se o tom muselo mlčet.

Jediný záběr Bělského s Alžbětou II. Na své československé válečné řády byl hrdý
Zdroj: Repro Channel 4

Bělský chtěl být „občanem světa“

Na konci života, už ve svobodné zemi, Bělský vytvořil památník padlým československým letcům RAF. Když princ Philip s královnou Alžbětou II. v roce 1996 navštívili Česko, vévoda z Edinburghu přijel i k památníku. O jeho autorovi tehdy Philip věděl víc než mnozí Češi. Bělský říkal, že do svých veřejných soch dával vzkaz v láhvi, časovou schránku.

V Americe otevřeli Churchillovu sochu po půl století. Vzkaz v láhvi zněl: „Jsem Franta Bělský, sochař, narozením Čech, adoptovaný Británií a aspirující na to stát se občanem světa.“ Jeho náhrobek přesto patří rodné zemi. Vytvořil ho Martin Jennings, autor slavné sochy spisovatele George Orwella před londýnským sídlem BBC. Bělský odpočívá na hřbitově právě hned vedle Orwella.

„Byl jsem pověřený udělat náhrobek jeho vdovou, význačnou sochařkou Irenou Sedleckou. Upřesnila, a možná to bylo jeho přání před smrtí, aby měl vzadu českého lva. Byla to pro mě čest,“ říká Jennings. Podle Canona-Brookse byl Bělský nejdůležitějším umělcem s českými kořeny, který pracoval ve Spojeném království, od Václava Hollara z poloviny 17. století.

Video 90’ ČT24 - Britská královská rodina a její postavení v dnešním světě
video

90' ČT24: Britská královská rodina a její postavení v dnešním světě

Zdroj: ČT24

„Vždy považuji za samozřejmé, že se hlásím ke svému českému původu. To je přece něco, na co můžu být vskutku hrdý. My tu máme výtečnou reputaci. V atletice, v kultuře. Náš vliv na mnohé dění je jistě neúměrný našemu počtu,“ říkal Bělský.