Vyrovnání s komunistickou minulostí české společnosti potrvá ještě dvacet let. V Interview ČT24 to řekl ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Miroslav Vaněk, podle kterého to bude možné teprve ve chvíli, kdy se Češi ke komunistické čtyřicetileté periodě nebudou vztahovat emotivně.
Nejnovější vlnu debat o komunistické minulosti České republiky vyvolalo tento týden rozhodnutí státního zástupce ukončit trestní stíhání bývalého socialistického premiéra Lubomíra Štrougala a někdejšího ministra vnitra Vratislava Vajnara.
Kriminalisté je z popudu Platformy evropské paměti a svědomí vinili z toho, že měli informace o střelbě proti lidem, kteří se před rokem 1989 pokoušeli překonat státní hranici. Podle žalobce ale oba politici trpí duševní chorobou, která jim trvale znemožňuje smysl trestního stíhání chápat; Štrougalovi je bezmála šestadevadesát, Vajnar oslavil devadesátiny.
„Pokud měl být soud, měl být před třiceti lety – a ne teď. Pokud tady mělo být účtování za záležitosti, které se týkaly střílení na hranici, tak se mělo rozhodovat mnohem dříve,“ komentuje případ neproběhlého soudu s komunistickými prominenty ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Miroslav Vaněk – a jedním dechem dodává, že radikální řez nebyl v polistopadovém Československu možný.
Bez kolektivní viny
„V roce 1989 jsme neuplatnili princip kolektivní viny. Pak by to (poměry) možná bylo jiné, ale ono to nešlo – Václav Havel byl zvolen komunistickými funkcionáři, Marián Čalfa byl bývalý komunista, lidé z vrcholných pozic komunistické strany přešli do jiných stran, kde zas dělali vrcholnou politiku,“ konstatuje historik.
„Stav, který jsme si nastavili, je daný a s ním musíme žít,“ dodává. Zvolená cesta byla (k jeho spokojenosti) nekrvavá a nekonfliktní, vede ale i ke komplikovanějšímu vyrovnávání se s minulostí, což se projevuje mimo jiné tím, že jediný odsouzený vysoce postavený komunistický politik byl pražský stranický šéf Miroslav Štěpán.
- V roce 1990 uložil soud 2,5 roku vězení bývalému šéfovi městského výboru KSČ v Praze Miroslavu Štěpánovi. Uznal jej vinným ze zneužívání pravomoci veřejného činitele při protirežimní demonstraci v říjnu 1988. Štěpán dal tehdy pokyn použít proti účastníkům vodní děla a granáty se slzným plynem. Po odpykání poloviny trestu byl Štěpán podmínečně propuštěn. Zemřel v březnu 2014.
- Nakrátko se za zdi věznice dostal i předlistopadový ministr vnitra František Kincl, jemuž soud v roce 1992 uložil tříletý trest odnětí svobody kvůli nezákonnému zadržování občanů před listopadem 1989. Ke 3,5 a čtyřem letům vězení byli v témže procesu odsouzeni i někdejší šéf kontrarozvědky Karel Vykypěl a Kinclův náměstek Alojz Lorenc, poslední šéf StB. Ten uvěznění v ČR unikl díky slovenskému občanství. Slovenské soudy mu později za týž čin uložily podmíněný trest.
- V hledáčku justice byl po roce 1989 také někdejší premiér a ministr vnitra Lubomír Štrougal. Vždy ale vyšel bez úhony. Až k soudu se v prosinci 2001 dostala žaloba, podle níž Štrougal jako ministr vnitra v roce 1965 neodeslal prokuratuře určitý spis, a tím překazil potrestání skupiny příslušníků StB obviněných z vražd odpůrců režimu na konci 40. let. V červenci 2002 jej soud ale obžaloby zprostil.
- Později policie Štrougala podezírala ze spáchání trestného činu za to, že jako ministr v letech 1961 až 1965 nezabránil použití vysokého napětí v elektrických zátarasech na západní hranici, v důsledku čehož měl být odpovědný za smrt 43 lidí. Obviněn ale z ničeho nebyl a případ byl v únoru 2006 promlčen a vyšetřování skončilo.
- Jediným z bývalých vysokých činitelů KSČ, který byl odsouzen v souvislosti s okupací Československa v roce 1968, byl Karel Hoffmann. V červnu 2003 mu soud vyměřil čtyřletý trest za zneužití pravomoci veřejného činitele. V říjnu téhož roku pak vrchní soud jeho počínání překvalifikoval na sabotáž a trest mu prodloužil o dva roky (na základě amnestie z roku 1990 mu byl trest snížen na čtyři roky). Hoffmann strávil ve vězení necelý měsíc, po 25 dnech byl kvůli zdraví propuštěn na svobodu. Zemřel v únoru 2013.
- Obžalobě z vlastizrady související s rokem 1968 čelili i bývalí vysocí komunističtí funkcionáři Miloš Jakeš a Jozef Lenárt (zemřel v únoru 2004). V roce 2003 je ale odvolací soud definitivně zprostil viny. Kvůli podezření z vlastizrady bylo původně obviněno dalších deset bývalých komunistických činitelů a představitelů předlistopadových bezpečnostních složek. Jejich trestní stíhání ale bylo postupně zastaveno, jeden z obviněných zemřel.
- Před soudem stanul v roce 2001 i předlistopadový federální ministr vnitra Jaromír Obzina, který čelil obžalobě z podílu na akci Asanace zaměřené v 70. letech na šikanování disidentů. Podle obžaloby měl nařídit příslušníkům StB, aby donutili některé signatáře Charty 77 k podání žádosti o vystěhování z Československa. Obzina zemřel v lednu 2003, jeho čtyřem spoluobžalovaným, bývalým vysokým činitelům vnitra, soud vyměřil podmíněné tresty.
- Před lety byla zastavena kauza týkající se vyzbrojování někdejších Lidových milicí. V případu figurovali vedle Štrougala a Hoffmanna původně i Jakeš s Lenártem. Obvinění se týkalo i dalších prominentů z doby před listopadem 1989 – bývalého místopředsedy federální vlády Josefa Korčáka a exministra obrany Milána Václavíka. Ten byl již v roce 1996 kvůli zdravotnímu stavu omilostněn.
- Koncem listopadu 2019 policejní Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu zahájil stíhání Jakeše, Štrougala a exministra vnitra Vratislava Vajnara. Klade jim za vinu zneužití pravomoci, a to v souvislosti s používáním střelných zbraní na československých hranicích. Kriminalisté tvrdí, že kvůli nečinnosti tří funkcionářů bylo od března 1976 do konce roku 1989 zastřeleno či roztrháno psy devět lidí, kteří se snažili překročit československé hranice. Státní zástupce stíhání zastavil.
- Zdroj: ČTK
Vnitřní záležitost nás samých
„Vyrovnání s minulostí nemusí být vždycky o největších rybách,“ podotýká Vaněk s tím, že tento podstatný proces beztak spíš než na politických plénech či v soudních síních probíhá uvnitř každého jednotlivce. „Vyrovnání s minulostí je vnitřní záležitostí nás samých – těch, kteří žili v dané době. Sám sobě musí člověk říci, co dělal špatně.“
Proces účtování s komunistickou minulostí nicméně podle akademika ještě zdaleka neskončí. „Vyrovnání se s minulostí je ještě na dalších dvacet let. Kdybychom to pojali biblicky, (ke zúčtování dojde) až mrtví pochovají své mrtvé. Až nás minulost nebude vzrušovat, až budeme nad věcí a mluvit bez toho, že bychom měli vnitřní konotace.“
