Sedmičlenná skupina skautů z Podkrkonoší se v létě 1949 pokusila utéct za hranice – komunistický režim jejich hnutí zakázal a členům hrozila perzekuce. Plán na emigraci ovšem skončil v Jizerských horách krvavým přepadením bezpečnostními složkami, při kterém dva skauti zemřeli a další čekalo mnohaleté vězení. Od policejní „operace Jizerka“ uběhlo 24. července sedmdesát let, a třebaže přesné místo tvrdého zásahu není známé, stopy po akci Státní bezpečnosti se objevují dodnes.
Na sedmero skautů vystříleli tři tisíce nábojů. Od komunistické operace Jizerka uběhlo 70 let
Skupina skautů z Železného Brodu, z nichž bylo většině kolem osmnácti, čekala na převaděče ve stanech na odlehlém místě nedaleko Smědavy v Jizerských horách. Odsud měli zamířit na Šumavu a uprchnout do Západního Německa. To ještě netušili, že nečekají na vhodnou příležitost opustit zemi, ale na komando příslušníků Sboru národní bezpečnosti (SNB) a Státní bezpečnosti (StB).
Přeživší Radomil Raja je přesvědčen, že úmysl a místo tábořiště skautů prozradil Jiří Hilger. Ten měl pověst agenta západní rozvědky, jenž díky svým kontaktům na převaděče měl skautům pomoci překonat hranice. Podle Raji byl ale Hilger agentem hned dvojitým – a spolupracoval s StB.
Sedmdesát proti sedmi
Třiadvacátého července večer se policisté rozhodli, že zaútočí. Proti sedmeru skautů vyrazilo brzy ráno nejméně sedmdesátičlenné komando, vybavené mimo jiné i těžkými kulomety.
Stany obklíčili a nejprve je prostříleli. Pětatřicetiletý vedoucí skautského oddílu Jiří Haba (jediný starší člen výpravy) kvůli zraněním nedokázal stan opustit a podle svědectví Raji sáhl po pistoli, aby krycí palbou poskytl ostatním možnost utéct. Policisté ho spolu se stanem rozstříleli kulometem.
Zbytek skautů se vzdal a komando je donutilo lehnout na zem. Poté vypálili i na tyto bezbranné, o život ranou do zad přišel Tomáš Hübner. Další krveprolití zastavil pokyn jednoho z velitelů. „Klid, soudruzi, neprasečte, potřebujeme také nějaké živé,“ zněl podle Raji povel.
Oficiální zpráva StB ze zásahu uváděla, že Hübnera zastřelil skautský vedoucí Haba, který poté spáchal sebevraždu.
Vedle mne zastřelili Tomáše Hübnera ze Železného Brodu, mladého kluka, kamaráda ze skautského oddílu. Mě postřelili do obou nohou. Pepíka Veselého, Jindru Kokošku také postřelili. Takže tam vypálili několik zásobníků, z toho do našich těl nejméně sedm ran.
Připravené procesy
Živé potřebovali komunisté pro další z inscenovaných monstrprocesů, který nakonec skončil mnohaletou nucenou prací v uranových dolech. Za nesmyslné trestné činy dostali skauti tresty ve výši dvaceti, deseti a osmi let.
Když akce Jizerka, zaměřená na diskreditaci a likvidaci skautského hnutí, skončila, nastalo v Železném Brodě, odkud skauti pocházeli, i v jizerskohorských obcích rozsáhlé zatýkání. Během něj policie zadržela čtyřicet lidí, z nichž někteří byli později propuštěni.
Mnoho dalších, včetně těžce zraněného Raji či nezletilých chlapců z okolních obcí, kteří skautům poskytli potraviny, muselo do vězení od několika měsíců po dva a půl roku. Odsouzeným bylo v té době mezi patnácti až dvaceti lety.
Zkrvavená plachta v garáži
Poloha skautského tábořiště, kde k zásahu policistů došlo, zůstává dodnes neznámá. Najít toto místo se nyní snaží liberecký kriminalista Pavel Karmazín s pracovníky dvou zdejších muzeí. Doufají, že se jim podaří vyjasnit některé otázky, které tragédii dodnes doprovází. Jedním z jejich posledních objevů je plachta, na které, jak se domnívají, zasahující komando odneslo jednoho ze zastřelených skautů.
„Je na nás, abychom potvrdili, nebo vyvrátili, že je to opravdu ten autentický předmět, který už má muzejní hodnotu,“ uvedl Ivan Rous ze Severočeského muzea v Liberci, jenž na projektu spolupracuje.
Plachtu nalezli díky spolupráci s místním Jizerskohorským technickým muzeem, složená ležela v garáži v Bílém potoce. Rozbor ukázal, že na ní jsou stopy lidské krve. „Analýza byla úspěšná a DNA profily jsou vhodné pro porovnání s rodinnými příslušníky předpokládané oběti či obětí,“ řekl genetik Daniel Vaněk. Podle Rouse se nyní snaží dohledat příbuzné obou zemřelých.
Kříže připomínající akci Jizerka
Zásah provázejí i další nejasnosti. Podle kriminalisty Karmazína největším otazníkem je, zda-li šlo o vyprovokovanou akci Státní bezpečnosti, nebo neplánovaný zásah tehdejšího Sboru národní bezpečnosti.
Při pátrání vychází Karmazín z výpovědí žijících účastníků přestřelky i vyšetřovacích a soudních spisů. Nejsou ale podle něj kompletní, a úplné pravdy se už zřejmě dopátrat nedá. „Hypotézu můžeme stanovit s velkou pravděpodobností, ale na sto procent to nebudeme moci říci nikdy,“ dodal. Pokud by se ale podařilo dopátrat se místa tragédie, pomohlo by to objasnit alespoň některé nejasnosti.
Tři tisíce nábojů
Dnes zátah proti skautům připomíná dvojice spojených křížů nedaleko silnice ze Souše směrem na Smědavu. Před sedmdesáti lety ale na tomto místě skauti netábořili. „Místo se snažíme dohledat, protože tam bylo vystřeleno přes tři tisíce nábojů. Problém je, že změny v terénu kvůli kalamitní těžbě jsou obrovské. Výzkumy už probíhaly v roce 2008 a 2009, nezávisle na nás, s negativním výsledkem,“ uvedl kriminalista.
Podle Rouse je potíž v tom, že pro kalamitní těžbu se v 80. letech používala v této lokalitě těžká technika a původní terén může být přeorán až do hloubky tři čtvrtě metru. „Celé místo je i kontaminováno odpadem těžby, což jsou úlomky různých řetězů a podobně,“ doplnil Rous.
Je proto přesvědčen, že při hledání nebudou stačit klasické detektory kovů. „Budeme se snažit nasadit geofyzikální metody, jako je magnetometr, a budeme doufat, že tam zbyla třeba nějaká odpadní jáma, ve které jsou vyházené konzervy nebo něco podobného. To znamená, že tam bude větší objem železa, který bychom mohli detekovat,“ zakončil Rous.