Rozhovory s lídry kandidátek do evropských voleb: Vít Jedlička (Svobodní)

Před volbami do Evropského parlamentu přináší ČT24 rozhovory s lídry všech kandidátek, které se o mandáty ucházejí. S číslem 25 kandidují Svobodní, Liberland a Radostné Česko – ODEJDEME BEZ PLACENÍ, do voleb je vede Vít Jedlička. Rozhovor s ním vedl Tomáš Drahoňovský.

Video Studio ČT24
video

Rozhovor s lídrem kandidátky Svobodní Vítem Jedličkou

Stejná otázka pro všechny lídry kandidátek: Jedno téma, které je pro vás osobně prioritní, pokud se dostanete do Evropského parlamentu?

Máme těch témat pět, ale to prioritní téma je nepřijetí eura. My víme, že ta situace je turbulentní. Nevíme – i když premiér říká, že nechce euro – tak to není úplně jistá záležitost, ale je to velké ohrožení české suverenity. Je to velké ohrožení těch ohromných devizových rezerv, které česká centrální banka nastřádala, ale je to jenom jedno z pěti témat, která razíme.

Můžeme k euru klidně konkrétně. Proč máte za to, že by k tomu nutně v příštích letech muselo dojít? Všechny politické reprezentace zatím říkaly, že euro v dohledné době nebude, a teď ostatně nesplňujeme ani všechna kritéria pro přijetí eura.

To je jasné, ale na druhou stranu víte, že pan premiér je teď pod velkým tlakem Bruselu – především kvůli dotacím. V podstatě ho ta politická třída a Komise drží. Nikdy nevíme, co se od takového člověka dá čekat, a samozřejmě my ten závazek přijmout euro máme. Na rozdíl od Velké Británie nebo Dánska jsme si nevyjednali výjimku a v podstatě  k tomu rozhodnutí může dojít bez nás, což je trošku zvláštní situace, ale je to tak. Lidi tomu nechtějí věřit, ale už jenom tím, že jsme do Evropské unie vstoupili, jsme ten závazek přijmout euro přijali…

V případě, že budeme plnit všechna kritéria, což neplníme…

Můj předchůdce Petr Mach pro to udělal docela dost v Evropském parlamentu, aby nějakým způsobem začal vyjednávat výjimku právě i pro Českou republiku. Na druhou stranu z těch zemí, které vstoupily do eura a neplnily podmínky, byla celá řada. Takže to není vůbec to hlavní kritérium. Víte, že věci v Evropské unii většinou nejsou takové, jako jsou na papíře.

Když budeme pokračovat v tematice, která je proti užší integraci, jak ostatně hovoří těch pět vašich pravidel, tak ten absolutní krajní bod – vystoupení Česka z Evropské unie – pro vás připadá v úvahu, nebo nikoli? Pokud ano, tak za jakých podmínek?

Určitě, určitě, určitě a my říkáme, v roce 2024 je první reálný termín na to, učinit takový krok. A velmi nám vadí, když se říká, že vůči EU není alternativa. Samozřejmě, že je – Švýcarsko nám už nějak od roku 1990 nabízelo členství v Evropském sdružení volného obchodu (EFTA). A to si myslím, že je pro nás klíčová instituce, protože ztělesňuje všechno to, co podle mě Češi od evropské integrace chtějí. Je to ta spolupráce, volný obchod a tyhle všechny věci jdou dělat bez padesáti tisíc úředníků v Bruselu.

EFTA má pouze devadesát úředníků, já jsem tam byl před čtrnácti dny. Šel jsem tam vyjednávat, samozřejmě bez mandátu, ale ptal jsem se, za jakých podmínek by Česká republika vstoupit mohla. A skutečně to není žádný problém. I v dnešní době by EFTA přijala Českou republiku a mohli bychom být v tom správném sdružení. Společně s Norskem, Švýcarskem, Lichtenštejnskem a Islandem, nejspíš i Velkou Británií bychom mohli vytvořit jakousi novou formu evropské integrace. 

A není to tak, že těch úředníků je více proto, že na úrovni Evropské unie se tvoří klíčová legislativa, kterou potom EFTA je povinna dodržovat v okamžiku, když chce vstupovat na jednotný trh a obchodovat podle pravidel, která zkrátka určuje ten početnější celek?

Ne, tak to není. Švýcarsko není členem EHP (Evropského hospodářského prostoru, pozn. red.) a svoje vztahy si určuje bilaterálně. To je taky naším cílem, aby se Česká republika dostala do lepšího stavu než Norsko, protože kdybychom se dostali do toho stavu co Norsko, tak můžeme zrušit nějakých až osmdesát procent legislativy. Bohužel ta nejdražší by současně platila, ale naším cílem je samozřejmě zbavit se té legislativy, té nejdražší legislativy, co nejdřív, protože to je ohromná zátěž pro Čechy.

My jsme si to vypočítali. Evropská komise sama počítá, že čtyři procenta HDP padnou na náklady, které způsobuje evropská byrokracie. Dneska je to skoro 300 tisíc papírů, nikdo ani netuší, kolik těch papírů vlastně je. Už to nikdo není schopen spočítat a je to taková ta salámová metoda, kdy ty věci postupně přibývají.

Jestli chcete tu nejdražší věc, tak samozřejmě je to podpora obnovitelných zdrojů – je to 45 miliard za minulý rok. Je to víc než nám Evropská unie v minulém roce poslala. Takže já jsem vždycky strašně na vážkách, když slyším, jak dostáváme víc peněz z EU, než kolik jsme tam poslali, když vidím všechny ty nepřímé náklady, které nás Evropská unie stojí, o kterých se nikdo nebaví.

Teď je ale otázka – a to je otázka na vás, zda to máte spočítáno, kolik by stála případná transformace celého legislativního systému, odříznutí se od evropských pravidel, tvorba separé nových zákonů… My to vidíme ve Velké Británii. Pravda, jedním zákonem se odřízla legislativa, ale musí se vytvořit zcela nová. Když argumentujete dvěma a půl biliony korun, máte spočítán i tento náklad? A jak dlouho by to trvalo?

Tak samozřejmě to může být postupně. My nemusíme ty zákony rušit naráz, ale pokavaď chceme mít prosperující Českou republiku a bylo nám slibováno, že do sedmi let doženeme Německo – nic takového se nestalo. Ekonomicky jsme nedohnali Německo ani o píď.

Kdybychom chtěli být takový Singapur na evropské půdě, tak bychom se těchto zbytečných regulací museli zbavit. Museli bychom i výrazně snížit daně, abychom Německo skutečně mohli dohnat, takže jsme neměli v roce 2004 vstupovat do Evropské unie, ale měli jsme se zařídit, měli jsme vstoupit tehdy do EFTA a zařídit se po svém. Udělat z České republiky takový daňový ráj.

Do které frakce by případně vaše kandidátka chtěla vstoupit? Hlásíte se k reformě Evropské unie, ale třeba ODS kritizujete, že reformovala bez výsledku. Kam byste směřovali?

My Svobodní jsme posledních pět let byli součástí frakce Evropa svobody a přímé demokracie. V tom samozřejmě chceme pokračovat, ta frakce neskutečným způsobem posílí poté, co Británie neodešla. Jak jste možná slyšel, strana Brexit má dneska víc než třicet procent – skoro třikrát víc, než mají konzervativci…

Podle průzkumů nejsilnější, ano.

Moc se o tom nemluví, ale dochází tady k revoluci v celé Evropské unii, která začíná právě ve Velké Británii. Je to takový rebelismus proti establishmentu, který se snaží z Evropské unie vyrobit superstát, a vidíte, že se to na jedné straně rozkládá. Myslím si, že právě Británie bude pěkný příklad toho, jak suverénní stát může být velmi ekonomicky prosperující.