Brusel – Jednat, ovlivňovat, rozhodovat. Tak zní ústřední heslo kampaně k letošním volbám do Evropského parlamentu. Už o tomto víkendu se ukáže, jestli Evropany nalákalo k volebním urnám. Kde se ale bere nezájem o unijní problematiku? Může být způsoben i nedostatečným a nekvalitním pokrytím evropských témat v národních médiích, jak zaznělo ve speciální debatě Václava Moravce Uvnitř Evropy, kterou vysílala ČT24 přímo z Bruselu.
Od roku 1979 se účast ve volbách do Evropského parlamentu neustále snižuje. Jestli letos tvůrci eurokampaně zabodují, bude to historický úspěch. Mobilizační kampaň stála Unii více než 400 milionů korun. Je sice levnější než ta minulá, klade si ovšem mnohem ambicióznější cíl – přesvědčit obyvatele osmadvaceti členských států, že tentokrát je to jiné.
„Evropské volby se z tohoto pohledu stávají normálními. Lidé mají možnost volit nejen členy Evropského parlamentu, ale taky pomůžou zvolit předsedu Evropské komise, který je něco jako premiér vlády EU,“ vysvětluje mluvčí Evropského parlamentu Jaume Duch.
Konzervativci a euroskeptici se boje o křeslo šéfa Evropské komise odmítli účastnit. Největší politické skupiny jako lidovci, socialisté, liberálové, zelení nebo krajní levice své lídry naopak postavily. O hlasy voličů dokonce bojovaly v televizních a rozhlasových debatách. Recenze na jejich výkony přitom nešetřily kritikou. Ta jim vyčítala především neschopnost vysvětlit věci jednoduše a vymanit se z eurobyrokratické bubliny.
Myšlenku eurodebat hájí třeba bruselský list New Europe. Jeho novinář Andy Carling si uvědomuje, že nezájem voličů – a tím i médií – je dlouhodobý a platí pro celou EU. „Pro Evropu je to problém. Přichází proto s novým pokusem, jak to dělat. Je to experiment. Myšlenka mít vedoucího kandidáta za každou politickou skupinu, co cestuje přes celou Evropu, je podle mě velmi dobrým krokem,“ říká Carling.
Debaty přesto netáhnou. Všechny velké televize od Francie přes Británii, Itálii, Španělsko nebo Německo jim odmítly dát prostor v hlavním vysílacím čase na nejsledovanějších kanálech. Objevily se tak jen v programech zpravodajských a parlamentních televizí.
Novinařina uvězněná v národních hranicích?
Z čeho pramení tento nezájem Evropanů o evropské otázky? Podle expertů k němu přispívají samotná média, a to tím, že evropská témata vytěsňují na okraj. „Všechna evropská média – nezávisle na tom, z kterého jsou státu – píšou o Evropské unii do jisté míry jednostranně. Negativní zpráva je vždy příjemnější než zpráva pozitivní,“ domnívá se Alena Sobotová, doktorandka Institutu evropských studií při Svobodné univerzitě v Bruselu.
„Je to do jisté míry dáno komplikovaností evropských otázek. Je to dáno také tím, že Evropská unie postrádá tzv. zpravodajskou hodnotu mnohem víc než jiná témata. Novinařina do jisté míry stále zůstává národně ukotvena,“ dodává Sobotová.
Bývalý bruselský zpravodaj ČTK Karel Barták připomněl, že hlad po informacích týkajících se evropských témat byl v Česku mnohem vyšší před vstupem do Unie v roce 2004. „Lidé byli zvědaví na to, kam vstupujeme, byli zvědaví na to, co nám to přinese,“ vzpomíná Barták, který nyní působí na Generálním ředitelství Evropské komise jako koordinátor programu Kreativní Evropa. Po roce 2004 se podle něj naopak zvyšovala poptávka po zpravodajství co nejstručnějším a nejpovrchnějším. „Tento trend v podstatě pokračuje do dneška,“ říká.
Výsledkem je, že česká média nejsou v Bruselu téměř zastoupena – stálé zpravodaje tam má pouze Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář. Například německá média mají podle Sobotové v Bruselu 130 zpravodajů. „Pro některé státy je post bruselského zpravodaje stále důležitý. Pro nás už to zdaleka neplatí,“ poznamenala akademička.
Bývalý novinář a kariérní diplomat Karel Kovanda míní, že nízký počet tuzemských novinářů působících v Bruselu souvisí s přístupem naší politické reprezentace k unijní problematice. „Kdo o tom ve vedení našeho státu chtěl kdy slyšet? Nezájem ze strany nejvyšších představitelů byl obrovský,“ postěžoval si nynější vedoucí kanceláře ČEZ v Bruselu.
Všichni tři účastníci diskuse se shodli na tom, že bez dostatečného zastoupení zpravodajů českých médií přímo na místě se publikum jen obtížně dostane ke kvalitním a úplným informacím o činnosti evropských institucí. „Čtenář se dozvídá, že nějaký Brusel nám něco diktuje, a už se nedozví, že náš ministr u toho seděl, když se o tom rozhodovalo,“ popsal důsledky Barták. „Pokud někdo chce podávat pravdivé a detailní informace o Evropské unii, musí mít zpravodaje v Bruselu,“ uzavřela Sobotová.
