„Vidíte, jak to v danou dobu ve společnosti chodí. Někdy je z toho člověk smutný, ale nenechá vás to pasivní,“ řekl ve středu Musil novinářům. Je mu 77 let, u Ústavního soudu strávil jedno kompletní desetileté období, rezignuje přibližně v polovině druhého období.
Musil řekl, že nikdy nerozhodoval na základě nátlaku nebo ovlivňování ze strany politiků, o kterém se v posledních týdnech mluví v souvislosti s Hradem. „Tím ale neříkám, že jsem nezaznamenal nějaké pokusy,“ uvedl.
Kdo Musila nahradí, není zatím jasné. Podle loni zveřejněných informací prezident Miloš Zeman nabídl kandidaturu prorektorovi Univerzity Karlovy Aleši Gerlochovi, jenž uvedl, že se k návrhu „kloní kladně“. Zeman už dříve naznačil, že má tři kandidáty a postupně je navrhne Senátu.
Jan Musil
Vedl katedru trestního práva pražské právnické fakulty, byl také rektorem Policejní akademie. U Ústavního soudu působil v letech 2003 až 2013 a poté znovu od 20. ledna 2014. Musil řešil více než 4000 kauz. Vyhlásil zatím přes 160 nálezů, často se týkaly jeho celoživotní specializace, tedy trestního práva, kde jinak Ústavní soud zasahuje spíše výjimečně. Po odchodu by měl opět působit na pražské právnické fakultě.
Zámek, lodní doprava i velezrada
K významným Musilovým nálezům patří zrušení verdiktu, na jehož základě stát vrátil zámek Opočno potomkům původních šlechtických majitelů. Zasadil se také o zrušení části zákona o vnitrozemské lodní dopravě, která měla s ohledem na údajný veřejný zájem zjednodušit výstavbu jezů na Labi.
Byl zpravodajem nálezu, jímž soud zrušil přísudkovou vyhlášku, která upravuje odměňování advokátů. Podle Musila měnila justici v inkasní agenturu. Jako zpravodaj připravil usnesení, jímž soud zastavil řízení o žalobě pro velezradu. Důvodem bylo to, že Klausův mandát vypršel.
I poražený názor má smysl
Mnohokrát se Jan Musil ocitl v menšině a ostatní soudci jej přehlasovali. V roce 2008 prosazoval zrušení zákona o stabilizaci veřejných financí, ostatní však měli jiný názor a kauzu převzal jiný soudce. V menšině zůstal Musil také v okamžiku, kdy soud zrušil zákon o zkrácení volebního období. Výhrady měl také k nálezu, jímž soud potvrdil církevní restituce. Poukazoval na neregulérní schvalovací proceduru, ale také na zvýhodnění církví oproti jiným subjektům.
Takzvané disenty neboli odlišná stanoviska mají podle Musila také svůj význam, ačkoliv jsou jen doplňkem nálezu. „Poskytnete minimálně nějaké argumenty, které později mohou být brány v potaz, a máte naději, že poražený názor třeba jednou zvítězí,“ uvedl Musil.
