Na místě bitvy u Lipjag nás místní komunisté nevítali, říká vnuk generála Petříka

Československé legie a jejich vojenské úspěchy v bolševickém Rusku výrazně přispěly k uznání samostatného Československa západními státy v roce 1918. Jedním z významných střetů legionářů s rudoarmějci byla bitva u Lipjag, po níž ztráty Rudé armády padesátkrát převyšovaly ztráty na straně legií. O historické události přišel do Událostí, komentářů pohovořit Václav Petřík, vnuk jednoho z československých generálů Karla Václava Petříka. 

Video Události, komentáře
video

Události, komentáře: Vnuk generála Petříka o bitvě u Lipjag

Pane Petříku, váš jmenovec vstoupil do České družiny už v roce 1914, to znamená na začátku války. Významný podpis zanechal například ve vedení bitvy u Lipjag nedaleko Samary o čtyři roky později, v červnu roku 1918. Čím byla právě tahleta bitva tak výjimečná?

Podle mého názoru spočívá výjimečnost bitvy v tom, že část našeho armádního sboru tam bojovala proti obrovské přesile bolševické armády, nebo možná bych spíš měl říct, že ta výjimečnost byla v tom konečném výsledku. Naši legionáři se nesetkali s bojem proti přesile během té války poprvé.

Jaké byly tedy počty obětí na obou stranách?

Našich legionářů šlo do bitvy asi 1600, proti nim stálo 4000 bolševiků, to znamená téměř trojnásobná přesila. Po bitvě je 26 padlých legionářů, někteří pak ještě zemřeli na následky zranění. Na druhé straně je ale zabitých 1500. To je, myslím, věc, kterou si asi dokážeme jenom dost těžko představit, že je vůbec možná.

Velmi těžko si to dokážeme představit. V čem vy vidíte důvod onoho nepoměru?

Bylo to způsobeno tím, že v červnu roku 1918 se vlastně bitvy u Lipjag zúčastnila pouze Penzenská skupina. Ty ostatní skupiny byly roztříštěné po celé magistrále vlastně až do Vladivostoku a poručík Čeček, který té Penzenské skupině velel, neměl možnost mít k dispozici vojáků víc.

Vy jste v Rusku byl nedávno.

Ano.

Jak to bojiště vypadá teď?

Z bojiště v podstatě nezbylo vůbec nic. Pouze železniční stanice Lipjagy je zachována, i když samozřejmě ne v podobě, ve které byla původně. A jinak na místech původního bojiště dneska stojí vlastně město Novokujbiševsk, které vzniklo v roce 1946. Těžko bychom tam hledali jakékoliv místo, které by nám tu historii mohlo připomenout.

Jak to na vás působí, když jste tam přijel a víte, že tohle je místo, kde váš předek bojoval?

Je to samozřejmě velmi silný pocit. Já jsem ho trošičku chtěl srovnávat s pocitem, když jsem se dostal na zborovské bojiště. U Zborova to moje očekávání bylo několikanásobně překonáno v tom lepším slova smyslu. A tak jsem si udělal možná nějaké iluze, že tady u Lipjag to bude stejné.

Ale bohužel jsme se tam setkali s reakcí místních komunistů, která nebyla vůči naší přítomnosti zrovna přívětivá.

Jak si to vysvětlujete?

Město vzniklo až v roce 1946, tak myslím, že těžko můžou jeho obyvatelé nazývat naše legionáře nějakými vrahy nebo teroristy, protože žijí tak trochu v nevědomí. Ale kdyby měli ucelené poznatky a věděli, jak se skutečně celá situace odvíjela, možná že bychom se setkali s úplně jinou reakcí.