Někdejší Československo bylo po roce 1945 jedinou zemí východního bloku, kde nebyla rozmístěna sovětská vojska. To se však změnilo po okupaci země vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Jednotky z Maďarska, Bulharska a Polska sice postupně československé území opustily, sovětská vojska zůstala téměř 23 let, až do června 1991. Jejich pobyt byl legalizován smlouvou, kterou vláda přijala před 50 lety, 16. října 1968 v Praze.
„Dočasný pobyt“ sovětských vojsk vláda schválila před půlstoletím. Trval 23 let
Události: Před 50 lety vlády podepsaly smlouvu o dočasném pobytu sovětských vojsk v Československu (zdroj: ČT24)
Na textu smlouvy o pobytu vojsk na území ČSSR se začalo pracovat na začátku října, kdy Alexander Dubček, Oldřich Černík a Gustav Husák jednali v Moskvě o podmínkách dočasného umístění spojeneckých vojsk v Československu.
Černík to řekl po návratu bez okolků: „Pokud někdo žije v iluzích, že by na jaře měla vojska odejít, tak se jich zbavte. Nemůžeme říci, kdy odejdou, jde o roky. Zůstanou tu jen sovětská vojska, je dohodnuto, že se nebudou vměšovat do vnitřních věcí. Budou žít v prostorech.“ Ve stejném duchu promluvil i Dubček.
Dislokace jednotek Sovětské armády na československém území
Jednání o vlastním textu smlouvy pokračovala 14. a 15. října. Hned další den přijela sovětská delegace do Prahy a došlo k podpisu smlouvy. Stanovovala, že na území ČSSR dočasně zůstane „za účelem zajištění bezpečnosti zemí socialistického společenství před sílícími revanšistickými snahami západoněmeckých militaristických sil“ část sovětských vojsk, která se právě v Československu nacházela. Zbytek sovětských sil spolu s bulharskými, maďarskými, východoněmeckými a polskými vojsky měl odejít do dvou měsíců.
Předseda rady ministrů SSSR Alexej Kosygin a československý premiér Oldřich Černík podepisují dohodu o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk
Smlouvu doplňoval tajný protokol, který stanovil počet „dočasně umístěných“ sovětských vojsk na 75 tisíc. Pro jejich velení měla vzniknout Střední skupina vojsk, ve větších městech měla být ponechána vojenská velitelství. Protokol také obsahoval podmínky pobytu a určoval výcvikové prostory určené pro tato vojska: Mimoň, Mladou, Libavou, Lešť a Malacky.
Sovětští vojáci byli po celé zemi
Už 18. října pak bylo narychlo svolané zasedání Národního shromáždění, kterého se účastnilo 242 z celkem 300 poslanců a které smlouvu ratifikovalo. Pro smlouvu hlasovalo 228 poslanců, deset se zdrželo hlasování, jen čtyři hlasovali proti schválení. Byli to Gertruda Sekaninová-Čakrtová, František Kriegel, Božena Fuková a František Vodsloň. Téhož dne smlouvu podepsal i prezident Ludvík Svoboda.
Armády států východního bloku vstoupily na československé území těsně před půlnocí 20. srpna 1968 a bez vědomí tehdejších státních orgánů. V prvním sledu obsadilo republiku zhruba 100 tisíc vojáků, 2300 tanků a 700 letadel. Postupně se okupační vojsko rozrostlo až na 750 tisíc vojáků.
Invaze armád Varšavské smlouvy tak v podstatě ukončila takzvané pražské jaro – pokus československých komunistů o nastolení „socialismu s lidskou tváří“. V Československu poté začalo dlouhé normalizační období, které ukončil až listopad 1989.
Sovětští vojáci byli koncem 80. let rozmístěni v 67 posádkách v českých zemích a 16 posádkách na Slovensku. Počet lokalit s odloučenými jednotkami byl ještě vyšší. K oblastem, které měla sovětská armáda plně k dispozici, patřily i vojenské výcvikové prostory Mimoň-Ralsko, Libavá, Boletice a Kežmarok. Velitelství měla takzvaná Střední skupina vojsk ve vojenském prostoru Milovice-Mladá u Prahy.
Odchod vojsk byl mezi prvními požavky Listopadu
Po listopadu 1989 a pádu komunistického režimu byl jedním z prvních požadavků veřejnosti právě odchod všech sovětských vojsk. První sovětské jednotky sice Československo opustily již v květnu 1989, ovšem tehdy se jednalo pouze o plánované snížení počtu sil.
Sovětská strana nejdříve chtěla řešit otázku stažení svých vojsk v rámci evropského procesu, což československá vláda s premiérem Mariánem Čalfou odmítla. Již 26. února 1990 pak ministři zahraničních věcí Jiří Dienstbier a Eduard Ševardnadze v Moskvě podepsali dohodu o odchodu vojsk.
Oběti srpnové okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy
Koncem února 1990, kdy začal odsun, se v Československu nacházelo 73 500 vojáků a téměř 40 tisíc rodinných příslušníků. Bojový arzenál tvořilo mimo jiné 1220 tanků, 2505 bojových vozidel a obrněných transportérů, 1218 děl a minometů, 76 bojových letadel a 146 bojových vrtulníků. Poslední transport se sovětskými vojáky a technikou opustil území republiky 21. června 1991 a o šest dní později republiku opustil i poslední voják – tehdejší velitel generál Eduard Vorobjov.
Historici v knize Okupace 1968 a její oběti, která vyšla loni, zpřesnili počet obětí sovětské okupace v tuzemsku. Autoři knihy Prokop Tomek a Ivo Pejčoch uvádějí, že během pobytu okupačních vojsk v Československu zemřelo přes 400 lidí. Celkové československé pohledávky a požadavky v souvislosti se vstupem, pobytem a odchodem sovětských vojsk projednané československou federální vládou byly vyčísleny na téměř 14,8 miliardy korun.
Do likvidace ekologických škod na území, které využívala vojska SSSR, stát od roku 1991 vložil několik miliard korun a stále nejsou dokončeny. K nejzatíženějším lokalitám patří letiště Hradčany na Českolipsku, bývalý vojenský prostor Milovice a Jánská na Děčínsku.
Odsun sovětských vojsk z Milovic v říjnu 1990