Jednu z nejviditelnějších připomínek invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa představuje fasáda pražského Národního muzea. Proč sovětští vojáci na budovu začali pálit, historici dodnes s jistotou nevědí. El Grečkovy fresky, jak se poničení fasády začalo přezdívat, nezmizí ani po aktuální rekonstrukci budovy.
Dopoledne 21. srpna 1968 začali okupanti pálit na nejvýznamnější muzejní instituci v Československu. Historici stále přesně neví proč. Teorií se vyrojilo mnoho. Že by si okupanti spletli budovy, odborníci odmítají, stejně jako sovětskou verzi, podle níž z muzea začal pálit ostřelovač.
„Dá se důvodně předpokládat, že ve skutečnosti nešla střelba z Národního muzea, ale od Rozhlasu. A sovětští vojáci, kteří se domnívali, že po nich bylo stříleno, tak říkajíc vylepšili fasádu Národního muzea,“ říká Daniel Povolný z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.
Šrámům na budově se lidově začalo přezdívat „El Grečkovy fresky“ podle tehdejšího ministra obrany Sovětského svazu Andreje Antonoviče Grečka. „Netýkalo se to jen té fasády, střely samozřejmě lítaly i okny dovnitř,“ vylíčil ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
Viditelné záplaty nezmizí ani po aktuální rekonstrukci. Jejich kontury se v rámci prací uměle zdůrazňovaly a stopy na fasádě tak zůstanou jako memento. U vstupu navíc přibyla pamětní deska. „Budova je určitým symbolem srpnových událostí,“ uvědomuje si ředitel instituce.
