Už téměř 600 případů otrav rostlinami letos řešili toxikologové. Většinou květiny pozřou malé děti, pro něž jsou jedovaté byliny a bobule nejnebezpečnější. Pozorní by ale měli být i dospělí, třeba záměna medvědího česneku a ocúnu není ničím neobvyklým. V případě podezření na otravu by měli lidé identifikovat rostlinu a okamžitě kontaktovat toxikologické informační středisko.
Nejen houbou, otrávit se lze i květinou. Třeba jedovatý ocún se plete s medvědím česnekem
Kvůli nezvykle teplému počasí letos rostliny kvetou dříve. „Letos jsme zažili přímý přesun z plné zimy do plného léta, což rozhodně není standardní. Projevilo se to tak, že mnoho rostlin vykvetlo velice brzo a najednou,“ vysvětlila lékařka z Toxikologického informačního střediska Hana Farná.
Platí to i o rostlinách, které jsou nebezpečné. V přírodě již lze narazit na ocún, štědřenec, pryskyřník prudký nebo třeba hrachor a akát. A lidé se již stihli otrávit, jenom v květnu volali toxikology 179krát, z toho 119krát kvůli dětem. Od začátku roku pak toxikologové řešili už skoro 600 případů.
Třeba prudce jedovaté lusky štědřence, kterému se lidově říká zlatý déšť, se objevily dříve než obvykle. „Pro malé dítě může být toxická dávka už dva boby nebo pět atraktivních květů. Smrtelné otravy mohou u dětí být už po patnácti bobech,“ upozornila Farná.
Člověk již narazí také na hrachor. „Zjara jde hlavně o jeho příjemně vonící květy, červené, fialové a bílé. Není ale tak nebezpečný jako štědřenec, náhodné požití vyvolá jen mírné příznaky,“ informovala Farná s tím, že děti mohou lákat i jedovaté květy rododendronu. „Při náhodném požití jednoho květu nebo menšího listu stačí podat aktivní uhlí a tekutiny,“ poradila Farná.
Salát s prudce jedovatým ocúnem
Varovala, že lidem se může vymstít i sběr oblíbeného medvědího česneku. Snadno si ho totiž spletou s konvalinkou vonnou nebo prudce jedovatým ocúnem řečeným naháček. „Letos jsme řešili pět takových případů. Otrava ocúnem může být velmi závažná,“ podotkla Farná s tím, že v jednom případě si muž jedovatou rostlinu dokonce omylem přidal do salátu.
Ocún má zcela odlišnou jarní formu od té všeobecně známé podzimní. Jeho jarní forma vypadá skoro jako medvědí česnek, který má samozřejmě typickou česnekovou vůni, ale kdo se příliš nevyzná, nemůže se na to stoprocentně spoléhat.
Farná vyložila, že ocún obsahuje mitotický jed, alkaloid kolchicin, který narušuje proces dělení buňky. Proto způsobuje multiorgánové selhání. „Začíná to nevolností a zvracením. Někdo to může podcenit a potom dojde k selhání mnoha orgánů. Je to velmi nepříjemná otrava.“
Nejjedovatější rostlinou v Evropě je oměj šalamounek, endemit hor Českého masívu, který se krom České republiky vyskytuje jen v těsné blízkosti hranic na území okolních států. Příbuzné druhy však rostou v horských oblastech po severní polokouli. Rostlinu znali již staří Řekové.
Oměj šalamounek si lidé pěstují i na zahrádkách, byť je to především pro rodiny s dětmi ne zcela zodpovědné. „Má velmi krásné, hroznovité modré květy a ty se líbí dětem. Taková kytka ve váze není zrovna dobrý nápad, protože už intenzivnější dotyk může způsobit otravu,“ zdůraznila Farná, že květinu není nutné vysávat, jak chtějí činit některé děti.
Rulík zlomocný, který má také již od starověku špatnou pověst, si lidé pletou s planou třešní či višní. „Měli jsme i případ, že si ho spletli s borůvkami, ale to dost dobře nemohu pochopit, protože je to stromokeř,“ pozastavila se nad poněkud bizarní záměnou Hana Farná. Atropin a skopolamin v bobulích způsobují bušení srdce, zrudnutí kůže, rozšíření zornic a dokonce i halucinace.
Podobné alkaloidy obsahuje také velmi jedovatý durman, který se pro halucinogenní účinky i využívá. „Není nijak atraktivní, roste na smetištích, ale jeho pěstované odrůdy již atraktivní jsou. Jde o známé andělské trumpety,“ dodává s tím, že květ s půvabnými bílými květy roste v mnoha zahrádkách i sídlištích.
Studio 6: Sbírání rostlinek může být životu nebezpečné (zdroj: ČT24)
Vypláchnout ústa a volat toxikologa
Pokud mají rodiče podezření, že jejich dítě snědlo jedovatou rostlinu, neměli by situaci podceňovat. „Odstranit zbytky rostliny z úst, ústa vypláchnout a podat několik tablet aktivního uhlí. Pokusit se identifikovat rostlinu. Zajistit reprezentativní vzorek, to znamená například nejen samotné plody, ale celou větvičku i s listy. Popřípadě rostlinu vyfotit,“ popsala postup.
Následně je na místě kontaktovat Toxikologické informační středisko. „To je nutné v naprosté většině případů. Bez konzultace se rodiče obejdou jen tehdy, pokud jsou si jisti, o jakou rostlinu jde a o její neškodnosti. Mnoha rodičům už je známo, že například fíkusy, orchideje nebo ibišky nejsou toxické. Ovšem u většiny rostlin se běžně neví, zda a jak jsou toxické,“ dodala Farná.