Města se plní seniory. Jsou citliví na dehonestaci, chtějí kypící komunitní život i vyšší lavičky

„Seniorům komplikuje život všechno, co je dehonestuje nebo co je nebezpečné,“ shrnuje hlavní problémy městského života Lorman. Zároveň dodává, že radnice musí při zajišťování bezpečného města myslet na všechny generace. Nechtěl by se dostat do situace, kdy opatření usnadňující život seniorům ho budou ostatním generacím komplikovat. To by způsobilo zbytečné konflikty.

Drobným příkladem toho, co může pro seniory znamenat problém, který by mladší lidi asi nenapadl, je výška laviček. „Výška sedáku lavičky má být v určité výšce, abyste mohl dobře vstát, když vás bolí kolena. Pomáhají i opěráky pod ruce. Podívejte se po městě, kolik jich má sedáky nízko,“ upozorňuje Lorman.

Takových detailů jsou tisíce, a proto je důležité, aby je radní neřešili odděleně. „Stále se potřebujeme dostat k tomu, aby radnice nacházela koncepční řešení a nezabývala se jen jednotlivostmi,“ říká Lorman.

„Společně a s úsměvem jde všechno líp“

Ještě zásadnější než správné tvary a rozměry věcí ve veřejném prostoru je však atmosféra místa tvořená lidmi. „Je důležité, aby se místní komunity dohodly na tom, jak co dělat. To je, myslím, ze všeho nejdůležitější,“ říká Lorman a dodává, že každá lokalita vyžaduje specifická řešení. V historickém centru se osvědčují jiné recepty než na sídlišti.

Jedno ale mají lidé ve všech čtvrtích společné. Potřebují společenský život. Pro seniory platí, že čím blíž se odehrává, tím lépe. Lidé starší 70 let totiž podle Lormana tráví až 80 procent času v místě svého bydliště. „Nejdůležitější je, abyste měli cíl, pro který vám stojí za to ráno vstát a jít něco dělat,“ shrnuje Lorman.

Důležitá je samozřejmě i pohodlná doprava. Senioři kvitují s povděkem možnost jezdit v MHD za snížené jízdné nebo zdarma. Podle Lormana mají velkou pozitivní odezvu také dotované mikrobusy, které svážejí seniory na akce.

Specifický přístup politiků vyžaduje adaptace na překotný technologický pokrok posledních let. „Je strašně důležité, aby existovaly možnosti se s moderními technologiemi naučit, i když je člověku osmdesát let. Třeba Praha podporuje učení seniorů,“ říká Lorman. Rád by viděl, aby se toto téma dostalo i na celostátní úroveň a začalo se jím zabývat i ministerstvo školství.

Například kurzy práce s internetem mohou seniorům rozšířit obzory. A přinášejí i jeden důležitý vedlejší produkt, jsou totiž společenskou událostí. „Každý z nás potřebuje někoho, s kým může mluvit. Samota se dokáže zvrhnout v patologický stav,“ uzavírá Lorman.