Praha – Pokyn ke sledování okolí tehdejší manželky expremiéra Petra Nečase (ODS) Radky dostali zpravodajci z nejvyšších míst. V rozhovoru pro ČTK to řekl obviněný šéf Vojenského zpravodajství (VZ) Milan Kovanda s tím, že zpravodajci prověřovali závažné informace a plnili své úkoly správně.
Kovanda: Nejsem gauner, Nečasovou jsme sledovali kvůli závažným informacím
Kovanda nastupoval na VZ jaké šéf loni k 1. listopadu. Operativci už podle něj na úkolu ohledně Nečasové pracovali a považoval ho za zadání „z nejvyšších míst týkající se hrozby vůči státu“. Potvrdil sice, že exšéfce premiérova kabinetu Janě Nečasové - dříve Nagyové - předával výsledky sledování, odmítá ale, že by se dopustil něčeho nezákonného.
Situaci prý nebral „jako nařízení Nagyové nebo Nečase, ale jako impulz od předsedy vlády ČR a vrchní ředitelky kabinetu“. „Úkolem zpravodajství je získávat informace. Plnění úkolu je to, na čem je služba postavená,“ dodal. Nečasová mu prý na schůzkách řekla, že má premiér obavy, že se někdo motá kolem jeho ženy: „Hrozí tam nějaké nebezpečí a po Vojenském zpravodajství se chce, aby to potvrdilo, nebo vyvrátilo.“
Milan Kovanda: „Jestliže mi řeknou, že nemají důvěru v nikoho jiného, tak se ve mně probudí vojenská krev a pýcha a hrdost na organizaci. Že něco hrozí a je to na premiérovu manželku, tak je to prostě potencionální hrozba a pak to vnímám jako hrozbu pro tento stát.“
Na policii včera sedm a půl hodiny vypovídal další aktér v kauze - zpravodajec Jan Pohůnek. I on trvá na tom, že v případě Radky Nečasové šlo o takzvanou obranu proti sledování: „Byl vydán úkol zjistit možná bezpečnostní rizika, která by mohla hrozit paní Nečasové a rodině pana premiéra… Nejednalo se o zasahování do práv a svobod podle zákona, nebylo prováděno sledování,“ řekl České televizi po výslechu. „Byl mi vydán rozkaz a rozkaz jsem splnil. Byl jsem asi jediný důstojník v armádě, který je stíhán za uposlechnutí rozkazu,“ dodal. Na policii bude vypovídat i Ondrej Páleník, který šéfoval VZ před Kovandou.
Bývalý šéf vojenského zpravodajství Jan Pohůnek
Nečasovou chtěla podle žalobců sledovat bývalá šéfka kabinetu expremiéra Jana Nagyová (nyní Nečasová). Podle policie tím zneužila zpravodajce k osobním zájmům. Kriminalisté tvrdí, že usilovala kvůli vztahu s Nečasem o jeho rozvod, a kvůli tomu nařídila sledování. Zda chtěla sbírat kompromitující materiály, nechtěl Kovanda komentovat. O vztahu Nagyové a Nečase prý nic konkrétního nevěděl, slyšel pouze o informacích z bulvárních médií. Podle něj je důležité, že se hrozba nepotvrdila. Zpravodajci to prý zjistili například na základě fotografií.
„Když mě policie zadržela, říkal jsme si - zlatej Taliban“
Kovanda byl od roku 2003 ve vedení prostějovské 601. skupiny speciálních sil, později se účastnil vojenských akcí v Afghánistánu. „Byl jsem vychovaný v duchu, že rozkaz se rovná zákonu. Jsem hlavně voják, ne gauner,“ uvedl. Když ho v červnu policie zadržela, byl prý v šoku: „V tu chvíli jsem si říkal - zlatej Taliban. Kdybych si mohl vybrat, tak okamžitě bych šel radši na tu nejhorší základnu v afghánských horách a bojovat. Pořád jsem nemohl věřit, že jsem udělal něco špatného.“
V usnesení o zahájení trestního stíhání žalobci mimo jiné uvádějí údajně kódovanou řeč zaznamenanou policejním odposlechem. Šéfka kanceláře Kovandu prý nazvala jako „pána, co má umělého psa“. Kovanda poznámku vysvětluje tím, že se s Nagyovou bavil při jedné schůzce o psech, které oba mají, a hovořil v nadsázce: „Já jsem jí jen řekl, že můj pes nemusí potřebovat venčit, protože má výsadkářský výcvik, a ona řekla - to máte umělého psa. A z toho je teď konspirační debata.“
„Žalobci z toho udělali strašnou bramboračku“
Celá kauza je podle Kovandy „bohužel kombinací osobního vztahu premiéra, bývalých poslanců a nějakých kmotrů.“ „Z toho udělali (žalobci) strašnou bramboračku. Jak se to postupně rozplétá, tak nic z toho, co je popsáno, vůbec neprobíhalo,“ dodal. Celému vyšetřování totiž předcházelo prověřování někdejšího náměstka vrchního žalobce Libora Grygárka, podnikatelů Romana Janouška a Ivo Rittiga, exúředníka pražského magistrátu Jiřího Tomana a politika Tomáše Hrdličky.