Správa železniční dopravní cesty připravuje rekonstrukci budovy smíchovského nádraží v Praze. Po hlavním nádraží to bude vůbec nejdražší oprava železniční stanice ve městě. Kromě toho, jak stanice vypadá, se ovšem SŽDC bude muset zabývat i otázkou, jak budovu v budoucnu využít. Varováním může být příklad západočeských Mariánských Lázní. Nádraží má i léta po dokončení rekonstrukce prázdné komerční prostory.
O velikonočním víkendu odjížděl ze smíchovského nádraží v Praze historický vlak s parní lokomotivou. Cestující k němu přicházeli halou a podchodem a nastupovali z perónů, které se k historickým vozům kromobyčejně hodily. Nádraží se totiž od 50. let, kdy vzniklo, nedočkalo téměř žádných změn. Je přitom svým způsobem branou do Prahy. Kdo přijede expresem z Mnichova, má právě na Smíchově příležitost vystoupit, nechce-li až na hlavní nádraží.
Smíchovské nádraží prošlo dosud největší proměnou na počátku 50. let. Tehdy nahradil dvojici původních budov Západní dráhy z druhé poloviny 19. století komplex, ve kterém je příjezdová i odjezdová část pod jednou střechou. Odjezdovou halu zdobí fresky ve stylu socialistického realismu a mohutné lustry, jediné větší úpravy se dočkala v polovině 80. let, kdy zde vznikl vstup do nově postavené stanice metra.
Nyní ale celou nádražní budovu čeká velká rekonstrukce. Správa železniční dopravní cesty ji chce zahájit příští rok a vyčlenila na ni čtvrt miliardy korun. Ačkoli se v souvislosti s rekonstrukcí funkcionalistické budovy z roku 1952 hovoří o budoucnosti slavné restaurace Oáza, která je proslulá díky svému sepjetí s Ivanem Martinem Jirousem, či o přemístění a zvelebení toalet, SŽDC se musí popasovat především s jiným problémem – využitím masivní budovy.
Podle mluvčí SŽDC Kateřiny Šubové na problémy s využitím železničáři při rekonstrukcích starých nádražních budov narážejí často. „Ty budovy jsou značně předimenzované,“ podotkla. Na smíchovském nádraží by mělo být odpovědí vytvoření obchodní plochy.
Mariánské Lázně mají nádraží sice opravené, ale prázdné
Varování, že plány na komerční využití historické nádražní budovy se nepodaří pokaždé naplnit, ovšem spatří každý, kdo na Smíchově nastoupí do expresu a o dvě a půl hodiny později zase vystoupí. Ocitne se v Mariánských Lázních, kde nádraží na počátku dekády zrekonstruovala italská firma Grandi Stazioni a nyní je provozuje. I když ale secesní nádražní budova působí po opravě zvenku libě, uvnitř je to horší.
Některé komerční prostory jsou prázdné a je na nich cedule, podle které se hledá nájemce, v jiných jsou obchody, které však mají jen krátkou otevírací dobu. V jedenáct dopoledne je mariánskolázeňské nádraží dobré jedině k tomu, rychle jím projít. Kdo se chce občerstvit, musí jinam.
Prázdné jsou i kanceláře a další místnosti, podařilo se pronajmout pouze několik bytů. Grandi Stazioni situaci nechce komentovat. „Ke komerčním aspektům podnájmů si naše společnost nepřeje vyjadřovat se v médiích,“ vzkázala České televizi.
Karlovy Vary: staré nádraží muselo k zemi
Lépe by mělo být na nádraží v Karlových Varech. Historie jeho zásadní proměny má styčné body s nádražím smíchovským i mariánskolázeňským. Podobně jako na Smíchově mohl ještě nedávno náhodný příchozí na horním karlovarském nádraží zprvu pochybovat, zda se nepropadl zhruba padesát let do minulosti. Stavba vznikla po válce jako provizorium místo původního nádraží zničeného při bombardování. Jako k provizoriu se k ní pak dráhy chovaly šest desetiletí.
Když se konečně začalo uvažovat o rekonstrukci – kterou měla zajistit Grandi Stazioni po vzoru mariánskolázeňského nádraží – vyšlo najevo, že je budova v nečekaně špatném stavu. Firma raději smlouvu vypověděla. Nakonec šla nádražní budova k zemi a místo ní vznikla nová.
V ní cestující naleznou to, co je před odjezdem potřeba – lavičky, informace a během roku se otevře kavárna a prodejna tisku. Velké prázdné prostory by v budově zbýt neměly, jak tomu je v Mariánských Lázních. „Pokud stavíme nová nádraží, tak je samozřejmě přizpůsobujeme potřebám cestování ve 21. století. Je to jiná situace, než když rekonstruujeme budovu z 19. nebo 20. století,“ podotkla mluvčí SŽDC.
Situace v Karlových Varech však byla unikátní. Většinou jsou nádražní budovy architektonicky unikátní, často i památkově chráněné, a tak jejich zbourání nepřipadá v úvahu.
