Strojvedoucích sice pozvolna přibývá, ale stále jich je málo a akutně hrozí absolutní nedostatek mužů a žen schopných usednout na stanoviště lokomotivy. Podle nových údajů Drážního úřadu mělo ke konci minulého roku licenci 9199 lidí, během roku přitom přibylo přes pět stovek nových strojvedoucích. Zhruba každý sedmý držitel licence je však podle úřadu v důchodovém věku a ještě mnohem více strojvedoucích se mu blíží.
Strojvedoucí stárnou rychleji, než přicházejí noví. Brzy jich bude málo, varuje Drážní úřad
Události: České vlaky brzy možná nebude mít kdo řídit, odhaduje Drážní úřad (zdroj: ČT24)
Na železnici přibývá dopravců, kraje a stát objednávají u těch stávajících stále více spojů a některé firmy se chlubí tím, že posílají více zboží po kolejích, a ne po silnici. Podle Drážního úřadu by ale záhy mohli všichni narazit na limit. Kromě skloňované kapacity tratí se oním limitem může stát i nízký počet strojvedoucích.
„Pokud dopravci neseženou během pěti až osmi let nový kvalifikovaný personál, mohou mít do budoucna problém s obsazením lokomotiv. Při dnešní existenci tolika spojů je nebude mít zkrátka kdo odjezdit,“ varoval ředitel Drážního úřadu Jiří Kolář. Podle něj „jsme malá republika a máme abnormální počet dopravců“. Srovnal Česko se 104 evidovanými železničními dopravci s mnohem větší Francií, kde jich je 70.
Se strojvedoucími to přitom zdaleka není tak slavné. Sice jich pozvolna přibývá, ale ti dosavadní zároveň stárnou. Jestliže má nyní licenci strojvedoucího přes devět tisíc lidí, je z nich zhruba 1400 ve věku nad 61 let, tedy ve věku důchodovém. Asi třetina celkového počtu strojvedoucích je potom starší 50 let, takže během dekády i oni budou moci odejít do důchodu.
„Průměrný věk strojvedoucího, který má licenci, jež má oprávnění jezdit po dráze regionální a celostátní, je 48,5 let. České dráhy jsou na tom o něco lépe, tam je 47 let,“ uvedl mluvčí Drážního úřadu Martin Novák.
V důchodovém věku je násobně více strojvedoucích než těch, kteří mají licenci docela čerstvou. Loni o ni požádalo 866 lidí a uspělo 557 z nich. Zájem o povolání, které může být splněným dětským snem, ale také se o něm říká, že člověk stojí jednou nohou ve vězení a druhou v hrobě, přitom klesá. V roce 2016 mělo o licenci zájem přes tisíc lidí. Tehdy ovšem bylo více žadatelů neúspěšných, počet držitelů licence se tak zvyšuje zhruba stále stejným tempem.
Jiří Kolář přirovnal hrozící situaci k tomu, s čím se v současnosti potýkají autobusoví dopravci, u kterých dochází kvůli personální situaci i k výpadkům spojů. Aby se něco podobného nestalo na železnici, měli by se dopravci podle ředitele Drážního úřadu více snažit náborovými akcemi a motivačními programy nové strojvůdce získávat. Přispět by mohl také stát podporou otevírání vhodných studijních oborů.
Ačkoli finančně není strojvedoucí nezajímavé povolání – průměrně podle Drážního úřadu bere přes 37 tisíc korun – musí se v něm lidé vyrovnat s velkou odpovědností i nároky. Vlaky musí jezdit celý den a včas, je tedy potřeba chodit na směny, které nezřídka začínají či končí v okrajových časech dne. Navíc část doby, kdy není doma, sice strojvedoucí odpočívá, ale fakticky je stále v práci.
„Člověk nastoupí třeba ve čtyři hodiny ráno, končí za dvanáct hodin, ale skutečný čas, který se mu počítá do výkonu práce, je třeba jenom osm hodin,“ popsal směnu již dříve prezident Federace strojvůdců Jaroslav Vondrovic.
Drážní úřad – a nejen on – přitom již dlouho upozorňuje, že je situace napjatá a nároky na strojvedoucí velmi vysoké. Důrazné varování přinesla například předloňská srážka dvou vlaků, která se zřejmě stala kvůli zdravotním problémům jednoho strojvedoucího. Podle Drážní inspekce vyplývá z pitevního protokolu, že „je velmi pravděpodobné, že předmětné nehodě mohla předcházet náhlá srdeční nevolnost“. Ačkoli pětašedesátiletý strojvedoucí měl vysoký tlak a trpěl také ischemickou chorobou srdeční, byl v době nehody v práci již více než jedenáct hodin.
Usednout na stanoviště lokomotivy, motorového vozu či jednotky může člověk starší dvaceti let, který má alespoň střední vzdělání a je fyzicky a duševně zdráv. Musí absolvovat školení v některém ze čtrnácti akreditovaných středisek a úspěšně podstoupit ústní i písemné testy. Po získání licence ovšem k ježdění potřebuje získat ještě od dopravce osvědčení na konkrétní typ drážního vozidla a seznámit se s infrastrukturou.