Rozdělená společnost. Toto slovní spojení zaznívá v posledních letech čím dál tím častěji i v České republice. „Každá svobodná pluralitní společnost je rozdělená. To je naprosto normální. Přísně bych však rozlišoval mezi rozdělenou společností a tou, která je rozeštvaná,“ uvedl v Otázkách Václava Moravce politolog Lukáš Macek.
Západní společnosti čelí rostoucí názorové rozdělenosti a jsou mnohdy štěpeny do dvou jednolitých a velikostně přibližně stejných bloků. Lukáš Macek v tomto ohledu upozorňuje, že zatímco dříve se mnoho dělících čar tradičně neshodovalo, dnes jsme svědky toho, že se celá řada dělících čar začíná překrývat. „Prožíváme období, kdy skutečně dochází k velké polarizaci a vzniká hluboké rozdělení 'padesát na padesát'. Vidíme to v USA s fenoménem Donalda Trumpa, ve Velké Británii s fenoménem brexitu a je to nyní patrné i v české prezidentské volbě,“ řekl Macek.
Rozeštvanost podle jeho názoru ukázaly říjnové parlamentní volby. „Například kampaň SPD – to je z mého pohledu rozeštvávání. Stejně tak když dnes jedu po Praze a všude vidím billboardy 'Stop migrantům a Drahošovi', tak to je přesně ten typ kampaně, kdy na traumata, obavy a nedůvěru mezi jednotlivými skupinami ve společnosti je přiléván olej do ohně s jediným cílem: vytlouci z toho politický kapitál,“ konstatuje politolog působící ve francouzském Dijonu.
Úvodní dějství prezidentských voleb však podle jeho soudu přineslo i opačný moment ve smyslu schopnosti politiky obrušovat hrany a spíše spojovat než rozdělovat. „První kolo volby ukázalo velmi zajímavou dynamiku mezi těmi dnes již neúspěšnými kandidáty i to, jak skutečně noblesně zareagovali vůči postupujícímu Jiřímu Drahošovi, a tady vidím z hlediska lidí, kteří chtějí, aby politika šla tímto směrem, cosi velmi nadějného a co nám x posledních voleb nenabídlo,“ dodal Macek.
Krize veřejného prostoru
Podle Václava Bělohradského je hlavním problémem souvisejícím s rozdělením společnosti krize veřejného prostoru, v němž se za normální situace sdružují zájmy jednotlivých aktérů a vznikají tu většinové proudy. „Jenže takto veřejný prostor v současnosti nefunguje. Způsob, jakým se ve veřejném prostoru seskupují zájmy, se vymknul rozumu,“ tvrdí profesor politické sociologie na univerzitě v italském Terstu.
„V současné atmosféře rozdělené společnosti hledají politické strany tzv. traumatizované voliče, co se cítí jako oběti. Politická síla, která by měla pozitivně sjednotit společnost a národ, by však naopak měla vsadit na netraumatizované voliče, tedy na ty, kdo se cítí být aktivní součástí nějakého procesu, jenž je úzce spojen s Evropou,“ myslí si Bělohradský.
„Pocit, že jsme věčné oběti, je problémem celého regionu střední Evropy. A kupříkladu maďarskou a polskou politiku to vede tam, kde dnes je,“ podotknul Macek.
Varování před vládou tzv. odborníků
Podle obou diskutérů by z hlediska tuzemských politických stran mělo být alarmujícím faktem to, že nebyly schopné postavit kvalitní kandidáty pro prezidentské volby. „To je zdrcující bilance toho, jak český politický systém fungoval (v polistopadové éře) v personální rovině. Na politické scéně je tady zkrátka lidská poušť. Dalším důkazem jsou tvrzení politiků, kteří volají po tom, ať máme 'nepolitické' ministry ve vládě, jinak prý to nemůže fungovat. To je totální přiznání neúspěchu zdejšího politického systému,“ míní Macek.
„Neexistuje něco jako vláda odborníků. Každá vláda je politická, i kdyby byla sestavená z tzv. odborníků, protože přece řeší politické problémy a dělá politická rozhodnutí. Politice nelze uniknout. Politika je rozhodnutí založené na svobodné vůli a na nějaké představě světa a pak na zodpovědnosti za dané rozhodnutí,“ doplnil Bělohradský.
