Vláda zatím neví, zda má důvěru Poslanecké sněmovny, ale z dosavadních vyjádření jednotlivých stran vyplývalo, že příliš příznivou vyhlídku nemá. Pokud důvěru nezíská, nastane situace, kterou sice Česko zná už z dřívějška, ale závazný postup vlastně neexistuje. Ministři musí podat demisi, prezident musí podniknout kroky, které povedou ke jmenování vlády nové. Jak rychle jednotlivé kroky musí proběhnout, je však otázka, na kterou takřka nelze nalézt jasnou odpověď. Různé názory mají jak politici, tak i ústavní právníci.
Čekání na důvěru se vládě protahuje. I když ji nezíská, v demisi může zůstat dlouho
Dlouho se spekulovalo, že Babišovu vládu podpoří alespoň komunisté, ale i ti nakonec dali najevo, že menšinový kabinet nepodpoří. Samotné středeční hlasování navíc zkomplikovala policejní žádost o vydání Andreje Babiše i šéfa poslanců ANO Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání. Část poslanců žádala, aby se o důvěře hlasovalo až poté, co dá k vydání, či nevydání své doporučení mandátový a imunitní výbor. Sněmovna nakonec k hlasování o jednobarevném kabinetu nedospěla. Rozhodovat bude v úterý.
Pokud se během volebního víkendu nezmění rovnováha sil a komunisté i SPD setrvají na svém odmítavém stanovisku, hrozí mu tedy vůbec nejhorší výsledek v historii českých hlasování o důvěře – spolehnout se může pouze na 78 poslanců ANO. I když ale Česko již určitou zkušenost s „odmítnutými“ vládami má, jak a především kdy proběhnou další ústavou předepsané kroky, zatím jasné není.
Jasná demise, nezávazný čas na jednání
Poměrně jednoznačně se vyjadřuje ústava k demisi. Podle článku 73 „vláda podá demisi, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla její žádost o vyslovení důvěry…“ a článek 75 pak dokonce stanoví prezidentovi povinnost odvolat vládu, „která nepodala demisi, ačkoliv ji byla povinna podat“.
Dalším krokem však bude pověření ministrů v demisi, aby nadále vykonávali své úřady do jmenování vlády nové a zde již začíná volný prostor. Rusnokova vláda působila v demisi pět měsíců, tehdy však byla situace výjimečná tím, že se krátce po hlasování o důvěře rozpustila sněmovna. Ta nyní normálně funguje, ale žádné jasné lhůty neexistují.
„Toto období závisí jednak na prezidentu republiky – z hlediska jmenování předsedy nové vlády – a také na předsedovi vlády, jak rychle vládu sestaví,“ shrnul vedoucí katedry ústavního práva Právnické fakulty UK Aleš Gerloch.
Podle Ladislava Vyhnánka z katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty MU však existuje alespoň rámcová shoda, jak dlouho by toto mezidobí mělo trvat. „Maximálně řád týdnů je něco, na čem se ústavní právníci shodují,“ uvedl.
Prezident Miloš Zeman dal již v minulosti najevo, že chce i ve druhém pokusu jmenovat premiérem Andreje Babiše, ve středečním projevu ve sněmovně však přidal podmínku 101 podpisů. „Předpokládám, že mě bude pravidelně informovat o výsledcích svého jednání. V okamžiku, kdy přijde a řekne, že má alespoň 101 zaručených hlasů, tak jej podruhé jmenuji premiérem,“ konkretizoval prezident své úmysly.
Z toho však vyplývá, že se jednání nejspíše potáhnou mnohem déle než zhruba půldruhého měsíce při pokusu prvním. S tím ostatně hlava státu počítá. „Vyjadřuji závazek k vytvoření dostatečného časového prostoru pro klidná, věcná a pracovní jednání,“ řekl prezident v projevu ve sněmovně.
Místopředseda opoziční ODS Martin Kupka však má své pochybnosti, zda skutečně dojde ke jmenování nové vlády až po nalezení většiny. „Uvidíme, jestli to není jen předvolební slib,“ řekl. Naopak místopředseda KSČM Jiří Dolejš vnímá Zemanův postup jako logické vyústění snahy zbavit se svého neoblíbeného premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD). „První pokus sloužil k tomu, aby ukončil historii Sobotkovy vlády, a druhý pokus bude vážnější,“ očekává.
Premiér a předseda ANO Andrej Babiš ostatně dal najevo, že i on bude vůči ostatním partajím vstřícnější. „Jsme připraveni i na společné, koaliční vládnutí,“ uvedl.
Bude i šestý pokus?
Není přitom jasné, co by se stalo, kdyby nakonec ani ve druhém pokusu ona stojednička k dispozici nebyla, a zejména tehdy, kdyby se vše opakovalo i při pokusu třetím, který již nezávisí výhradně na úsudku prezidenta, nýbrž předsedy Poslanecké sněmovny.
Podle ústavy by po třech neúspěších mělo být dalším krokem rozpuštění sněmovny a vyhlášení předčasných voleb. To však Miloš Zeman odmítl. Poukázal, že ústava píše, že prezident „může“, což nepovažuje za imperativ. Ve vánočním projevu naopak prohlásil, že „předčasné volby několik měsíců po řádných volbách by byly výsměchem občanům“.
Podle Ladislava Vyhnánka by z toho ale vyplývalo, že v tom případě by se muselo „něco“ stát s vládou. „To znamená, že by pokračoval čtvrtým, pátým, šestým pokusem,“ poukázal. Aleš Gerloch však má něco takového za nemyslitelné. „Myslím, že není možné, aby se postupovalo takto. To by musela ústava výslovně stanovit,“ podotkl. Vedoucí katedry politologie a sociologie Právnické fakulty UK Jan Kysela míní, že je potřeba, aby prezident postupoval vstřícně vůči ústavě. „Musíme předpokládat, že prezident republiky má mozek, že je veden dobrou vůlí. Tak to tvůrci ústavy předpokládali,“ zdůraznil.