Když se daří ekonomice, domácnosti i firmy více utrácejí. Mezi nejcharakterističtější projevy konzumní společnosti však také patří množství takzvaného obalového odpadu, který společnost vyprodukuje. A materiálu, do něhož se balí zboží, končí v popelnicích a kontejnerech čím dál tím víc i v Česku.
Podle rozsáhlé vládní Zprávy o životním prostředí vzrostla v letech 2009 až 2016 produkce obalových odpadů bezmála o třetinu. Vloni Češi vyprodukovali 1,15 milionu tun odpadů z obalů. V porovnání s rokem 2015 je to nárůst o 5,7 procenta.
„Nicméně to není úplně moc. Kopíruje to přirozený trend. V podstatě lze říct, že množství produkce obalů lineárně roste od roku 2002, kdy se tato oblast začala systematicky sledovat,“ vysvětluje Ladislav Trylč, vedoucí oddělení zpětného odběru na ministerstvu životního prostředí.
Jediný zlom podle něj nastal v období ekonomické krize. „Došlo k propadu, což je dáno tím, že se balilo méně zboží, protože se zkrátka méně zboží prodávalo. Po odeznění krize lze zase sledovat mírný růst,“ doplňuje. I tak podle něj Česko patří mezi evropské státy s nižší produkcí tohoto druhu odpadu.
Nejčastěji Češi vyhazují papírové či lepenkové obaly (loni celkem 40,5 %), které jsou s velkým odstupem následovány plasty (20,6 %) a sklem (18,0 %).
Češi jsou špičkou ve třídění
Potěšitelné je, že podle analýzy se většina materiálu recyklovala, přesněji 75 procent. A toto číslo roste. Češi tedy třídí stále usilovněji, což je dáno zejména barevnými kontejnery v ulicích a sítí sběren, která se neustále zahušťuje.
I ve srovnání s Evropou si ohledně třídění obalového odpadu vedeme výborně. „Dlouhodobě jsme na prvních příčkách, obvykle na druhém, třetím místě. Čili jsme na tom dobře, i když máme stále rezervy v následném využití. Potenciál je ve třídění kovového odpadu, tam jsme na nějakých 60 procentech,“ upozorňuje Trylč s tím, že i to se mění: v ulicích se po již zažitých kontejnerech na plast, papír či sklo objevují i nádoby na kov.
„Od roku 2015, kdy obce dostaly povinnost, aby zajišťovaly sběr odpadu včetně kovů – je třídění kovového odpadu, například plechovek, mnohem častější a postupně se rozšiřuje po celé republice. Lze předpokládat, že to bude postupně růst, jak si lidé budou na nové kontejnery zvykat,“ říká.
V čem naopak podle něj Česko zaostává, je třídění bioodpadu. Poměrně velké množství stále končí v běžných popelnicích na komunální odpad. Ale i tady se situace mírně zlepšuje.
Nicméně Milan Havel z neziskové organizace Arnika míní, že jsou lichotivá čísla mírně přestřelena. „Podle nás je úroveň recyklace vykazovaná ministerstvem životního prostředí nadhodnocená, a to zejména u plastů. My skutečně plastů vytřídíme proti většině zemí Evropské unie hodně, což je dáno způsobem sběru, protože do žlutých kontejnerů mohou domácnosti dávat v podstatě všechny plasty bez ohledu na to, zda jdou materiálově využít, či ne,“ tvrdí Havel.
„Je to tak nastaveno proto, aby se domácnostem třídění ulehčilo. Tyto plasty se následně dotřiďují na třídících linkách. Z takto sebraných plastů se materiálově využije pouze 36 až 50 procent suroviny. Zbytek se skládkuje či se z něj vyrábí alternativní paliva pro cementárny. A my se domníváme, že tato výroba alternativních paliv je započtena jako materiálová recyklace,“ upřesňuje.
Na druhou stranu souhlasí s tím, že Češi třídí rok od roku poctivěji. I tak je stále co zlepšovat. „Podle rozboru odpadu domácnosti vytřídí jen asi 50 procent papíru, plastů a skla, který se v domácnostech vyskytuje,“ říká Havel. Přitom se množství vytříděných odpadů výrazně liší obec od obce.
Havel upozorňuje, že jsou místa, kde se na jednoho obyvatele vytřídí 80 kilogramů papíru, plastů a skla, ovšem existují také obce, kde se vytřídí jen 15 kilo na osobu. „Podle nás to souvisí s tím, jak jsou nastaveny systémy třídění v obcích – tedy počet kontejnerů, způsob platby za odpady, osvěta. Lze říci, že mnoho obcí ještě má skutečně obrovské rezervy,“ dodává.
- Existuje legislativa, která se snaží minimalizovat množství materiálu, do kterého je zboží baleno. Například zákaz bezplatného poskytování plastových tašek od ledna 2018 by měl vést ke snížení produkce odpadů z plastu.
- „Máme (vůči výrobcům a prodejcům) obecné požadavky, normy ve směrnici, máme zákon o obalech. Nazývejme to prevencí. Není to úplně jednoduché, protože kritéria jsou poměrně široká. Má to důvod, neboť roli hraje mnoho faktorů. Obal musíte uzpůsobovat. Jiný použijete pro čerstvou potravinu než pro trvanlivou, jiný pro běžné zboží, oproti třeba luxusnímu,“ uvedl Ladislav Trylč, vedoucí oddělení zpětného odběru MŽP.
- Například parfém nikdy nemůže splnit obecnou zásadu prevence, protože si zákazník nekupuje jen vůni, ale i elegantní lahvičku. Nicméně balič zboží by měl vždy zohlednit všechna kritéria a být schopen odůvodnit, že zrovna takové množství obalového materiálu použil adekvátně.
