Duka čelí kritice za gratulaci Okamurovi. Podobně psal i Vlk, tvrdí arcibiskupství, důkazy ale nenašlo

Blahopřejný dopis prý kardinál Duka odeslal všem vítězům parlamentních stran, každému ale v jiném znění (viz box). Předseda SPD Tomio Okamura se jím pochlubil veřejně. A veřejně také odpověděl. 

„Vážený pane kardinále, velmi si cením Vaší gratulace, ale ještě víc toho, že už dlouhodobě máme podobnou starost o budoucnost naší země, evropské civilizace a hodnot, které s sebou nese, jako jsou svoboda, demokracie, lidská práva a také naše křesťanské kořeny, včetně podpory tradiční rodiny,“ odpověděl Dukovi předseda SPD Tomio Okamura. 

Skutečnost, že kardinál Duka napsal blahopřejný dopis předsedovi SPD, vyvolala mezi některými komentátory polemiku. „Pokud někomu přijde takovýto dopis, tak je to pro něj výhodná karta a svým způsobem to může představovat legitimizaci svého postoje,“ míní historik a teolog Martin Vaňáč.

„Ten gratulační dopis a ostatní dopisy kardinála Duky politikům po volbách jsou takovým zvláštním vyjádřením jakési zdvořilosti a jakéhosi pouta mezi největší církví a státem. Což samozřejmě s vřelostí těchto vyjádření vzbuzuje pochopitelně různé smíšené pocity,“ říká publicista Jan Jandourek.

A religionista a teolog Ivan Odilo Štampach dodává: „Kardinál Duka má odedávna představu církve jako oficiální složky státu, jak se tradičně říká – spojenectví trůnu a oltáře.“  

Duka: Spojuje nás péče o bezpečí a řada jiných témat

Další kritika se snesla na obsah dopisu. Část církevní obce pobouřila v dopise předsedovi SPD hlavně tato věta: „Jsem přesvědčen, že nás spojuje péče o bezpečí lidí v této zemi a řada jiných témat. Přál bych Vám, abyste Vy i Vaši poslanci v nově ustavené sněmovně dokázali důrazně prosazovat právo a spravedlnost.“

„Ve volebním programu této strany je, že bude usilovat o podporu rodiny, která se skládá z muže a ženy a tak dále,“ vysvětlil kardinál Dominik Duka, jaká další společná témata měl na mysli.

Toto vysvětlení ovšem vyvolalo spíše údiv: „SPD je strana, která tady dlouhodobě hlásá maximální možnou netoleranci. Náboženského činitele by měla zarazit už ta nenávist vůči některému náboženství a je jedno, že to je islám. Koliduje to i s tím, jak se vyjadřuje hlava katolické církve papež František, jak se vyjadřuje tibetský dalajlama, jak se na to dívají biskupové v západních zemích katolické církve,“ podivuje se Jandourek.

„Obsah je jakoby velmi neutrální, ale jde o to, že některá slova jsou otrávená. Když se dnes řekne bezpečí, neznamená to reálné bezpečí, znamená to: my uděláme pořádek. A to je nebezpečné,“ domnívá se historik Martin C. Putna.

„Pokud se to někomu zdá divné, tak ať se zamyslí nad smyslem demokracie. Jak řekl T. G. Masaryk: demokracie je diskuse. Nemůžeme pohrdat nikým, kdo se podle naší ústavy dostal do parlamentu,“ oponuje Duka.

Žádná podpora, jen zdvořilost, tvrdí arcibiskupství

Dva dny po zveřejnění dopisu přišlo pražské arcibiskupství s tvrzením, že podobné gratulace nejsou ničím neobvyklým a prý je psal už Dukův předchůdce.

„Pan kardinál pana Okamuru nepodporuje, jen mu napsal zdvořilostní dopis. Pokračoval v tradici, kterou zahájil už kardinál Vlk, který psal podobné dopisy po každých volbách všem ‚úspěšným',“ uvedlo arcibiskupství na Twitteru.

Historici ale o podobných dopisech kardinála Vlka politickým stranám, včetně například KSČM, nevědí. „Nevím, že by to bylo v minulosti v takovéhle míře,“ říká historik a teolog Martin Vaňáč. „Nevím o tom. Oni to tvrdí, nechť to dokážou,“ podotýká Martin C. Putna.

„Já jsem to prohlášení nepsal. Ten, kdo to psal – můj kolega – tak ten si myslí, že pan kardinál to posílal. No a když jsem si to chtěl včera ověřit, tak jsem volal jeho pravé ruce do Říma a ta mi řekla, že je nepsal. Takže tady dva lidi z arcibiskupství tvrdí různé věci. No takže já to musím zjistit,“ reagoval mluvčí pražského arcibiskupství Stanislav Zeman. Slíbil, že prověří, jak to tedy bylo s blahopřejnými dopisy kardinála Vlka. Telefon už pak ale nezvedal a na SMS zprávy nereagoval.

„Proč tyto dopisy? Vždycky – a nejenom při volbách, ale i při různých příležitostech – považuji za povinnost pogratulovat tomu, kdo získal určité vítězství. V těchto dopisech každá politická strana dostala onu gratulaci, ale i určité připomínky a to je jediné, co mohu říci,“ řekl Duka.

Podle Dukových kritiků ale nejde jen o dopisy samotné. „On je prostě člověk politický. Já mám někdy u těchto lidí dojem, že i to jejich náboženství je spíš převlečená politika, že o tu mocenskou politiku tam především jde. Tedy ne o politiku jako péči o veřejné záležitosti, ale jako zápas o moc,“ myslí si religionista Štampach.