
168 hodin: Duka čelí kritice za gratulaci Okamurovi
Blahopřejný dopis prý kardinál Duka odeslal všem vítězům parlamentních stran, každému ale v jiném znění (viz box). Předseda SPD Tomio Okamura se jím pochlubil veřejně. A veřejně také odpověděl.
Skutečnost, že kardinál Duka napsal blahopřejný dopis předsedovi SPD, vyvolala mezi některými komentátory polemiku. „Pokud někomu přijde takovýto dopis, tak je to pro něj výhodná karta a svým způsobem to může představovat legitimizaci svého postoje,“ míní historik a teolog Martin Vaňáč.
„Ten gratulační dopis a ostatní dopisy kardinála Duky politikům po volbách jsou takovým zvláštním vyjádřením jakési zdvořilosti a jakéhosi pouta mezi největší církví a státem. Což samozřejmě s vřelostí těchto vyjádření vzbuzuje pochopitelně různé smíšené pocity,“ říká publicista Jan Jandourek.
A religionista a teolog Ivan Odilo Štampach dodává: „Kardinál Duka má odedávna představu církve jako oficiální složky státu, jak se tradičně říká – spojenectví trůnu a oltáře.“
Duka: Spojuje nás péče o bezpečí a řada jiných témat
Další kritika se snesla na obsah dopisu. Část církevní obce pobouřila v dopise předsedovi SPD hlavně tato věta: „Jsem přesvědčen, že nás spojuje péče o bezpečí lidí v této zemi a řada jiných témat. Přál bych Vám, abyste Vy i Vaši poslanci v nově ustavené sněmovně dokázali důrazně prosazovat právo a spravedlnost.“
„Ve volebním programu této strany je, že bude usilovat o podporu rodiny, která se skládá z muže a ženy a tak dále,“ vysvětlil kardinál Dominik Duka, jaká další společná témata měl na mysli.
Toto vysvětlení ovšem vyvolalo spíše údiv: „SPD je strana, která tady dlouhodobě hlásá maximální možnou netoleranci. Náboženského činitele by měla zarazit už ta nenávist vůči některému náboženství a je jedno, že to je islám. Koliduje to i s tím, jak se vyjadřuje hlava katolické církve papež František, jak se vyjadřuje tibetský dalajlama, jak se na to dívají biskupové v západních zemích katolické církve,“ podivuje se Jandourek.
„Obsah je jakoby velmi neutrální, ale jde o to, že některá slova jsou otrávená. Když se dnes řekne bezpečí, neznamená to reálné bezpečí, znamená to: my uděláme pořádek. A to je nebezpečné,“ domnívá se historik Martin C. Putna.
„Pokud se to někomu zdá divné, tak ať se zamyslí nad smyslem demokracie. Jak řekl T. G. Masaryk: demokracie je diskuse. Nemůžeme pohrdat nikým, kdo se podle naší ústavy dostal do parlamentu,“ oponuje Duka.
Žádná podpora, jen zdvořilost, tvrdí arcibiskupství
Dva dny po zveřejnění dopisu přišlo pražské arcibiskupství s tvrzením, že podobné gratulace nejsou ničím neobvyklým a prý je psal už Dukův předchůdce.
„Pan kardinál pana Okamuru nepodporuje, jen mu napsal zdvořilostní dopis. Pokračoval v tradici, kterou zahájil už kardinál Vlk, který psal podobné dopisy po každých volbách všem ‚úspěšným',“ uvedlo arcibiskupství na Twitteru.
Historici ale o podobných dopisech kardinála Vlka politickým stranám, včetně například KSČM, nevědí. „Nevím, že by to bylo v minulosti v takovéhle míře,“ říká historik a teolog Martin Vaňáč. „Nevím o tom. Oni to tvrdí, nechť to dokážou,“ podotýká Martin C. Putna.
„Já jsem to prohlášení nepsal. Ten, kdo to psal – můj kolega – tak ten si myslí, že pan kardinál to posílal. No a když jsem si to chtěl včera ověřit, tak jsem volal jeho pravé ruce do Říma a ta mi řekla, že je nepsal. Takže tady dva lidi z arcibiskupství tvrdí různé věci. No takže já to musím zjistit,“ reagoval mluvčí pražského arcibiskupství Stanislav Zeman. Slíbil, že prověří, jak to tedy bylo s blahopřejnými dopisy kardinála Vlka. Telefon už pak ale nezvedal a na SMS zprávy nereagoval.
„Proč tyto dopisy? Vždycky – a nejenom při volbách, ale i při různých příležitostech – považuji za povinnost pogratulovat tomu, kdo získal určité vítězství. V těchto dopisech každá politická strana dostala onu gratulaci, ale i určité připomínky a to je jediné, co mohu říci,“ řekl Duka.
Podle Dukových kritiků ale nejde jen o dopisy samotné. „On je prostě člověk politický. Já mám někdy u těchto lidí dojem, že i to jejich náboženství je spíš převlečená politika, že o tu mocenskou politiku tam především jde. Tedy ne o politiku jako péči o veřejné záležitosti, ale jako zápas o moc,“ myslí si religionista Štampach.
„On trošku nerozlišuje, že se snaží mluvit jako občan Duka, ale přitom je zároveň primasem katolické církve v České republice. Takže když on napíše, že nás něco s panem Tomiem Okamurou spojuje, tak to myslí jako sebe osobně, nebo tím myslí církev jako celek?“ ptá se Martin Vaňáč.
„Je mnoho jiných problémů, nad kterými bychom se měli zamýšlet. I zamýšlet se nad tím, kam jsme došli s politikou. Já nepotřebuju politikařit, protože nejsem politik a církve nejsou politickou stranou,“ brání se ovšem kritice Dominik Duka.