Restaurátoři zkoumají pomocí speciální sondy vnitřek sochy svatého Václava na Václavském náměstí. Při komplexním průzkumu zjistili, že konstrukce zhruba sto let starého díla nepodléhá přílišné korozi, a navíc zřejmě objevili i montážní otvor, díky kterému by se dokonce příště mohli dostat dovnitř. V útrobách sochy nebyl nikdo od roku 1966, kdy tam zanechali pracovníci sáček s tehdejšími novinami a mincemi.
Pod koněm si tentokrát dali sraz restaurátoři. A nahlédli sondou do sochy
Události: Restaurátoři se podívali do sochy svatého Václava. Svatý Vít se chystá na nové varhany (zdroj: ČT24)
Sáček uvnitř sochy koně svatého Václava
Více než pětitunové sousoší stojí pouze na dvou nohách. Průzkum využívá ke zjišťení celkového stavu digitální video – endoskop, který projde do „střev“ Václavova koně jedním z malých otvorů. Vnitřek sochy pak sledují pracovníci na monitoru. „Protože má sonda náklon do všech stran, jsme schopni detailně prohlížet všechno, co v je těch vnitřních částech,“ shrnul metodu Karel Dám, který endoskop obsluhuje.
Útroby koně tvoří ocelová konstrukce držící celý skelet. „Zajímavostí je, že uvnitř visí sáček, který se tam při poslední větší rekonstrukci někdy v šedesátých letech zavěsil a jsou tam nějaké dobové předměty jako noviny a mince, které jsme schopni sondou vidět,“ přiblížil Karel Dám.
Endoskopická sonda mířící do útrob koně sochy svatého Václavy
Při posledním endoskopickém průzkumu v roce 2004 se našlo třeba zapomenuté nářadí i vzkaz restaurátora. Také letos se průzkumníci mohou pochlubit zajímavým nálezem. Zřejmě zachytil endoskopem kruhový montážní otvor u zadní nosné nohy koně. „Pravděpodobně jsme našli vstupní otvor do sochy, kudy poslední pracovník vyleze a zavře za sebou poklop,“ popisuje restaurátor Andrej Šumbera.
Sonda ukázala, že materiál uvnitř není příliš zasažen korozí, restaurátorům nyní zbývá zkontrolovat, zda nezatéká do nosných trnů. Galerie hlavního města Prahy letos začala s konzervací a čištěním pomníku, hotovo má být do příštího roku.
ČT se zase podívala do svatovítských varhan. Pomalu dodýchávají a ve Španělsku už se rodí nové
Melzerovy varhany stojí v katedrále svatého Víta od roku 1932. Tehdy je vyrobila známá kutnohorská firma. Při pohledu zvenčí vypadá nástroj jako obrovská ozdobná skříň. Jen v jejím čele jsou úmyslně dány na odiv ty největší píšťaly, jež uvidí každý návštěvník, který se postaví uprostřed příčné chrámové lodi a podívá se vzhůru na boční kůr.
To, co jistě neuvidí, je zvláštní svět táhel, měchů a různých trubic, které se skrývají za dveřmi na boku „skříně“. Zhruba uprostřed tohoto poměrně stísněného prostoru, v odhlučněném dřevěném boxu, pracuje původní motor z počátku 30. let minulého století. Vhání do píšťal vzduch. A těch je tu na 4,5 tisíce. Některé jsou malé jako lidský prst, jiné mají až čtyři metry. Vše je pospojované dřevěnou konstrukcí, která vytváří dvě patra. Dole se rozkládá základní technologie varhan, nahoře vedle sebe stojí blyštivé píšťaly, k nimž se člověk dostane jen po žebříku.
Bez komentáře: Expedice útrobami varhan od svatého Víta (zdroj: ČT24)
„Kvůli měnícímu se klimatu v katedrále musíme varhany ladit i dvacetkrát za rok,“ říká varhaník Josef Kšica. U stěny pak zaujme na první pohled nepatřičná změť táhel. To je zvonkohra, kterou varhaníci využívají třeba jako doprovod. Nad těmito varhany, trochu utopenými na severním konci příčné lodi, pak pod vysokou klenbou stojí další, mnohem opulentnější varhany vyrobené v 18. století. Ovšem jde vlastně jen o kulisu, o krásnou barokní skříň. Nástroj uvnitř již není. Kdysi byl rozebrán a později záhadně zmizel.
Přes dvacet tun váhy, šest a půl tisíce píšťal vysokých skoro až sedm metrů, naprosto unikátní tvar. Cena, necelých osmdesát milionů korun. To jsou varhany, které pro Svatovítskou katedrálu v Praze začíná ve Španělsku vyrábět slavná firma Gerharda Grenzinga.
Kolosální nástroj kruchta neunese
Hotovy by měly být do dvou let. Varhanáři nyní ladí finální zvuk píšťal upravený speciálně pro nejvýznamnější český svatostánek. Kolosální nástroj bude stát na novogotické kruchtě nad hlavním vstupem do katedrály. Tam, kde se s ním počítalo již od dokončení chrámu v roce 1929.
„Nyní statici zkoumají, zdali strop unese tak těžký nástroj. Ačkoliv je deska ze železobetonu, zatím to vypadá, že nikoliv a bude se muset vymyslet nějaké řešení,“ popisuje organolog pražského arcibiskupství Štěpán Svoboda.
Prkenná podlaha je částečně rozebraná a statici do konstrukce provádějí sondy. Výsledky měření budou klíčové pro finální rozmístění nástroje. Varhany totiž de facto zaplní celý prostor dnes prázdného kůru, do něhož by se v klidu vešel i malý byt. Píšťaly a obrys varhanní skříně přitom dle požadavku památkářů obkrouží monumentální kruhové okno s vitrážemi, a tím Svatovítské varhany získají jedinečný tvar do jakéhosi písmene U. Vzduch do píšťal pak budou vhánět čtyři speciální motory.
„Vytvoříme jedinečný nástroj,“ říká varhanář. Designéři z firmy Grenzing nyní vymýšlejí konečnou podobu nástroje. I pro tak zkušené varhanáře, kteří stavěli nástroje pro kostely v Evropě, Asii či v Jižní Americe, jde o ojedinělý projekt. Ostatně zakázka pro Svatovítskou katedrálu je zřejmě vůbec nejprestižnější projekt tohoto typu současnosti. „Tak krásná katedrála a ten veliký chór přímo vyvolávají zájem o to, aby tam člověk postavil varhany,“ shodují se ve své dílně v městečku El Papiol nedaleko Barcelony Gerhard a Natalie Grenzingovi.
Staré varhany nestačí
Varhany pro pražský chrám jsou největší, které kdy vyrobili. Každá součást budoucího nástroje se přitom vyrábí ručně. Od rámů přes klávesy po píšťaly.
„Je to pro nás jedinečná výzva. Na velkou důvěru chceme odpovědět profesionalitou, veškerými našimi zkušenostmi, schopnostmi a uměním. Chceme vytvořit jedinečný umělecký nástroj. Dílo, které je hlasem současné doby, k radosti a povznesení současné i budoucích generací,“ uvedl již před časem Gerhard Grenzing.
Varhanář Gerhard Grenzing v katedrále sv. Víta
Katedrála svatého Víta je samozřejmě varhanami vybavena už dnes, ale jde o menší nástroj, který navíc stojí bokem, zasunut v příčné chrámové lodi, čili na obrovský prostor o délce 120 metrů a šířce 60 metrů nestačí. „Takzvané Mölzerovy varhany z roku 1932 nejsou zase tak malé, mají 4,5 tisíce píšťal, přičemž ty nejdelší mají až čtyři metry, ale i tak svým zvukem naplní jen část katedrály. Nové varhany budou o mnoho větší, navíc otočené čelem do prostoru kostela. To bude úplně něco jiného,“ popisuje katedrální varhaník Josef Kšica.
Dokončení katedrály po sedmi stoletích
Na stavbu Svatovítských varhan může přispět každý. Drobní sponzoři i velcí donátoři. Aktuálně se organizátorům podařila vybrat necelá polovina peněz – tedy přes 30 milionů korun. Výběr finančních darů pak má urychlit i chystaný symbolický prodej jednotlivých píšťal. Projekt bude představen na podzim. Sponzoři zaplatí od jednotek tisíc korun za ty nejmenší píšťaly, po statisíce za ty největší. Potom bude jejich jméno navždy spojeno s definitivním dokončením katedrály, která velkými varhanami skončí. Zabrala sedm století.