Tuzemské zahrádkářské kolonie se stále častěji mění v místo pro celoroční obývání, a s tím rostou i nároky na podmínky bydlení. V jedné z osad v Hradci Králové se nyní vede spor o patrovou novostavbu, která nabourává zdejší kolorit, a z nového trendu mají obavy i pražští zástupci Českého zahrádkářského svazu – metropole podle nich na význam této „sídelní zeleně“ ve svých plánech myslí jen málo.
Soumrak zahrádkářských kolonií. Malé chatky střídají rodinné domky
Reportáž: Královéhradecký spor o zahrádky Rozkvět míru (zdroj: ČT24)
Debaty o smyslu a poslání zahrádek v královéhradecké kolonii Rozkvět míru rozvířil stavební zákrok Petra Bureše, který si na soukromém pozemku vybudoval novostavbu se zámeckou branou a limit pětatřiceti zastavených metrů vyřešil tím, že jeho budova získala druhé patro. „Doba se vyvíjí. Co platilo před sto nebo padesáti lety, je dnes jinde, a počet metrů, které člověk potřebuje, se zvyšuje. Za dvacet let můžou být takovéto chaty standardní,“ uvádí.
Nejedná se o jediný stavební zásah v kolonii, jiná chata – s vnější podobou standardního rodinného domu – vyměnila na zahradě saláty a ředkvičky za bazén a kanadský trávník. „Květiny, zeleninová zahrádka… to je klasika Českého zahrádkářského svazu. Ale velká stavba, kde se neprovádějí žádné zahrádkářské práce – což je naše alfa a omega – je novinka,“ říká v této souvislosti předseda kolonie František Štěpán.
Co je chata a co už dům?
Jak uvádí reportér ČT Václav Svoboda, v Hradci Králové dnes už prakticky neexistuje osada, která by si svůj původní ráz udržela – a důvod se nabízí. Průměrný pozemek se zahradním domkem vyjde kupce na půl milionu, kdežto srovnatelná stavební parcela je čtyřikrát dražší.
Přestože územní plán dovoluje jenom stavby k rekreaci, hradečtí úředníci podle svých slov nijak zasáhnout nemohou; argumentují tím, že nedokážou rodinný dům od chaty rozeznat. „Podle stavebního zákona jsou rozdíly mezi těmito stavbami minimální. Každý stavebník má svou individuální představu o tom, co je pro něj rodinný dům a co stavba individuální rekreace,“ argumentuje mluvčí královéhradeckého magistrátu Petr Vinklář.
Ještě v roce 2006 přitom bývali hradečtí úředníci ráznější. Když si tehdy Petr Adamec při rekonstrukci zvětšil chatu o čtrnáct metrů čtverečních, poslali jeho stavení rovnou k zemi.
Zahrádkářská kolonie Ořechovka
Pražské obavy
Polemiky o budoucnosti zahrádkářských osad se přitom vedou i na jiných místech republiky; začátkem června před ohrožením desítek osad varovali i pražští zástupci Českého zahrádkářského svazu. Nový územní plán podle nich nenabízí žádnou „ucelenou koncepci zahrádkových osad jako významné součásti systému sídelní zeleně města“ – zahrádky místo toho mění v rekreační plochy, negarantuje jejich zachování nebo přímo navrhuje jejich přeměnu na bydlení.
Podle tehdejšího vyjádření náměstkyně pražské primátorky pro územní rozvoj Petry Kolínské (Zelení/Trojkoalice) se město naopak snaží zahrádkářům pomáhat – a stejně tak usiluje o přepracování plánu, který by označil nová vhodná území pro kolonie. Materiál by měl vzniknout příští rok na jaře.
V Praze je podle svazu přibližně osm tisíc registrovaných zahrádkářů, kteří obhospodařují 457 hektarů půdy. Ještě před dvaceti lety jich bylo kolem osmnácti tisíc a hospodařili na 618 hektarech. V rámci zachování tohoto krajinotvorného dědictví proto například zahrádkáři z Ořechovky, kolonie, která vznikla už kolem roku 1930, usilují o posílení památkové ochrany některých prvorepublikových chatek.
Zahrádkářská kolonie Ořechovka