Raymond Sculley, který loni v Londýně zabil Čecha Zdeňka Makara, je na svobodě. Porotu, která u britského soudu rozhoduje, nepřesvědčily policejní důkazy ani výpovědi svědků. Jak soud probíhal a jak je možné, že smrt Čecha skončila bez trestu, zjišťovala v Anglii Andrea Máslová z Reportérů ČT.
Byl večer 21. září 2016. Zdeněk Makar, přezdívaný přáteli Zed, se vracel z práce. S devětadvacetiletým Raymondem Sculleym se nejprve setkal v bistru, kde se zastavil pro jídlo. Osudné události se potom děly před svědky a navíc i před kamerami.
Britské úřady však po vynesení rozsudku odmítají o případu hovořit. Porota se k případu nesmí vyjadřovat a tomu, kdo by ji chtěl kontaktovat, hrozí stíhání. A protože celý systém je postavený na tom, že porota je nezávislá, nikdo ze zúčastněných stran rozsudek oficiálně nekomentuje.
Nevhodný žert a údery řetězem
O událostech, které skončily tragédií, se tak lze dozvědět pouze prostřednictvím českých úřadů či svědectví zprostředkovaných přáteli Zdeňka Makara. Z nich vyplývá, že v bistru nejprve Makar nevhodně zažertoval na adresu Sculleyho synovce Seana. O tom vypověděli dva Sculleyho společníci – nevlastního bratr Mark a jeho přítelkyně Claudia.
„Podle svědků řekl něco ve smyslu 'proč si takhle držíš bradu, s tou černou koženou rukavicí vypadáš jako gay',“ shrnul, co vypovídali před soudem, Makarův kamarád Christopher Rawlins. Zdůraznil však, že neexistuje zvukový záznam.
Sculley po chvíli chytil Zdeňka Makara kolem krku, Čech se ale po chvíli vyprostil. Něco si přitom říkali, ale není jasné, o čem hovořili. K smrtícímu útoku došlo až později. Jedenatřicetiletý manažer cateringu v Královském institutu britských architektů odešel s jídlem z restaurace a o dva roky mladší Sculley, který u soudu přiznal, že předtím kouřil marihuanu, se se svými společníky vydal za ním.
Co se potom stalo, zaznamenala kamera, šlo ovšem o dopravní kameru a záznam nebyl příliš kvalitní. „Snímá jeden obrázek za sekundu, takže když se snažíte něco přehrát, záznam je velmi roztřesený. Kamera také nemá moc dobré rozlišení, takže nedělá ostré fotky, a je zhruba 50 metrů od místa, kde byl Zdeněk zabit. Takže výsledný film z této kamery není moc ostrý, nemá dobré rozlišení, můžete vidět jen tvary,“ vysvětlil Christopher Rawlins.
Zřejmé je, že došlo k potyčce, při které Raymond Sculley uhodil Zdeňka Makara řetězem se zámkem na kolo. Podle Christophera Rawlinse vypověděl patolog, že jej uhodil šestkrát nebo sedmkrát. Smrtící rána pak mladého Čecha uvrhla do bezvědomí. „Během patnácti sekund až dvou minut následovala smrt,“ shrnul Rawlins.
K útočníkovi přitom nebyly přívětivé ani výpovědi jeho společníků. Tvrdili, že Zdeněk Makar při setkání s Raymondem Sculleym zvedl ruce s otevřenými dlaněmi na znamení, že se nechtěl prát. Pouze samotný Sculley vypověděl, že viděl rozdílné gesto – zvednuté ruce se sevřenými pěstmi, tedy náznak, že se Makar chtěl prát.
Stejně tak byl jediný, kdo tvrdil, že Zdeněk Makar zaútočil. „Řekl, že ho Zdeněk praštil do krku. Ale patolog řekl, že Zdeněk nikoho neuhodil, protože na rukou neměl žádné stopy po ráně,“ přiblížil Makarův spolubydlící Roman Blažovič.
Podiv v Praze i Londýně
Ačkoli se zdá, že důkazy a svědectví hovořily proti Sculleymu, porota u londýnského soudu jej osvobodila. Byla přesvědčena, že jednal v sebeobraně. Případ tím formálně skončil. Překvapení neskrývají nejenom blízcí oběti a české úřady, ale ani někteří nezainteresovaní Britové či právní experti.
Podle londýnského právníka, absolventa Oxfordu Jana Václava Nedvídka je sice třeba vzít v úvahu odlišnost britského právního systému, který je založen především na precedentech, tedy způsobu, kterým soudy v podobných případech rozhodovaly v minulosti. I přesto je vyústění případu Sculley překvapivé.
„Polehčující okolnost je založena na tom, že útočník byl sám přesvědčen o tom, že na něho bylo útočeno a že se tudíž musel bránit. Ale zároveň musel soudu prokázat, respektive prokuratura musela vyvrátit, že útočník odpovídal odpovídající silou, to znamená silou, která byla proporční útoku, kterému byl vystaven. To je věc, která je podle mě na tomto případu kuriózní,“ shrnul právník.
V Británii se nyní šíří petice za spravedlnost pro Zdeňka Makara. Aktivisté chtějí sehnat sto tisíc podpisů. Podle bývalého britského poslance Jima Fitzpatricka, jenž se o případ zajímá, zajistí takový počet podpisů, že se o kauze bude debatovat v parlamentu. Ani to však kýžený výsledek ještě nezajišťuje.
„Parlament nemůže nařídit obnovení procesu. To je v pravomoci prokuratury, která může případ znovu projít a případně nařídit jeho obnovu, ale je zcela nezávislá na parlamentu. Ovšem tlak ze strany parlamentu a ze strany veřejnosti, počet podpisů pod peticí a zájem médií pomáhají zaujmout ty, kteří se těmito věcmi mohou zabývat,“ podotkl Fitzpatrick, který ve Westminsterském paláci zasedal dvacet let až do počátku letošního května.
České ministerstvo zahraničních věcí se potom chce obrátit na Evropský soud pro lidská práva. Podle náměstka ministra pro řízení sekce právní a konzulární Martina Smolka to v tomto případě dokonce nařizuje konotační zákon. „Právo určitého státu se zachovalo vůči našemu občanovi způsobem, který by u nás byl považován za zjevně nespravedlivý. Zároveň – to je velmi důležité říct – to právo neumožnilo přezkum,“ shrnul Martin Smolek.
Blízcí Zdeňka Makara doufají, že se ještě něco změní, ať už přímo v Británii, nebo ve Štrasburku. Sestra zabitého Čecha Adéla Makarová zdůraznila, že by „chtěla očistit jméno svého bráchy“. Jeho kamarádka a další spolubydlící Miroslava Baleková je však přesvědčena, že i když britský soud Raymonda Sculleyho osvobodil, bude navždy poznamenaný. „I když zůstane na svobodě, nebude šťastný. Nebude schopen najít si žádnou práci. Každý, kdo si ho dá do vyhledávání, bude vědět, že je to on. Nebude si moci najít normální vztah. Nebude šťastný,“ věří.
